foto: paseka.cz/Zmizelá Praha: Nemocnice a sanatoria
Kniha s 200 obrázky ukazuje dobovou atmosféru lazaretů, infekčních pavilonů i operačních sálů
Nová kniha o pražských nemocnicích se z edice Zmizelá Praha poněkud vymyká. Naprostá většina institucí i objektů dosud existuje, svazek Nemocnice a sanatoria tak zachycuje spíše proměny spjaté s dobou, modernizací a růstem jednotlivých známých i méně známých areálů, jako jsou nemocnice na Vinohradech, v Motole, v Krči nebo na Homolce či bohnický ústav choromyslných. Kniha od zkušeného historika lékařství Petra Svobodného vychází u nakladatelství Paseka.
Publikace obsahuje 200 obrázků a zachycuje chorobince, lazarety, infekční pavilony, blázince, vojenské nemocnice nebo léčebny a jejich proměny. Výklad i fotografie mapují fáze budování a modernizace i dobovou atmosféru nemocničních staveb, jejich sálů i ordinací s rozvíjející se zdravotnickou technikou.
První skutečná nemocnice vznikla v Praze roku 1620 Na Františku a je s ní spojeno první vyobrazení v knize, scéna výukové pitvy z roku 1685. Tento ústav byl výhradně mužský, na rozdíl od ženské nemocnice Na Slupi, založené řádem alžbětinek v 18. století, nedlouho předtím, než se v rámci tereziánských a josefinských reforem zrodily první zdravotnické koncepce pro metropoli Koruny české.
Největší rozkvět nastal od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy vznikaly opěrné body propracovaného nemocničního systému v centru a na předměstích: nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a v Krči.
Petr Svobodný mapuje proměny „pražské nemocniční krajiny“, jak se vyvíjela od raného novověku až téměř po současnost. Soustředí se na převažující trendy jednotlivých období od špitálů v historickém centru města přes centrální zdravotnické a sociální ústavy osvícenské doby na Novém Městě, rozvoj novoměstského nemocničního okrsku od poloviny 19. století do poloviny 20. století na tehdejších předměstích, nemocniční otázku Velké Prahy v meziválečném období, válečné problémy a ztráty, až po dvě vlny proměn po změnách společenských a politických poměrů (1948, 1989). Z pojednávaných institucí zanikly v Praze jen některé, například Alžbětinky či Vlašský špitál.
Petr Svobodný (1958) se dějinám lékařství v českých zemích a na území hlavního města Prahy věnuje systematicky již od devadesátých let. Této problematice věnoval několik publikací, například ve spolupráci s Ludmilou Hlaváčkovou Pražské špitály a nemocnice (1999) a Dějiny lékařství v českých zemích (2004), je jedním z autorů svazků Školství a vzdělanost a Lékařství, které Paseka připravuje v rámci ediční řady Velké dějiny zemí Koruny české. Působí jako ředitel Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy.
Petr Svobodný
Zmizelá Praha: Nemocnice a sanatoria
232 stran, pevná vazba, 360 korun
58. Chirurgická operace 1899, ÚDAUK, FA
Zhruba sto let po svém založení (kolem roku 1890) měla všeobecná nemocnice téměř 1 000 lůžek (oproti původním 300), z toho přibližně polovinu klinických, a ročně léčila kolem 16 000 pacientů (oproti 1 700 v roce 1791). Lékařský personál nemocnice se dělil na zaměstnance klinické (v čele profesor jako přednosta, totožný s primářem příslušného oddělení, dále jeho asistenti, někteří s titulem soukromého docenta), lékaře na odděleních (v čele s primáři a se sekundárními lékaři na nižších pozicích) a několik dalších kategorií, vesměs neplacených. Ošetřovatelský a výpomocný personál, jak mužský, tak ženský, tvořil významnou, i když ne vždy plně doceňovanou součást péče o pacienty. Na snímku je zachycena operace v posluchárně chirurgické kliniky profesora Karla Maydla. Mezi operatéry je mj. tehdejší Maydlův klinický asistent, pozdější profesor Rudolf Jedlička (č. 10), hlavním operatérem je MUDr. Prokůpek (č. 5). Ostatní přítomní patří k nemocničním lékařům, pomocnému personálu nebo jde o mediky. Jedinou ženu mezi přítomnými (č. 12, označena jako dr. Paukerová) se nepodařilo blíže identifikovat (řádné studium žen bylo na lékařských fakultách v Rakousku povoleno až v roce 1900, první žena na české lékařské fakultě promovala v roce 1902).
61. Interiér staré české dětské nemocnice Zlatá Praha, 1888, dle kartonu O. Rexe
Prof. Bohdan Neureutter při očkování proti neštovicím v dětském ambulatoriu na Křižovatce.
183. Městské sociální ústavy v Krči 1949, AMP, SF, sign. I 9664
Postupné administrativní změny zasáhly také sociální ústavy v K rči. V roce 1940 bylo z jejich názvu odstraněno Masarykovo jméno, od roku 1941 byly jednotlivé pavilony postupně předávány Němcům pro potřeby záložního lazaretu Luftwaffe a na přelomu let 1942 a 1943 byla formálně ukončena spolupráce ústavu se třemi bývalými českými klinikami. V sousedství hlavního areálu Masarykových domovů byla v letech 1939–1940 dokončena stavba dalších pavilonů (na snímku), které po přeměně ústavů na nemocnici po roce 1945 sloužily jako její gynekologicko-porodnické oddělení, které tu působí dodnes.
198. Bourání dětské nemocnice na Karlově 1970, MMP, inv. č. H 203 560
Dětská nemocnice na Karlově, kde byly umístěny dětské kliniky pediatrické fakulty, musela v roce 1971 ustoupit výstavbě Nuselského mostu a severojižní magistrály. Před jejím zbouráním byla pořízena podrobná fotografická dokumentace.
202. Fakultní nemocnice na Vinohradech Foto Čestmír Jírů, 1951, ČTK
Vinohradská nemocnice se v roce 1953 stala klinickou základnou Lékařské fakulty hygienické. Vzhledem ke svému zaměření na hygienu, epidemiologii a prevenci byl fakultní i nemocniční provoz funkčně propojen také se sousedním areálem výzkumných ústavů bývalého Státního zdravotního ústavu (viz obr. 119). V padesátých letech se v nemocnici odehrávaly podobně bizarní komunistické rituály jako v jiných institucích. Na snímku z května 1951 tzv. Lidové hlasování zaměstnanců i pacientů za mír.