Záchranka Ústeckého kraje: Závod o život se může týkat i vás

Záchranka Ústeckého kraje: Závod o život se může týkat i vás
02 / 04 / 2020

Romantické nebo dobrodružné situace tady nepředpokládejte, nejde o televizní seriál. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje je profesionální organizace, ve které musí pracovat pouze špičkoví odborníci. K nehodě či místu neštěstí po silnici, do lesa, na skály se dostávají záchranáři a lékaři, bojující o rozhodující vteřiny.

Co všechno musí koordinovaně fungovat, aby mohlo zdravotnické operační středisko vyslat odpovídající záchranářský, lékařský nebo letecký tým? Na to jsme se zeptali Prokopa Voleníka, DiS, zdravotnického záchranáře a tiskového mluvčího ZZS ÚK.

Kdy a jak vznikla samostatná krajská záchranná služba v Ústeckém kraji?

Na základě usnesení Zastupitelstva Ústeckého kraje v prosinci roku 2003 bylo schváleno sloučení oblastních středisek do jednotné příspěvkové organizace Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje s účinností ke dni 1. 1. 2004. Dokončením záměru sjednocení zdravotnické záchranné služby v Ústeckém kraji nastalo následnou úpravou řešení organizačního uspořádání výjezdových stanovišť Litoměřice, Roudnice nad Labem a Lovosice, které byly dosud provozované zdravotnickým zařízením Městská nemocnice Litoměřice a Podřipská nemocnice s poliklinikou v Roudnici nad Labem, spol. s r. o., a to s účinností od 1. ledna 2005. 

Proč bylo nutné sloučení jednotlivých středisek do jednotné krajské organizace?

Cílem reorganizace systému přednemocniční neodkladné péče bylo především sjednocení jednotlivých poskytovatelů ZZS na území Ústeckého kraje pod jednotné řízení a garance věcné a odborné způsobilosti poskytování zdravotní péče s přihlédnutím ke specifikům odborné neodkladné péče v Ústeckém kraji. 

Jaké jsou úkoly záchranné služby?

Činnost a povinnosti zdravotnické záchranné služby vyplývají ze zákonných norem, které naší specifickou činnost definují. Naším úkolem je především poskytovat přednemocniční neodkladnou péči dostupnou, kvalitní a srovnatelnou pro všechny obyvatele Ústeckého kraje. Za tímto účelem tak byla vytvořena nová organizační struktura Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje, a vytvořena oblastní střediska – Ústí nad Labem, Děčín, Teplice, Litoměřice, Louny, Most a Chomutov.

Vznikly po sloučení v Ústeckém kraji další nové výjezdové základny?

V roce 2010 byly uvedeny do provozu nové prostory pro výjezdovou základnu Rumburk a v roce 2016 pro výjezdovou základnu Roudnice nad Labem. V souladu s plánem pokrytí území Ústeckého kraje výjezdovými základnami ZZS ÚK, p. o. byla na konci roku 2013 zprovozněna nová výjezdová základna Klíny a počátkem roku 2014 výjezdová základna Úštěk. 

Kolik máte výjezdových základen a posádek?

Na území Ústeckého kraje zajišťuje ZZS ÚK, p. o. od roku 2013 celkem 21 výjezdových základen, 32 výjezdových skupin RZP, 13 výjezdových skupin RLP a 1 leteckou výjezdovou skupinu v Ústí nad Labem. 

V čem je specifická letecká výjezdová skupina?

Letecká výjezdová skupina je v Ústí nad Labem provozována od roku 1991. Stanoviště letecké záchranné služby má v seznamu všech výjezdových základen zdravotnické záchranné služby výjimečné postavení, a to nejen proto, že místo sanitního vozu využívá jako dopravní prostředek vrtulník. Ten nabízí oproti klasické sanitce několik výhod, které určují ty podstatné indikace pro jeho využití. Vrtulník se pohybuje vzduchem, lítá rychle a dostane se bez obtíží i tam, kde není vybudovaná potřebná infrastruktura na zemi. Rychlost a možnost dosažení i obtížně přístupného či zcela nepřístupného terénu jsou tedy jeho hlavními přednostmi. Naopak jediným limitem jeho použití je počasí.

Kdo rozhoduje, zda poletí vrtulník nebo pojede sanitka?

LZS je, stejně jako ostatní výjezdové skupiny, řízena a aktivována zdravotnickým operačním střediskem, které zároveň koordinuje i součinnost LZS s pozemními posádkami ZZS a ostatními složkami IZS. Indikace pro aktivaci LZS jsou určené platným doporučeným postupem. Jsou to především situace, kdy je vážně nemocného nebo zraněného pacienta z místa události nutné primárně směrovat co nejrychleji do specializovaného centra, např. do traumacentra, kardiocentra, iktového nebo popáleninového centra. Dále pak situace, kdy je použití vrtulníku indikované z důvodu snížení transportního traumatu, a nakonec i situace, kdy je nutno postarat se o pacienta v obtížně přístupném terénu. Těmto indikacím odpovídá i požadavek na odbornost zasahující posádky, která je tvořena vysoce odborně erudovaným lékařem a záchranářem, kteří navíc procházejí speciálním výcvikem pro provádění speciálních záchranných prací v nepřístupném terénu.

Jak je to s voláním na tísňovou linku 155? Lidé se už dovolají jen na jedno místo?

Do roku 2004 byla tísňová linka 155 zpravována tehdejšími územními středisky dle okresů. Po sloučení do jednotné organizace ZZS Ústeckého kraje bylo volání na linku 155 zpravováno dvěma zdravotnickými operačními středisky Ústí nad Labem a Most. V roce 2012 byla stavebně dokončena nová budova Zdravotnického operačního střediska v Ústí nad Labem. Následující rok 2013 byla uvedena do provozu a vzniklo tak jednotné krajské Zdravotnické operační středisko pro zajištění nepřetržité činnosti a řízení výjezdových skupin ZZS ÚK na území Ústeckého kraje včetně vytvoření jednotného centra pro zpracování a vyhodnocení tísňového volání na linku 155.

Zdravotnické operační středisko je tedy řídícím mozkem záchranky?

Cílem a náplní činnosti Zdravotnického operačního střediska je vyhodnocení a zpracování volání na tísňovou linku 155. Na základě této výzvy je následné vyslání sil a prostředků pro zajištění a poskytování přednemocniční neodkladné péče výjezdovými skupinami, včetně jejich operačního řízení na území Ústeckého kraje. Zdravotnické operační středisko spolupracuje s ostatními složkami IZS a spolupracuje se sousedícími krajskými ZZS.

Kolik volání je na tísňovou linku 155?

Za poslední roky se počet volání na tísňovou linku 155 na zdravotnické operační středisko v Ústí nad Labem pohybuje přes 120tisíc volání za rok. Avšak každé volání neznamená výjezd sanitky. Mnohdy se volající např. dotazuje, jak má doma postupovat při zdravotních potížích, nebo shání jen telefonický kontakt na lékaře, zubaře či pohotovost.

Již několik let funguje projekt Časná defibrilace v Ústeckém kraji. V čem spočívá?

Projekt je zaměřený na plošné racionální zpřístupnění časné defibrilace v Ústeckém kraji a funguje již od dubna 2011. Jeho hlavním organizačním a koordinačním článkem je Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje. Krajský úřad Ústeckého kraje se od začátku podílí významnou měrou na jeho financování. 

Podstatou projektu je vytváření celokrajské sítě automatizovaných externích defibrilátorů (AED) – stacionárních i mobilních – v kontextu se sítí výjezdových stanovišť ZZS a s dojezdovými časy jejich posádek tak, aby pravděpodobnost úspěšného použití AED byla co nejvyšší. Jedná se o umístění AED 

na místa vysoce riziková z hlediska četnosti náhlé zástavy oběhu a zejména pak do těch oblastí s delšími dojezdovými časy profesionální zdravotnické pomoci, kde lze jako tzv. first- respondery (FR) využít příslušníky ostatních složek IZS. 

Jak řešíte vyslání pomoci s AED?

Dalším článkem nezbytným pro fungování systému je existence krajského „registru“ AED v softwarovém prostředí operačního systému zdravotnického operačního střediska (ZOS), které umožňuje dispečerovi v indikovaných případech instruovat zachránce k jejich použití nebo vyslat na místo tzv. first respondera s AED.

Kdo je to First Responder? Je to laik poskytující první pomoc?

V tomto projektu tvoří a významně se podílí především first respondeři z řad složek IZS. Jsou to vyškolení příslušníci Policie ČR, hasiči HZS Ústeckého kraje, vybrané jednotky dobrovolných hasičů, strážníci městských policií, členové horské služby nebo vodní záchranné služby, kteří umí ovládat AED přístroj a jsou vyškolení v poskytování kardiopulmonální resuscitace a první pomoci u vážných stavů.

Kolik evidujete AED přístrojů a kolikrát jste využili first respondera v Ústeckém kraji?

V našem krajském AED registru evidujeme aktuálně již celkem 185 přístrojů AED (96 přístrojů mobilních v rukou first responderů , 15 stacionárních veřejně přístupných a 74 přístrojů stacionárních, převážně v soukromém vlastnictví – neveřejných). V období od 1. dubna 2011 do 1. 1. 2020 jsme provedli 1265 aktivací FR, z nichž se v 621 případech jednalo skutečně o náhlou zástavu oběhu vyžadující neodkladnou resuscitaci. Z těchto 621 resuscitovaných pacientů bylo celkem 55 pacientů úspěšně zachráněno (tj. po aktivaci first respondera cestou ZOS byl pacient v rámci prováděné resuscitace napojen na AED, úspěšně resuscitován (většinou již ve spolupráci s posádkou ZZS), transportován do nemocnice a propuštěn domů v dobrém stavu, tj. s CPC 1 či 2). Z medicínského pohledu výsledky jasně dokazují pozitivní efekt časně provedené defibrilace na výsledky resuscitací. 

V kraji jsou také veřejně přístupné AED. Jak rozhodujete, kam ho umístíte?

Z naší již několikaleté zkušenosti vyplývá, že pro co nejefektivnější využití AED je rozhodující správný výběr lokality pro jeho umístění. Ideálně oblast s delším dojezdem ZZS i za standardních podmínek a místa s větší hustotou obyvatel. Jedná se o veřejně přístupné defibrilátory, tzv. PAD (PAD je veřejně přístupný defibrilátor, z překladu a označení Public Access Defibrillator)

Veřejně přístupné defibrilátory jsou v posledních době vidět například v obchodních centrech?

Celosvětový trend v rozmisťování veřejně přístupných automatizovaných externích defibrilátorů (PAD) dorazil již i do některých měst ČR (Brno, Praha atd.). Podstatou je umístění PAD do lokalit s předpokládaným vysokým rizikem vzniku náhlé zástavy oběhu (letiště, velká nádraží, nákupní a sportovní centra, turisticky vyhledávané památky…) tak, aby pravděpodobnost jejich použití byla co nejvyšší.

Text: Redakce

 

RZP - skupina rychlé zdravotnické pomoci pracující ve dvoučlenném týmu, jehož součástí je zdravotnický záchranář a řidič vozidla ZZS. Zdravotnický záchranář má odbornou způsobilost k vykonávání povolání bez odborného dohledu a je vedoucím výjezdové skupiny.

RLP - skupina rychlé lékařské pomoci s nejméně tříčlennou posádkou, jejímiž členy jsou zdravotnický záchranář, řidič vozidla ZZS a lékař, který je současně vedoucím této skupiny.

LVS - Letecká výjezdová skupina, v níž zdravotnická část posádky je nejméně dvoučlenná ve složení lékař a zdravotnický záchranář. Technickou část posádky tvoří pilot vrtulníku, který je zodpovědný za letovou činnost letecké výjezdové skupiny. Pro speciální činnosti, především při slanění k zachraňované osobě je na palubě ještě další speciálně vycvičený člen.

 

Text: Redakce

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace