VIZITA Martina Čabana: Ministr a cizí peří

VIZITA Martina Čabana: Ministr a cizí peří
foto: www.seznamzpravy.cz/VIZITA Martina Čabana
12 / 10 / 2022

Boje o odměňování lékařů a zdravotníků nejsou v českém zdravotnictví ničím novým. Naopak jde v podstatě o každoroční rituál, v němž se jen mírně obměňují argumenty a aktéři (to zejména na straně Ministerstva zdravotnictví).

V letošních jednáních hrají na straně odborů prim odkazy na únavu lékařů po covidovém období (a nejistý výhled na vývoj podzimní vlny), ale hlavně inflace. Ta je zvlášť důležitá. Protože je letos nebývale vysoká, tak se také nebývale rozcházejí představy jednajících stran.

 

Ministr Vlastimil Válek ovšem ke mzdovým jednáním přistupuje dost přezíravě, a navíc se v nich chlubí změnami, které ve skutečnosti neudělal. To už stojí za Vizitu.

Představy o platech dlouho nebyly tak rozdílné

Válek má skutečně nebývalý dar vstupovat do citlivých debat s taktem slona na exkurzi v porcelánce. Když na nedávné konferenci Zdravotnictví 2023 došlo na téma odměňování zdravotníků, vytasil se s humorem: „Když se podívám na inzeráty v Tempus Medicorum (časopis České lékařské komory, pozn. red.) – 250 litrů měsíčně, byt, auto a milenka – tak mi přijde platová úroveň dostatečná. A asi záleží na tom, o jaké zařízení jde a v jakém je to oboru. Ale pokaždé když mám pocit, že je situace zlá, tak si pročítám inzeráty v Tempus Medicorum…“ zahlaholil ministr.

 

Nadsázka je hezká věc, nicméně nemělo by zapadnout, že vyjednávání o zdravotnických výplatách je letos dost vypjaté. Ne kvůli výhrůžkám, na ty zatím ze strany odborů nedošlo, ale hlavně kvůli tomu, nakolik se představy zástupců zaměstnanců a Ministerstva zdravotnictví rozcházejí.

 

Ministr Válek počítá příští rok s růstem platů ve zdravotnictví o čtyři procenta. Odboráři se dožadují 15procentního nárůstu mezd.

 

Tady bude asi vhodné si připomenout – ve zdravotnictví zvlášť důležitý – rozdíl mezi platem a mzdou. Obojí se týká lidí v zaměstnaneckém poměru.

 

Lékaři a personál v nemocnicích, které buď přímo zřizuje Ministerstvo zdravotnictví nebo jiná státní instituce, anebo jsou příspěvkovými organizacemi krajů či měst, pobírají plat podle centrálních státních platových tabulek, v nichž jsou na základě platových tříd uvedeny příslušné tarify.

 

Lékaři a personál zaměstnaní v soukromých nemocnicích a na soukromých poliklinikách, případně pracující pro akciové společnosti vlastněné kraji či městy, pobírají mzdu, která není centrálně určena a řídí se plus minus tržními principy.

 

Není bez zajímavosti, že průměrná mzda lékaře byla podle posledních dat statistického úřadu v roce 2020 o 36 procent nižší než průměrný plat. To má více důvodů, mezi něž patří i koncentrace nejnákladnější a nejnáročnější špičkové péče a elitního výzkumu do přímo řízených nemocnic, ale i tak je zřejmé, že konkurenční boj o kvalifikované pracovníky mezi veřejnou a soukromou sférou je ve zdravotnictví tvrdší než v jiných oblastech.

 

Jak platy, tak mzdy vyplácejí nemocnice lékařům ze svých rozpočtů, které se z valné většiny plní úhradami za péči, jež plynou z nastavení úhradové vyhlášky. Patnáctiprocentní požadavek odborářů by podle jejich vlastních údajů znamenal pro veřejné zdravotní pojištění výdaj dalších 11 miliard korun.

 

Připomeňme, že už aktuální podoba úhradové vyhlášky na příští rok počítá pro systém zdravotního pojištění s deficitem kolem sedmi miliard korun. Dojde-li ještě k nějakým očekávaným ústupkům pro některé segmenty, může schodek vzrůst zhruba k deseti miliardám. Odborářský požadavek by tedy plánovaný deficit veřejného zdravotního pojištění minimálně zdvojnásobil.

 

V tomto ohledu je 15procentní růst výplat mimo ekonomickou realitu a nedá se očekávat, že by na něj ministr financí, jemuž deficit veřejného zdravotního pojištění kazí celkový ukazatel salda veřejných financí, byl ochoten přistoupit. Už sedmimiliardový deficit v úhradové vyhlášce kritizoval úřad Zbyňka Stanjury jako nepřijatelný.

 

To ale neznamená, že by se měl ministr Válek lékařům požadujícím vyšší odměny vysmívat s odkazy na pracovní inzeráty v jejich stavovském časopise. Ty totiž samozřejmě nijak neukazují celkový obrázek zdravotnického pracovního trhu. A když, tak je z nich patrná spíše zoufalost některých regionů a úporná snaha dostat lékaře do odlehlejších oblastí, nejčastěji do soukromých praxí nebo pod křídla soukromého zaměstnavatele.

 

Mimochodem čtvrtmilion měsíčně a milenka jsou součástí nadsázky, ale šestimístné ohodnocení (začínající jedničkou) i nabídku služebního vozu a bytu v některých inzerátech v posledním čísle skutečně najít lze. Dovozovat z toho, že odměňování lékařů obecně není žádný problém, je ovšem hodně za hranou.

 

Ještě mnohem dále za hranou jsou ale Válkovy další výroky, které už nelze vysvětlit ani specifickým smyslem pro humor. Nelze mu zazlívat, že namísto každoročního handrkování o platy by raději viděl dlouhodobější platovou politiku s větší flexibilitou odměňování a většími pravomocemi pro ředitele nemocnic při určování výše odměn. Zazlívat mu ale lze, že v tomto směru nic reálného nepodniká.

 

V několika svých vystoupeních z poslední doby Válek prezentoval jako hotovou věc, že zařídil mladým lékařům, kteří absolvují takzvaný kmen, tedy první fázi postgraduálního vzdělávání, aby automaticky poskočili z 12. do 13. platové třídy. To mělo zřejmě vyvolat dojem, že odměny mladých lékařů leží ministrovi na srdci.

 

Na zmíněné konferenci Zdravotnictví 2023 uvedl, že považuje za „nemorální“, aby mladí lékaři zůstávali v nízké platové třídě i poté, co absolvují kmen. „To jsme změnili velmi rychle. Po kmeni hned do třináctky,“ holedbal se ministr.

 

Jen to bohužel není pravda. Podle hlasů z lékařského prostředí se žádné automatické skoky mezi platovými třídami po absolvování kmene nekonají. V příslušném nařízení vlády s katalogem prací, které je navíc v gesci Ministerstva práce a nikoli zdravotnictví, k žádné takové změně nedošlo a nárok na 13. platovou třídu pro absolventy kmene není nikde ukotven.

 

Případné přeřazení do vyšší platové třídy tak nadále zůstává (stejně jako v předchozích letech) na dobrovolném uvážení nadřízených, kteří se do něj obvykle nijak nehrnou. Ministr snad mohl poslat jakýsi metodický pokyn do přímo řízených organizací, aby se v nich platová politika posunula tímto směrem. Takový pokyn ale není závazný ani pro tyto organizace, natož pro celé zdravotnictví.

 

Ministr Válek má docela štěstí, že nečelí takovému naštvání lékařského stavu jako třeba jeho kolega na Slovensku, kde lékaři v rámci tlaku na vyšší výplaty podávají hromadné výpovědi. Jde o akci nikoli nepodobnou českému protestu Děkujeme, odcházíme z přelomu let 2010 a 2011.

 

Ačkoli nestabilní slovenská vláda už prosadila v parlamentu nárůst platů, slovenští odboráři mají požadavků více a hrozba, že od ledna bude slovenským nemocnicím chybět přes 2000 lékařů, kteří výpovědi podali, není zažehnána. Česku podobná krize zatím nehrozí, ale Válkův přezíravý přístup a vychloubání věcmi, které nefungují, celé věci nijak nepomáhá.

www.seznamzpravy.cz

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace