Každoročně chřipkou onemocní tři až pět milionů lidípo celém světě. V důsledku této nemoci zemře během chřipkové sezóny jen v Evropské unii 40?000–220?000 lidí, ve světě je to pak 250?000 až 500 000 úmrtí následkem chřipky. Tato čísla by mohla být daleko nižší, kdyby lidé onemocnění chřipkou nepodceňovali a nezanedbávali prevenci. Řada z nás si totiž stále neuvědomuje, že jde o poměrně závažné onemocnění. Často si pleteme chřipku s jinými respiračními infekcemi, jako je nachlazení, rýma nebo angína. Odtud také pramení bagatelizace chřipky a především preventivního očkování. Očkování proti chřipce přitom stále zůstává nejúčinnější prevencí.
V České republice je však ve srovnání s vyspělými zeměmi Evropy, či USA proočkovanost proti chřipce stále velmi nízká (kolem 6 %). Zdaleka nedosahuje ani doporučení Světové zdravotnické organizace WHO, podle níž by mělo být proti chřipce proočkováno 30 % populace. „V podmínkách České republiky se vzhledem k podceňování závažnosti chřipky jedná o velmi náročný úkol, přesto věřím, že se např. pomocí edukace podaří postupně počty očkovaných zvýšit. Jsem přesvědčen, že ČR se řadí spíše k Západní Evropě, což by se mělo projevit i u očkování proti chřipce; v opačném případě zůstaneme mezi rozvojovými zeměmi,“ říká MUDr. Jan Kynčl ze Státního zdravotního ústavu.
První prototyp vakcíny již v roce 1933
Vývoj vakcín proti chřipce má přitom poměrně dlouhou historii. V roce 1933 objevili vědci, že příčinou chřipky je virus – do té doby se domnívali, že chřipka je bakteriální onemocnění. Na základě tohoto zjištění vyvinuli v roce 1938 Američané Jonas Salk a Thomas Francis první vakcínu proti chřipkovému viru.
Tato průkopnická práce nebyla primárně zaměřena na vývoj vakcíny, ale měla zodpovědět otázku, zda virus pomnožený v kuřecím embryu může infikovat člověka a zda po aplikaci do podkoží navodí ochranné protilátky. Tato studie byla provedena v roce 1936 s prvním chřipkovým izolátem - virem A/PR 8/34. Již v této době bylo zjištěno, že ochranné protilátky nastupují po dvou týdnech po aplikaci a přetrvávají více jak 6 měsíců.
Testování na dobrovolnících
První větší vakcinační pokusy (řádově na stovkách dobrovolníků) byly provedeny v americké armádě během 2. světové války. Vedle chřipky typu A byl pro vývoj vakcíny použit i nově izolovaný virus typu B (B/Lee/40). V roce 1945 byla v USA licencována první chřipková inaktivovaná vakcína. Vakcíny produkované v letech 1940 až 1960 nebyly tak dokonalé jako dnešní vakcíny a měly časté vedlejší účinky – zejména horečku, nevolnost a bolest. Popularita vakcín z toho důvodu nebyla mezi lidmi příliš velká.
V roce 1964 byla připravena první štěpená vakcína a její aplikace přinesla i poznatek, že je uspokojivě imunogenní (schopná navodit tvorbu protilátek) a zároveň podstatně méně reaktogenní (vyvolávající nežádoucí reakce) než vakcína původní.
V roce 1976 byla připravena první vakcína subjednotková, která obsahuje jen určité antigeny chřipkového viru. Nicméně vzhledem k faktu, že vstupní branou infekce je dýchací trakt, byla od šedesátých let věnována pozornost i vývoji živé vakcíny intranazální (aplikované přímo do nosní sliznice).5 Intranazální vakcínu je možné použít pro děti starší 2 let a u osob až do 49 let věku. U starších osob je méně účinná, u dětí mladších 2 let se vyskytly některé lokální nežádoucí účinky. V ČR se tento typ vakcíny nepoužívá a není ani registrován.
Miliardy do výzkumu
Mnohdy slýcháme, že pro farmaceutické firmy znamená výroba vakcín hlavně výnosný byznys a spíše než o blaho pacienta jim jde o zisk. Ve skutečnosti byly vakcíny v minulosti tak málo ziskové, že v 80. a 90. letech trh s vakcínami stagnoval a některé firmy dokonce jejich výrobu úplně zastavily.„Vzhledem k tomu, že vakcína proti chřipce je jedna z nejlevnějších vakcín, přičemž její složení musí výrobce každý rok upravovat, nemyslím si, že by zisk firem byl tím hlavním cílem,“ doplňuje MUDr. Jan Kynčl. Podle dnešních odhadů dosahuje celosvětový trh s vakcínami 24 miliard dolarů. Částka je to zdánlivě vysoká, ve skutečnosti však tvoří jen 2 – 3 % celkového farmaceutického trhu.
Regulace ze strany státu jsou v této oblasti navíc velmi přísné. Farmaceutické firmy věnovaly v minulých letech na zdokonalení vakcín proti chřipce nemalé finanční částky. Bez farmaceutického průmyslu by byl výzkum nových vakcín velmi obtížný, ne-li nemožný. Dnes totiž prakticky neexistuje země, která by výzkum jednotlivých látek prováděla v nekomerčním režimu, protože vývoj a výroba stojí miliardy dolarů.
Není divu, cesta k nové vakcíně je opravdu nesmírně dlouhá. Ve světě existuje mnoho výzkumných týmů, které se věnují různým problémům paralelně. Ti, kteří ve výzkumu uspějí a jsou první, prodají novou látku velké firmě a ta pokračuje dál ve vývoji. Jakmile se podaří vyvinout opravdu kvalitní produkt, který má potenciál, že by mohl být registrován a neměl by mít žádné nežádoucí reakce, pak jej farmaceutický průmysl koupí a pokračuje v klinických zkouškách.3 Na otestování nové vakcíny je přitom obvykle potřeba deset až patnáct let.Teprve pak může být vakcína registrována. V případech, kdy jde o „globální zájem“, např. v době pandemického ohrožení, je testovací období i kratší. Vědci totiž přecházejí k postupu, kdy se ne vše musí testovat na populaci.
Na rozdíl od jiných vakcín je chřipková vakcína upravována každoročně.7 Antigen se totiž v chřipkové vakcíně mění každý rok, ale výrobní proces zůstává stejný. Vědci dokáží určit, který chřipkový virus bude cirkulovat v příští chřipkové sezóně a na základě toho pak mohou změnit antigen, ačkoli zbývající složení vakcíny zůstává stejné.
Protichřipková vakcína je dlouhodobě a tradičně vyráběna na kuřecích zárodcích. Výhodou této technologie je právě její tradice a dokonalá znalost přípravy, nevýhodou dlouhodobý proces. Tyto a v neposlední řadě i ekonomické pohnutky vedly k tomu, že pro výrobu protichřipkové vakcíny začaly být využívány i savčí tkáňové kultury. Z výrobního hlediska se jedná o pružný systém, kde lze v závislosti na poptávce zvýšit poměrně rychle produkci, o něco jednodušší je i příprava vakcinálního kmene. Velikou výhodou tohoto typu vakcín je i možnost použít je u osob alergických, především na vaječnou bílkovinu. Virus množený v savčích buňkách je také lépe adaptován na lidské podmínky.
Vakcíny dnes
Všechny chřipkové vakcíny obsahují 3 druhy usmrcených chřipkových virů (2xA a 1xB), jejich složení je každoročně upravováno dle doporučení Světové zdravotnická organizace (WHO), aby co nejvíce odpovídalo cirkulujícím kmenům chřipky. V České republice jsou nabízeny pouze vakcíny štěpené nebo subjednotkové, které se proti původním chřipkovým vakcínám odlišují nižším výskytem nežádoucích účinků. Vakcíny obsahující živé viry se v zemích EU nepoužívají. Chřipkové vakcíny jsou dlouhodobě považovány za jedny z nejbezpečnějších, lze jimi očkovat děti od 6 měsíců věku i těhotné ženy od 2. trimestru těhotenství. Nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné.
Co nás čeká?
V blízké budoucnosti se předpokládá i použití čtyřvalentní vakcíny, která bude obsahovat dva kmeny A (H1N1 a H3N2) a dva kmeny B. Během posledních 10 let právě predikce chřipkového viru B několikrát selhala, což vedlo ke snížení efektivity trivalentní očkovací látky.Budoucnost je pak v univerzální vakcíně4. Podobný typ vakcíny by mohl velmi prospět pandemické připravenosti a určitě by zjednodušil i pravidelnou vakcinaci proti chřipce.
V ČR jsou registrovány následující inaktivované trivalentní očkovací látky proti chřipce:
1. Begrivac (Novartis) - štěpená vakcína
2. Fluad (Novartis) - subjednotková adjuvantní vakcína
3. Fluarix (GlaxoSmithKline) - štěpená vakcína
4. IDflu9 a IDflu5 (Sanofi Pasteur) - štěpená intradermální vakcína
5. Influvac (Abbott) - subjednotková vakcína
6. Vaxigrip (Sanofi Pasteur) - štěpená vakcína
7. Optaflu (Novartis) - subjednotková vakcína připravená na buněčných kulturách
8. Preflucel (Baxter) - štěpená vakcína připravená na buněčných kulturách.
Uvedený přehled registrovaných vakcín neznamená, že se všechny uvedené očkovací látky v aktuální sezóně dováží do ČR.