foto: ct24.cz/repro/Ministr zdravotnictví ČR Roman Prymula
Nedávno jsme v rámci inaugurace nového ministra zdravotnictví Romana Prymuly volali k rozumu. Ano, zvonili jsme před třicet lety všichni klíči a sledovali přeměnu totalitního režimu v to, čemu dnes říkáme demokracie. Kde jsou její hranice, to zpravidla promýšlejí filozofové a politologové. Občas ale přijde situace, kdy je do provozní podoby demokracie nutno prostě zasáhnout, byť tak trochu opravárensky. Jinak to ale dál nepojede.
To se stalo včera a budeme sledovat další vývoj. Možná někdo nese úkorně, že jeho názor není adorován, přijímán a procesně zaveden do praxe. S tím se nedá ale nic dělat. Společnost se dohodla na určitém modelu fungování, má kompetentní osoby, určeny řídící pozice, pravidla, umí stanovit nová, v případě potřeby nouzová, a hlavně je dodržet a kontrolovat.
To je teď úkol nového ministra zdravotnictví a zdá se, že ho přijal vážně. Posun od poněkud operetního vyhovování publiku či ad hoc reakcí na momentálně nejpalčivější problémy směrem k dodržování řádu a systému byl nevyhnutelný. Pochopitelně se to politikům příliš nehodí, není to pohodlé ani populistické, pochopitelně to řada úředníků obtížně zvládá. Bez znalosti problematiky, profesionálního vzdělání a autority se ale nic nepovede. Patří k tomu slovník, aranžmá i gesta. Netřeba se pošklebovat.
Jaký by měl být výsledek?
Šíření viru se zastaví. Stabilizuje se počet nemocných, kteří potřebují hospitalizaci. Kapacita nemocnic bude stačit na akutní případy. Personál bude fungovat efektivně a bez chaosu. Sestry, lékaři, záchranáři a vůbec všichni zdravotníci se ujistí, že budoucnost už nestojí jen na tom, zda nepadnou únavou. Že tomu někdo velí, je odpovědný za jejich komfort, bezpečí, pracovní podmínky, odpočinek i odměny. A zvládá to.
Dál klidně čtěte intelektuální piruetky na FB, přidávejte komentáře a ujišťujte, že „tohle“ jste psali a věděli už na jaře. A klidně nadávejte, rafinovaně urážejte a demonstrujte, že vás totalita nedostane a na virus kašlete.
Jen si vzpomeňte na pár věcí - že jsou státy, i velmi demokratické, kde pandemii zabránili zákazem vycházení, striktními omezeními, uzavřením měst, lockdownem. Nešlo to jinak. Kavárensky tlachat můžeme dál všichni. Možná by stačilo zajít ale do nemocnic jako je například Uherské Hradiště. A obléknout si ochranný oblek, sloužit dvanáct hodin a přemýšlet přitom o čipovém spiknutí Billa Gatese. A říct si, že je špatně, že je to v UHN tak těžké, a že je dobře, že to není takový průšvih všude.
Že se nás to netýká? Týká. Pravidla jsou vyhlášena, nouzový stav aktivní. Noste roušky, myjte si ruce a udržujte rozestupy. Lidi ze světa nemocnic vám za to budou vděční a nebudou vás považovat za chrapouny. Jo - v tom světě se ein-zwei můžete ocitnout i vy. Tak bacha.
Jan HOVORKA