foto: www.hospitalin.cz / Jan Hovorka/Záplavy
Všichni sledujeme počasí. Nečekaný déšť odstartoval záplavy. Na sítích se k nim vyjadřujeme všichni a pořád. V televizním zpravodajství udávají tón. Zmizela politika – předvolební debaty, souboj o amerického prezidenta, dokonce i téma, jak ještě více pomoci Ukrajině. Vrátí se, ano. Ale ještě není konec.
Po katastrofách 1997 a 2002 se ukázala zajímavá věc. Některé věci, které jsme úpěnlivě chránili jako nezbytné, zmizely. A hlavně – nikomu nechyběly, ba na některé jsme si už ani nevzpomněli. Bordel ve sklepě, staré bicykly, hromady zbytečností, které odvážely kontejnery, pokud je rovnou neodnesla voda. A trochu podobné to bylo v hlavách. A za/nebo po covidu. A Troubky furt nemají bezpečné hráze.
Nemocnice tu a tam preventivně evakuují, zdravotnická zařízení tu a tam přijímají preventivně evakuované. Zatím nehrozí epidemie z bahna a zetlelých zvířat nebo kontaminované vody. Ale přijde to.
Nemusíme se tolik bát jako minule, říká stát. A předvádí to. Nasazení IZS, připravenost nemocnic, pohotovost armády. Nekompromisní jednání policie při evakuaci tam, kde opravdu jsou záplavami ohrožené životy. Prevence nákupní paniky. To je dobře.
Vládní strany uchopily příležitost naplno. Svetříky, trička a neholené tváře ukazují rozhodnost. Opozice je odstavena, až na několik hejtmanů nemá, jak situaci ovlivnit. Napadání soupeřů by bylo nechutné. Ani jsme dokonce nezaslechli, že za vodu může… ehm.
Krizové systémy nemocnic a zřizovatelů prošly zkouškou dobře. Ve srovnání s lety 1997 a 2002 je to nebe a dudy. Zůstává však otázka, zda něco z toho zůstane i po klimatickém běsnění. V hlavách. Pocit, že jsme to zvládli? Všichni? Jako jeden lid? Že pochopíme, kolik to nečekaně stálo? A musíme se uskrovnit? Protože voda? Nebo sucho?
Uvidíme po potopě.
JAN HOVORKA