foto: www.hospitalin.cz / Jan Hovorka/Ilustrace
Základní rámec pro fungování pacientských organizací, tedy spolků, je z právního hlediska nastaven. Účel určuje poptávka. Odbornost střeží garanti. Od určitého okamžiku vývoje ale musíme pečlivě a soustředěně vážit, v čí prospěch de facto fungují.
Vývoj online komunikace je prudký a mění řadu dosud stabilních hodnot. Jelikož i v oblasti neziskových organizací jsme v prostoru, který se řídí zásadami marketingu (technologicky i komunikačním obsahem), musíme tak posuzovat i vznik, vazby, účel a činnost spolků, pomáhajících pacientům.
Primárně si připomeňme, že spolupráce předpokládá minimálně dvě entity. Jsou to lékaři/poskytovatelé zdravotní péče, a pacienti – klienti, zákazníci, pojištěnci, plátci (konzumenti obsahů prevence, následné péče, nabídek programů životního stylu i třeba pojištění, pečující osoby, blízcí a příbuzní).
Tyto dvě strany by měly postupovat i myslet synergicky. Smyslem společné činnosti je posílit zdravotní gramotnost, informovanost, přinést odlehčení provozu, komfort pro obě strany, úspory, vyšší efektivitu, šíření prevence. Jde v podstatě o vztah podobný prodejcům a zákazníkům. Péče lékařů zahrnuje nabídku prostředků nebo péče. Zcela samozřejmě se tak objevují vlivy, v obchodním světě zcela běžné a legální.
Protože jde o oblast zdravotní péče, ministerstvo poskytuje prostor pacientským organizacím. Je nutné, aby splňovaly náležitosti z hlediska registrace neziskovek. Pak je vnímá jako autonomní, ale koordinaci s odbornou veřejností, pojišťovnami, výzkumem a dalšími účastníky podporuje. Zřídilo také Radu pacientských organizací a v projektech, jako byl například Pacientský hub, vytváří prostor pro potřebné profesionální vedení jednotlivých organizací. To je ale na jejich zakladatelích.
V prostoru zdravotní péče ale u nás, v národní mentalitě i systému, už jasné vymezení vždycky nenajdeme. Dostatečně ho neřeší ani legislativa. Je tak možné, že pacientská organizace může nevědomky spustit procesy, které "někde" vyústí ve střet zájmů, nedovolenou podporu nebo jednání na hranici, nad kterou se musíme zamyslet.
K dispozici jsou databáze, soukromé až intimní údaje pacientů, komunikace. To vše může být narušeno či využito. I tak, že o tom zúčastnění (např. lékař-pacient) vůbec nevědí. Systém je propojen s veřejnými zdroji, prochází privátní sférou, produkuje klienty a iniciuje výroby a trhu, významně se podílí na tvorbě HDP.
Pacienti jsou často lidé v kritické nebo zátěžové, zdravotní i sociální situaci. Chovají se sobecky, žádají přednosti. Nakolik toho profesionál využije, ať zastupuje prodejce potravinových doplňků či zdravotní obuvi, pojišťovnu, zdravotnické zařízení, pečovatele atd., je na něm. Zneužití, manipulace a účelová informovanost, to jsou záležitosti etiky. Prioritou je ochrana reputace lékařů a odborných společností. Pokud se ale pacient cítí poškozený, nebo spolek je v lepším případě sporném vztahu a situaci (skryté benefity, neoprávněný prospěch, střet zájmů, nevyvážená podpora, nekalá reklama a jiná nebezpečí), měli by všichni zúčastnění situaci vyhodnotit, zvážit a postavit na jasně deklarovaném schématu.
Na obou stranách by takový přístup měl dominovat. Lékaři občas ani nevědí, že existují nutné a povinné parametry, a že se bona fide za pomyslnou hranici dostávají. Chroničtí pacienti jsou citliví a neobjektivní. Kapacity léčebných center přeplněné.
Prevencí je komunikace mezi odbornou a laickou veřejností, na platformě, kterou vytváří systém. Samozřejmostí je synergie a korektní jednání. Jinak jsou dobře míněné úmysly zárodkem antisystému, skryté privatizace veřejné části zdravotnictví a možného zneužití postavení. Další úskalí dobře míněné činnosti si jistě domyslí každý sám.
JAN HOVORKA