O vařené žábě, moru a šalebně uklidňujících číslech

O vařené žábě, moru a šalebně uklidňujících číslech
foto: Autor: Jan Hovorka/Lid žene felčary z města - Ilustrace
17 / 12 / 2021

Z historických pramenů víme, že například Moskvu v 18. století zachvátila nejen morová epidemie, ale také panika a násilí, zaměřené na vytipované a falešně nařčené oběti menšinového vyznání, národnosti či povolání. Třeba na felčary a ranhojiče.

Ze zdrojů vyplývá, že zemřelo 15 000 lidí, většinou a patrně následkem nákazy. Zpravidla se přidával hladomor a další externality. O pár set let později uvádějí děsivá data pravděpodobný počet obětí v Praze – asi 12 000, skoro čtvrtinu populace.

U nás zemřelo na pandemii covid-19 za dva roky už přes třicet tisíc, prokazatelně v souvislosti s pandemií, a – nic.

Tedy skoro nic. Frustrace a strachy ventilují sociální sítě a občas vyvolají shromáždění či demonstrace pár stovek zevlounů, sledujících neúspěšné kandidáty na politické korýtko. Většinou účastníci na mor nevěří a okázale ignorují standardní opatření, na kterých se odborníci zpravidla všude na světě shodli. Je fakt, že někteří dnešní felčaři by si také zasloužili alespoň vyhnat z města. Stačilo by tedy netahat je do médií. Nebo jim aspoň sebrat staniolovou čepičku.

Nicméně nechtějme po lidech, aby byli chytřejší než britští vědci, po večerech si v hospodě v rozestupu vykládali vědecké podrobnosti šíření viru, přeli se o velikost nálože a škrtili při sporu o číslo R. Snad bylo lépe, když tyto informace tikaly v tichu vědeckých laboratoří, ale co už. Chtějme rozum.

Ochrana sebe i druhých před nákazou s možným ohrožením života (ano, zatím! téměř 35 000 mrtvých) není vědecký spor. Je to stejné jako nepít z louže močůvky s pocitem disidenta, umýt si ruce cestou z WC jako slušně vychovaný Evropan nebo nekašlat v kině lidem do zátylku. 

To číslo není „jen téměř 35 000“ mrtvých. Pateticky prezentované bílé kříže jsme si už namalovali. Více by však měly připomínat především to, že je smrt blízko a smrt, zaviněná bezohledností, sobectvím nebo lidskou blbostí ještě blíž. Na mor a jiné nemoci vymíraly celé civilizace, protože tenkrát lidé ještě nevěděli, jak mu čelit, alespoň pasívně. Možná nám po všech deltách a omikronech taky nezbyde než se modlit a doufat, že právě my (tedy JÁ) budeme ušetřeni.

Je vám rouška směšná a ten, kdo si dezinfikuje ruce, zbabělec? Je nehrdinské nechodit mezi lidi víc, než musím? Dme se vám hruď pocitem svobody v hloučku sta lidí, z nichž 99 přenáší infekci? Šťastně skandujete „Nejsme ovce“ ve slizkém obláčku radostně poletujících chuchvalců virů? Přehlížíte stádo s náhubky v tramvaji či ve vlaku s pocitem rytíře se zdviženým hledím, protože vaše kapénky žádnej diktátor přece omezovat nebude?

Žába, vařená v hrnci, možná taky dumá: Ta voda je nějak teplá, čím dál víc… co to?... až se uvaří. A čísla, ta neoklamete. Jen je třeba vědět, co vlastně znamenají. Pro vás. Přes 30 000 mrtvých? Výrobce rakví či majitel pohřební služby, ti se mohou radovat. My moc ne.

Neumřeli jsme na mor, neštovice, tuberkulózu, černý kašel, spálu. Protože nás v dětství preventivně ošetřili moudří lidé. Připravili naše tělo na případ, kdy by bylo nutné čelit nebezpečí. Ani jsme to možná nepoznali, že nemoc námi prošla. Nezachraňoval nás naštěstí před očkováním právník, příslušnice policie, pracovnice OSPOD nebo teta z Klokánku.

Nechte se taky očkovat. Memento mori :) !

 

Text a kresba: JAN HOVORKA

Tagy článku