foto: www.hospitalin.cz/Ilustrace
Hroutící se ekonomika bude mít následky. Pokud je někdo poraněn, postižen nemocí, oslabený, hledá bezpečí a úlevu. V nemocnici, u lékaře. Tam je teplo, světlo, byť tlumené, bezpečí. Opravdu?
Nemocnice jsou zvyklé na kritické situace a zpravidla si musí prostě poradit. Nedávná pandemie to potvrdila. V první vlně paniky z neznalosti příčin, postupů léčby a možného vývoje veřejnost hledala cestu právě sem, do nemocnic. Tady byly k mání vzácné až neznámé léky, dýchací přístroje, strach tišící prostředky.
Nemoc společnosti plodí jedince, kteří budou hledat bezpečí nemocnic. Kromě infarktů a mozkových příhod i třeba psychiatrii. Ti, kteří přijdou o střechu nad hlavou budou stát před sociálními ústavy. Budou nemocní. Chudí a bez domova.
Po ulicích budou chodit lidi, jejichž léky už nejsou k mání. Výroba je zastavena, elektřina zdražila produkty nad možnost prodeje. Operace se odkládají, na kdy? Až naplníme zásobníky putinoplynem? Erecepty nefungují, papírové se netisknou ani nepíší. Papír zdražil. Zdražilo i praní prádla, a jídlo, pokud bude, tak studené.
Lékaři budou zkoumat pacienty intuicí, protože na spuštění RTG, MR, EEG a jiných záznamových a zobrazovacích přístrojů není dost elektřiny. Topí se jen u miminek. Počítačová síť je zapínána dvakrát za směnu, ještě že se nám ta digitalizace zasekla. Kybersystémy jsou zbytečnější než Závodní stráž sedmdesátých let, Chodby a recepce ponuré, jako první byly odpojeny obrazovky s reklamou a vyvolávacími lístky. Stejně nudily nebo nefungovaly.
Pitevny začnou páchnout. Likvidace toxických materiálů vázne, odpad se hromadí. Medici začali linkovat papíry a sestry počítat plastové lahve s desinfekcí. Poslední mobil měl vrátný, který u hlavního vchodu právě přišroubovával kliku k závoře. Z města dostával SMSky, pokud se něco dělo – třeba zapnuli záložní zdroj někde blízko, aby si tam doběhli nabít notebook.
Nemocnice ve tmě bezmocně chátrají a lékaři netrpělivě očekávají krutou zimu. Je naděje, že čím bude krutější, tím rychleji a bezbolestněji umřeme. Nejdřív pacienti, pak lékaři. Poslednímu doktorovi postaví pomník sněhulák.
Autor: JAN HOVORKA
Kresba: Autor
(Dodatečné upozornění: Jde o satirický fejeton.)