Scotymu jsou teprve dva roky, ale už se stal miláčkem pacientů. Nejméně jednou týdně chodí speciálně vycvičený retrívr - toller do jihlavské nemocnice potěšit pacienty. „Kontakt se psem pacientům pomáhá, cítím, jak vždy ožijí a nabije je to,“ říká majitelka psa a zdravotnice v jedné osobě Petra Humlerová.
Roky pracovala na chirurgické ambulanci, kde byla denně v kontaktu s lidmi. Potom ale přišly zdravotní problémy, kvůli kterým musela tuto práci opustit. Kontakt s lidmi jí chyběl. V kombinaci s láskou ke psům to znamenalo dát se na canisterapii.
Toller byl jasnou volbou: „Je mazlivý a přítulný k lidem, na canisterapii ideální. Navíc jsem chtěla, aby byl běhavý, dělá agility. Takže třeba dvacet minut musí vydržet v klidu u pacienta a naopak odpoledne je potřeba, aby podal výkon,“ popisuje Pera Humlerová s tím, že Scotyho vybírala na tuto roli chovatelka, které zadala své požadavky ohledně povahy.
Scotyho začala postupně vodit mezi dospělé i děti, aby si zvykl na přítomnost lidí i běžné hluky: „Musí být zvyklý na to, že kolem projede vozík, něco spadne. Nesmí se ohnat,“ jmenuje majitelka, která má doma ještě další dva psí kolegy.
Scoty má atest u Pomocných tlapek, které pořádají právě zkoušky pro psy, kteří chtějí dělat canisterapii. Pes tam musí projít celkem dvanácti zkouškami a poté dostane na rok atest. Po roce je zase potřeba zkoušky obnovit, aby byla jistota, že se u zvířete nic nezměnilo a kontakt s pacientem je bezpečný.
Podmínkou je, že pes, který má dělat canisterapii, musí být zdravý: „Znamená to pravidelné přeočkování, odčervování a další péči,“ jmenuje Petra Humlerová. Canisterapie se nyní využívá u pacientů na paliativní péči, geriatrii, neurologii, nebo interním oddělení. Pejsek by neměl být na jednotkách intenzivní péče, nebo tam, kde jsou pacienti s otevřenými ranami. Nově chodí Scoty i do mateřské školy za dětmi. Kontakt s lidmi je ale i pro něj náročný: „Je to pro něj vlastně práce, po které musí i odpočívat,“ usmívá se chovatelka.