foto: Archiv redakce/MUDr. Šimon Reich
Naše planeta je stará přibližně 4,5 miliardy let. Když bychom tento časový úsek vtěsnali do jednoho kalendářního roku a dnešek bychom brali jako datum 31. prosince, tak někdy na začátku jara se vyvinuly první jednobuněčné organizmy. Přibližně až do října vládly našemu světu samy. Teprve až potom se něco stalo a bum! Vyvinula se většina živočichů a rostlin.
Květiny a savci se vyvinuly někdy na začátku prosince. Lidský druh se objevil asi před půl hodinou.
Většina druhů, která na náš svět přišla, byla smetena z naší reality nenávratně pryč evolucí. Někteří vypadali nadějně, ale stejně to nakonec nezvládly. Dinosauři se drželi až do příletu meteoritu, který dorazil koncem prosince. Ptáte se kdo je ten největší držák? Odpověď je (alespoň prozatím) celkem jednoznačná.Jsou to bakterie a viry. Nebýt bakterií, které mnoho miliard let vylučovaly do atmosféry kyslík, tak bychom se tu neobjevili.
Dokonce i v našem vlastním těle je většina bakterií spojencem. Kdybychom se jich všech zbavili, tak by nám to na zdraví spíš ubralo než přidalo. Některé z nich jsou však naší noční můrou již od našich počátků. Když jsme byli ještě lovci, tak jsme se v menších tlupách po matičce zemi pohybovali celkem čile. Až později jsme se naučili zemědělství a usadili se. Naše prosperita začala akcelerovat, ale nové nebezpečí číhalo za rohem.
Řekové mluvili o Pandořině skříňce, zatímco judaisticko-křesťanské učení to vysvětluje ďáblem přeměněného v hada a pozřením zakázaného ovoce. Vybrat si můžeme z desítek různých bájí z různých míst světa. Dříve nás trápily především úrazy. Celé řady nemocí, které byly chápany jako trest za prvotní hřích, jsme se nezvládli dožít. Teprve později jsme přišli do křížku s patogeny vyvolávající epidemie infekčních chorob.
Nechť nám jako omluva slouží fakt, že jsme dost možná neměli na výběr. Naše rostoucí počty a ubývající kusy zvěře nás k tomu donutily. Jiná alternativa nebyla a stále není (politicky) na stole. Buď více produkovat nebo zahynout. Části z nás se naštěstí vždy podařilo vytvořit si imunitu bránicí reinfekci. My všichni jsme potomci těch, kteří dokázali přežít. Tento evoluční souboj trvá dodnes. A v tomto souboji měří matka příroda všem stejným metrem.
My lékaři se se smrtí potkáváme již od prvního ročníku. Ve třetím ročníku zkoumáme ty, kteří byli živí ještě před chvílí. Celá řada tkání a buněk ještě pořád funguje. Ale není to již k ničemu, protože život už odešel neznámo kam. Do své smrti si budu pamatovat co visí uvnitř našeho anatomického ústavu v Praze: S láskou a vděčností myslíme na ty, kteří svým velkorysým darem umožnili, že anatomie je místo, kde mrtví učí živé.
V klinické praxi je pak běžné, že se umírá. Na chirurgii ve fakultní nemocnici třeba jednou do týdne. A nezřídka je to smrt krutá a nespravedlivá. Smrt si bere i děti a umírá se i na "běžné" věci. Ne vždy všechno zabere. Jen si zkuste představit, že chodíte do práce, ve které se běžně setkáváte se smrtí. Jenže smrt je pro naší společnost plnou blahobytu něco, co přestalo (v našich hlavách) existovat. Známe to spíš z filmů a počítačových her.
Proto nás tento nový virus tak vyděsil. Ze dne na den je tu něco, nad čím se otazník smrti vznáší. A zároveň se tohle nové neznámé a potenciálně smrtelné ze dne na den týká každého z nás. Je to bezesporu šok. Jenže přátelé, život už je takový. A lidský život je dost možná jeden z těch nejtěžších. Je tvrdý, drsný a nespravedlivý. Ve skutečnosti nikdy nebyl jiný. Je takový i dnes a bude takový i zítra.
Měli jsme proto obrovské štěstí, že je to vskutku takový (abych citoval prof. Jaroslav Flegr) "chcípáček". Hlavní riziko tohoto viru nespočívá v tom, že se jím nakazíte. Spočívá v tom, že se jím v krátkém časovém úseku nakazí příliš velký počet lidí, takže pak není kam uložit ty, kteří vyžadují moderní intenzivní péči, léčbu kyslíkem, nebo dokonce musí být napojeni na umělou plicní ventilaci.
Proto dodržujte hygienická opatření, a pokud jste někde, kde se nevětrá vzduch a je tam hodně lidí, tak si nasaďte roušku či respirátor. Pokud vám to dělá psychicky či fyzicky špatně (např. alergie), tak já osobně pochopím, když si na obličej nic nenasadíte. Přesto vám to velmi doporučuji, protože to možná funguje a ve většině případů to nebolí. Zachovejte klid a nepodléhejte zbytečně emocím.
Poradili jsme si už jednou bez vlády a poradíme si bez ní znovu. Jen pak nezapomeňte přijít k volbám a ukázat jí, kdo je tu ve skutečnosti pánem. Děkuji za pozornost.