V nekonečném prostoru komunikace se skrze bubliny, profily, weby a platformy mohou vést nekonečné debaty. Aktuální téma přitahuje pozornost a zaujme ten, kdo je nejpracovitější, nejvtipnější, nejvíc schopen rychlé a hluboké analýzy, znalý odborných konsekvencí i detailů a schopen přesahu v úvahách.
Ty mají leckdy ani ne hodinovou platnost, a o to je to těžší. Lidem z oboru, kteří výrazně glosují aktuální stav, můžeme poděkovat. Přinášejí nejen informace, přímou osobní zkušenost, zážitky, nečekané pohledy na skutečnost, návod k řešení, ale leckdy i odlehčení a vtip. A jsou-li v době zásahu planety koronavirem ještě zkušenými lékaři, mohou z jejich poznámek časem vyplynout důležité trendy. Nebo inspirace. Ne nadarmo se proto velké pozornosti (nejen) na FB těší lékař, kterého HOSPITALin požádal o rozhovor, a který tyto atributy má: MUDr. Jiří Štefánek.
Změní se české zdravotnictví v "čase po koronaviru"?
Mám pocit, že se změní nejen české zdravotnictví, ale celý svět. Pandemii nového koronaviru bych chápal jako důležitou historickou událost, která vejde do učebnic dějepisu. Jak dalekosáhlé ty změny budou, to si netvrdím hádat.
Co je pro vás největší problém - extrémní pracovní vytížení, špatná organizace, neznámé chování viru?
Máte-li na mysli, co je pro mne největší problém s touto epidemií, tak za prvé to byla nemístná bagatelizace závažnosti choroby, které se mediálně dopouštěla řada lékařů v době, kdy muselo být i informovanému laikovi jasné, že situace je ve skutečnosti mnohem vážnější. Dalším problémem je opakovaně zmiňovaný nedostatek ochranných pomůcek a jistý organizační chaos, který nicméně považuji v podobné chvíli za nevyhnutelný. Neznámé chování viru je také problém sám pro sebe – o viru jsme již v únoru 2020 měli velké množství informací, ale mnohdy byly nepřesné, nebo si dokonce protiřečily.
Jaký je váš názor na jednání vlády, kraje, odpovědných orgánů? Na veřejnosti vnímáme spíš kritiku.
Ke kritice je řada důvodů, já osobně bych ale byl smířlivější. COVID-19 je rychle vzniklá výzva obrovského rozsahu, na kterou není možné se připravit. Vláda podle mého názoru v řadě věcí chybovala, ale nechápejte tuto větu jako kritiku, já to spíš považuji v dané situaci za nevyhnutelné. Pro mne osobně bylo hlavní vadou na kráse nepravdivé vyjádření pana premiéra o tom, že zdravotníci jsou vybaveni ochrannými prostředky a v opačném případě jim je osobně doveze. To byl naprosto zbytečný „gól do vlastní branky“. Nebuďme však malicherní, jsou tu mnohem důležitější okolnosti - vláda v sobě našla odvahu a relativně rychle začala zavádět velmi razantní protiepidemická opatření, a to mnohem dříve než západoevropské státy. Tato odvaha pro nás možná bude rozhodující a vládě jsem za to vděčný. Proto z celkového pohledu hodnotím pozitivně.
Dá se na tuto a podobnou situaci bezpečně připravit?
Čistě teoreticky lze všechno, ale prakticky to podle mého názoru není možné.
Co byste dělal vy jako opatření proti epidemii?
Krátce řečeno – poslouchal bych rady odborníků. Jinak jsem s provedenými opatřeními spokojený. Omezil se sociální kontakt, podařilo se informovat společnost o důležitosti ochranných prostředků (roušky, dezinfekce rukou) a zdravotnická zařízení mají díky tomu čas se připravit na zvýšený počet vážněji nemocných. Co bude dál, to nevím, ale naše startovací pozice se mi v rámci Evropy jeví nadprůměrná.
Publikujete informace z oblasti medicíny i pro laiky, myslíte, že zdravotní gramotnost u nás je nedostatečná?
To je těžké odhadnout, podle mého názoru je jistě vyšší u mladší generace a u celkově vzdělanějších lidí. Informace lze dnes snadno získat z internetu, mnohdy jde však o kvantitu na úkor kvality. Nejde jen o to informace získat, musíte s nimi i umět pracovat, a to není snadné.
Mají být lidé vzdělání víc ve vztahu k systému, odbornosti, chování v případě zdravotních problémů, o chodu nemocnic, kompetenci lékařů...?
Odpovím vám takto – V moderní medicíně je preferován partnerský přístup, a nikoliv paternalistický. To znamená, že lékař chápe pacienta jako partnera, není direktivní a jedná s ním jako rovný s rovným. To ale nikdy nebude zcela dobře fungovat, pokud pacient nebude mít alespoň elementární znalosti o medicíně, práci lékařů apod. Dám vám příklad – já prakticky nerozumím autům, nebaví mne to. A pokud se mnou pak např. v autoservisu jednají, tak partnerský přístup nefunguje, oni mi musí říci, co je třeba udělat a já jim to schválím. Není to v pořádku, ale jde „jen“ o auto. Zdraví je jistě věc přednější.
Co byste pro zvýšení zdravotní gramotnosti doporučil: nový předmět ve školách, lekce pro veřejnost, portál?
V dnešní době je podle mého názoru ideální internetový portál. Takové portály už však v podstatě existují, napadá mne například Wikipedia a o něco odbornější Wikiskripta.
Děkujeme za rozhovor.
Autor: Jan Hovorka
www.stefajir.cz
//www.facebook.com/Stefajir/
//www.facebook.com/ordinacebackovsky/