foto: nemlib.cz/Sestra KN Liberec Iveta Strnadová
V rámci oslav Roku sestry a porodní asistentky se letos snažíme přinášet vám více rozhovorů s našimi „sestrami“. Jednou z nich je i třiadvacetiletá Iveta Strnadová. (Poznámka redakce: Rádi upozorňujeme na to, když krajské a jiné nemocnice najdou cestu, jak ocenit pracovníky nejen finančně, ale i společensky - jako například v KN Liberec. Zkuste to i u vás, lidi si to zaslouží.)
Jaké zkušenosti jste již v naší nemocnici stihla nasbírat?
Studovala jsem Střední zdravotnickou školu v Liberci a následně také Technickou univerzitu v Liberci. Na obou školách bylo praxe v Krajské nemocnici Liberec opravdu hodně a dá se říci, že v rámci ní jsem prošla téměř všemi odděleními, od interny přes chirurgie až po jednotku intenzivní péče. V průběhu studia na střední zdravotnické škole, kde jsem po 3. ročníku měla již odchozenou nějakou část praxe, jsem v rámci letních prázdnin začala v KNL pracovat brigádně. Můj pracovní život v KNL začínal téměř od „plenek“. Nejdříve jsem se rozkoukávala v pozici ošetřovatelky na Spinální jednotce.
Co Vám praxe a brigády daly?
Vzhledem k tomu, že jsem teprve studovala střední zdravotnickou školu, tak to pro mě byla velká zkušenost, díky níž jsem si uvědomila, že ve zdravotnictví chci určitě nadále zůstat. Všem studentům bych doporučila, pokud by hledali např. letní brigádu, ať tuto možnost určitě využijí. Díky zkušenostem získaným brigádou má student hned lepší orientaci v určité problematice, ze které může čerpat i v průběhu svého studia. Následně jsem odmaturovala a začala studovat vysokou školu obor Všeobecná sestra na Fakultě zdravotnických studií v Liberci. Po nějakém čase jsem si řekla proč se k práci zase nevrátit. A tak jsem od roku 2017 začala pracovat jako zdravotnický asistent na zkrácený úvazek na již zmiňované Spinální jednotce. V roce 2019 jsem úspěšně dokončila studia na TUL, a nyní pracuji na pozici Všeobecné sestry.
Pomohly Vám i k výběru Spinální jednotky, kde v současné době pracujete?
Ano, ačkoliv jsem v průběhu svého studia prošla mnoha odděleními, nejvíce mě to stále táhlo na „Spinálku“. Tohle oddělení si mě získalo ze všech nejvíce především svojí specifickou problematikou. Zabývá se péči o pacienty po úrazu páteře a míchy, ale ne jen tím. Každý pacient je velmi specifický a kromě náročné ošetřovatelské péče, která je u pacientů zapotřebí, řešíme i problémy typické pro jiná oddělení, např. urologické, onkologické, interní či chirurgické. Z toho důvodů je pro nás sesterský personál důležité mít i znalosti z jiných oborů než jen z oblasti spinální problematiky.
Proč jste si vlastně práci sestry vybrala?
Když jsem byla malá, tak jsem jako každé dítě ráda někoho ošetřovala. To mi zůstalo až do teď, a tak mám potřebu pomáhat a starat se o lidi, kteří to potřebují.
Co Vás na práci baví, bez čeho naopak byste se obešla?
Obecně se nejedná o stereotypní práci. Každý den je to vždycky nová výzva, a neustále získáváte nové informace a dovednosti. Na mé práci mě jednoznačně baví pokroky, které pacienti v rámci našeho oddělení dělají. Na začátku hospitalizace vidíte pacienta, který není schopen kvůli následkům úrazu provádět běžné denní aktivity. Díky postupným krokům multidisciplinárního týmu, který na našem oddělení funguje, je pacient na konci hospitalizace schopný se sám obsloužit či je např. schopen ujít několik kroků. V takových případech si řeknete, že ta práce opravdu stojí za to! A bez čeho bych se obešla? V některých případech určitě z narůstajícího tlaku a požadavků, které na sestry vznikají. Bohužel i to k této profesi patří. Dále bych ještě zmínila určitě také velkou fyzickou zátěž. Konkrétně na naše oddělení je nedílnou součástí ošetřovatelské péče o pacienty.
Jaký by měl podle Vás být člověk, který chce pracovat ve zdravotnictví?
Myslím si, že naše práce je určitě vhodná pro člověka, který je empatický, trpělivý, má kladný vztah k lidem, rád pomáhá druhým a nebojí se komunikace s ostatními. V neposlední řadě také především pro člověka, který si je jistý že ve zdravotnictví chce pracovat a má k němu kladný vztah.
Vnímáte práci ve Vašem oboru jako perspektivní?
Z větší části bych řekla, že ano, ačkoliv je kladen např. na vzdělání Všeobecné sestry velká náročnost. I přesto si myslím, že je tato práce perspektivní a hlavně vždy bude potřebná. Bohužel se ale vždycky také najdou pacienti, kteří si práce sester neváží či jí zneužívají, ale také pacienti kteří umí naší práci ocenit, pochválit a poděkovat za ní, což je pro nás motivací.
S ohledem na zmiňovanou náročnost profese – jak odpočíváte a čerpáte síly?
Nejčastěji relaxuji ať už sama nebo s přítelem a rodinou v přírodě nebo po různých výletech. Anebo s kamarádkami na dobrém drinku. Po nějaké náročné směně si ale také ráda odpočinu v klidu domova u nějakého zajímavého seriálu.
Jak zní Vaše životní motto?
Mé oblíbené motto je určitě „Jedna špatná kapitola ještě neznamená, že kniha končí“. Myslím si, že se v ní kromě mě, může najít i třeba některý náš pacient.
Zdroj:
//www.facebook.com/KrajskaNemocniceLiberec/