foto: Jan Hovorka/Jazykové bariéry
Globalizace prožívá vlastní zánik, tvrdí politologové. Mysli globálně, jednej lokálně, prosazovali jiní. Pandemie nezná hranic – to je asi nejpřesvědčivější, nejpádnější argument a pokyn, že je čas začít vnímat zdravotnictví jinak. Bez jazykových bariér.
Hans Kluge, regionální ředitel WHO, poznamenal v České televizi, že čeští lékaři stárnou (a pediatři jsou na vymření, pozn. aut.). I z jeho projevu nepřímo vyplývá, že naše lékařská obec, hlavně starší generace, by měla opustit uzavřenou skořápku sebeuspokojení, ješitnosti a chráněné izolace. Začít fungovat tak, aby na všech úrovních byla kompatibilní se světem, nejenom bezprostředně okolním. Otevřená okolí, vstřícnější ke klientům, omezila nedotknutelnost a nekritizovatelnost. A nepotřebovala tlumočníky.
Pro zjednodušení si uveďme metaforu: Jste-li majitelem vozu třeba značky VW, víte, že všude na světě, kam přijedete, vědí, jaké může mít brouky, tedy mouchy, co udělat, když něco zlobí, kdy vám připomenout generálku nebo koupi nového modelu (u člověka bohužel toho zatím nejde). A odborník na tuto značku – kreativec, markeťák, dealer, inženýr, designér, opravář, pneumatikář, pojišťovák, mohou pracovat v Peru, Mexiku, Číně, na Islandu. Zatím tedy. Všichni si rozumí, dorozumí se a mají stejný cíl: funkční produkt, autíčko pěkné, bez závad. Na vady se plošně upozorňuje a závady refundují. Je to totiž placené.
Naše zdravotnictví by se mělo zbavit uzavřenosti a naplno otevřít světu. Z barokní úctyhodnosti temných děkanských chodeb s ozvěnou staletí vyjít do intenzívně žijícího světa komunikace profesionálů. Netvořit ostrůvky osamělých vědců-úředníků, ale souostroví na moři informací, které sdílí celý svět. Neměli bychom tvořit problém skoro nepřekonatelný, učit cizí doktory pracovní komunikaci v češtině. Měli bychom mít za samozřejmou podmínku, aby se čeští lékaři domluvili anglicky kdekoli na světě. A čeští zdravotníci aby zcela samozřejmě komunikovali anglicky doma, online i při práci s kolegy ze zahraničí.
Mnoho mladých lékařů to vnímá jako samozřejmé, nejen v rámci PhD. S kolegy v cizině běžně komunikují. Postoj: Jsme tady doma a tady se mluví česky… mno, to už trochu vane zatuchlinou. Legrační byl kdysi v Básnících černošský student medicíny Mireček, sice se o češtinu snažil, ale k čemu mu byla doma? Je nutné vyrábět další Mirečky, nebo přijímat Vasylysy, Abduláhy a Lechy v běžné domluvě?
Kdysi byli lékaři tajemní latinou, dodnes se tak dorozumívají. Jazyková bariéra je chránila. Angličtina je a bude samozřejmá. A není to hradba, naopak. IT obory už češtinu vytěsnily, umělá inteligence dořeší zbytek. Aplikaci, kterou by měl jakýkoli doktor pro kontakt s pacientem v mobilu s padesáti jazyky v dokonalém překladu, už jistě někdo vyvíjí a snaží se ji patentovat, pokud nedomlouvá obchod na nějakém ministerstvu. Jistě bude vyhlášené výběrové řízení, rozeběhnou se lobbisti, rozblikají mobily… Někdo to pak stejně pověsí na internet k volnému stažení.
Je to ale pořád lepší než jako řešení navrhovat roční kurzy, mnohaměsíční studium model 50. léta XX. století, několikastupňové zkoušky, aprobační jazykolamy a nervy z neúspěchu v psaní y/i nebo mně/mě. A likvidační poplatky za opakování zkoušky za rok.
Mikeše dětem na pediatrii doktorky z Charkova číst přece nemusí. I když by třeba rády. Děti si ho pustí v aplikaci VR třeba v padesáti jazycích a všech kočičích rasách. Každý národ má svého Mikeše. Sdílejme je. :)
JAN HOVORKA