foto: Jan Hovorka/Kresba
Pandemie přispěla k otevření tématu, kterého se politici a šéfové lékařských institucí občas dotknou, aby hned cukli zpět. Vždycky se najde důvod, proč neřešit.
Kolaps se blíží. Odborníci varují. Důvodů je víc, ale hlavně jde o pracovní síly. Prostě nebudou. Euforie opadá, dobrovolničení není systémové, a zdravotníci budou odcházet. Nůžky se rozevírají mezi nestátním a státním sektorem, ale i v druhém jmenovaném uvnitř. Čachry s rozpočty, vedené z ředitelských židlí, malé domů, s proplácením slíbených odměn, horšící se sociální podmínky a úroveň péče o zaměstnance, rigidní myšlení v této oblasti jsou jen průvodní nebo následné jevy.
Podstatné je, že někdo prvně vyslovil veřejně a natvrdo: Pracovníci ve zdravotnictví ubývají, noví nejsou, není a nebude kde je brát. (MUDr. Svatopluk Němeček, exministr zdravotnictví, OVM 23. 1. 2022)
Ministr současný nadšeně přitakal a ujišťoval, že o tom ví a bude se to řešit. Uvidíme, jak. Určitě prý počítá s rozšířením počtu studentů medicíny, spolupracuje i s krajskými univerzitami. Všichni ale víme, že šest až sedm let studia je pro aktuální situaci příliš dlouhá doba. Kdyby jako studenti nastoupili dnes do komfortních univerzitních podmínek, budou jako absolventi už v úplně jiné skutečnosti nastupovat na pracoviště, o kterých ještě nevíme, jak budou vypadat.
Digitalizace může změnit provozní podmínky, usnadnit výuku, zaškolení pomocných zdravotnických pracovníků. Na nich často úroveň provozu stojí. Čistota, jídlo, ošetření, asistence, úklid, koordinovaný denní provoz, na tom kvalita péče stojí. Posílit prevenci a dát jakousi předsunutou bariéru před lékaře, aby se k nim dostali opravdu jen případy, které stojí za to? To ovšem předpokládá empatii, vstřícnost a celodenní projevy laskavosti a zdvořilosti k pacientům. To je někdy, objektivně a upřímně řečeno, velice těžké. Ale musí to jít. Prevence není jen optimalizace zdravotního stavu klientem samým, ale i vytvořením podmínek pro dálkové vedení této péče, pocit kontaktu, komunikaci, dohled a kontrolu.
Nejvíc úbytek lékařů a sester pocítí nepochybně v krajích. Současný stav je teprve začátek. Je třeba se ptát na další řešení. Běžně je na západ od nás možné přijmout sestry i lékaře ze zahraničí, ze střední i východní Evropy, ale i Asie nebo Afriky. Možná bychom měli analyzovat, proč právě u nás je přijímání lékařů ze zahraničí takovým problémem. Mnohaleté náročné jazykové zkoušky, které hodně velkou část zájemců nejen odradí – přímo odeženou. Zveličování neschopnosti, nedostatečné kvality studia, pochybnosti o titulech a kvalifikaci a někdy až neskrývaný šovinismus.
Zajímavou myšlenku vyslovil zmíněný exministr Svatopluk Němeček. Pro někoho je výhodné, že pracovní síly nejsou – pak je tam člověk nepostradatelný, více vážený a lépe placený. Jenže to je pravý opak konkurenceschopnosti a zákonitě kvalita péče pak klesá.
Ale – vadí to vlastně někomu? Je lepší, když zdravotnictví jako celek postrádá sebereflexi, jakékoli progresívní změny trvají neuvěřitelně dlouho, ve srovnání se zahraničím jsme se místy příliš nevzdálili od OUNZů ze sedmdesátek. Jak je to dlouho, co největší zdravotní pojišťovna řešila fakt, že třetina lékařů odmítá pracovat na počítači a internet je pro ně nepřijatelný nesmysl. Kolik námitek padlo na eRecepty nebo eNechopenky. Jaké půtky se vedou při prosazování řešení v kritických situacích, jako je třeba očkování.
Otevřít se světu, Evropě a dalším zemím. Změnit mindset neboli nastavení mysli: služba a péče, nikoli můj pohodlný a jistý kšeft. Stát to platí z peněz, které si jeho občané na toto ukládají. Pacient je člověk s bolestí a problémem, a každý jiný, nikoli další reprezentant kapitační platby. Sluch stárnoucího seniora zkusím ještě vylepšit po opravdu důkladné prohlídce – nejen tabulkou, kolik desítek tisíc musí zaplatit za luxusní naslouchátko, jehož jsem prodejcem. Prodloužit funkci kloubů je zdlouhavé, ale třeba přijde nutnost operace až za dalších pět let. Možná to zní někomu komicky, ale podpořit třeba kvalitní ošetření chrupu, péči o zrak, možností prevence seniorů, to by jistě byly úspory.
Možná nás situace donutí importovat pracovní síly. Předtím bychom měli dovézt a v život uvést nápady, flexibilní legislativu, inspirativní projekty a sdílení péče. Využít naplno to, co se nám dnes zdá nedůstojné bílého pláště, porušením svatosti biskupů medicíny, znevážením tolik vzývaného vědeckého přístupu.
Začít s prevencí? K tomu stačí málo. Změnit myšlení.