foto: kraj-jihocesky.cz/Hejtman JčK Martin Kuba
Před rokem vypukla pandemie. V Česku se dlouho a s pauzami hledá komplexní strategie. V případě loňské jarní krize to byli hlavně hejtmani, kteří se o své obyvatele museli postarat.
Samozřejmě s účastí Armády ČR, policie a dalších složek IZS. Asociace krajů ČR se ukázala jako velmi užitečná organizace a koordinovala činnost a aktuální potřeby, které byly v jednotlivých regionech rozdílné. Po volbách je v čele AKČR známá osobnost, bývalý ministr, politik a stále i lékař, a jak se zdá, mimořádně zdatný a odvážný organizátor, Martin Kuba:
Zdá se, že jste se rozhodl razantně pro kraj zajistit organizaci boje proti pandemii tak trochu autonomně. Spolupráce s vládními institucemi kraji nevyhovuje?
Myslím, že to není o tom, zda nám spolupráce vyhovuje nebo nevyhovuje. Spíš je to o jasné a fungující strategii. Mně bylo od začátku jasné, že vládní strategie nikoho v Jihočeském kraji nenaočkuje. Že konkrétní opatření a konkrétní kroky k tomu, aby určitý počet Jihočechů byl naočkován, budeme muset provést my v kraji. Takže jsme vyhodnotili, které věkové skupiny leží v nemocnicích a zjistili, že plných 72 procent má přes 60 let. Pokud se nám podaří rychle naočkovat tuto věkovou skupinu, zbavíme se dlouhodobě přetížení zdravotního systému. Spočítali jsme si, že když k těmto zhruba 170 tisícům lidí připočteme všechny zdravotníky, dostaneme se na číslo 200 tisíc, což při dvou očkovacích dávkách představuje zhruba 400 tisíc očkování. Pokud chceme takový počet očkování zrealizovat co nejúčelněji a v co nejkratší době, musíme si vytvořit konkrétní plán a konkrétní podmínky. Od začátku tvrdím, že každá strategie musí právě takový konkrétní plán obsahovat. Bohužel v té vládní strategii žádný takový plán vůbec nebyl.
Na začátku pandemie loni podobně jednaly i další kraje - doba byla vypjatá, informace takřka žádné. Přispěly k vašmu rozhodnutí i loňské zkušenosti?
To je to, co jsem od začátku říkal. Vláda může mít jakoukoli strategii, ale například v Jihočeském kraji není žádné zdravotnické zařízení, které by spadalo pod stát. Takže tu všechno musí realizovat kraj. Samozřejmě v krajích, kde jsou fakultní nemocnice, se na jejich chodu vláda může podílet, ale v Jihočeském kraji taková nemocnice není. Jedním z příkladů špatné komunikace ze strany vlády je antigenní testování před vánočními svátky. Tehdy ministr a premiér všechny vyzvali k antigennímu testování, aby mohli bez obav navštěvovat své příbuzné. Vyvolali v lidech očekávání, že se v týdnu před Vánoci mohou nechat otestovat. Proč si nikdo nespočítal, že když o tuto možnost projeví zájem třeba dva a půl milionu Čechů, nebude to možno zrealizovat? Máme v republice k dispozici jen 170 odběrových míst, takže by to vycházelo zhruba na 400 testů za hodinu, což je z kapacitního hlediska nemožné. I v metodice Ministerstva zdravotnictví je popsáno, že se má antigenními testy testovat zhruba 30 lidí za hodinu. Více není z kapacitních důvodů možné. Tady se prostě ukazuje, že vláda občas slibuje lidem věci, které naprosto nezapadají do reálných čísel. My jsme naopak chtěli mít očkovací strategii dopracovanou do detailu, abychom mohli ručit za to, kolik lidí a v jakém čase dokážeme v Jihočeském kraji naočkovat.
Má Asociace krajů ČR nástroje, nebo možnosti, jak nastavit vlastní procesy, který by zohledňovaly aktuální a rozdílnou situaci krajů a vyrovnávaly jejich potřeby, respektive řešení těchto potřeb?
Asociace krajů je sdružením krajů, které má komunikovat směrem k vládě tak, aby ta komunikace byla co nejvíc jednotná. Samozřejmě každý kraj je specifický, zvlášť v otázce očkování a zdravotnictví obecně. Někdo má na svém území fakultní nemocnice, někdo krajské nebo dokonce městské. Asociace má za úkol především to, aby ty základní parametry byly nastaveny spravedlivě a byla jasně daná kritéria komunikace mezi vládní a krajskou úrovní, aby to maximálně odpovídalo potřebám všech krajů.
Máte představu, jak by fungovaly krajské nemocnice v případě, že počet onemocnění zdravotníků přesáhne kritickou hranici?
My jsme se ještě nedostali do situace, že by onemocnění zdravotníků přesáhlo kritickou hranici. Ta čísla sledujeme od mého nástupu do funkce každý den. Jednak obsazenost nemocnic a jednak nemocnost zdravotníků. V této krizi se ukázalo, že naše nemocnice mají velkou absorpční kapacitu, jsou to opravdu silné organizace, které to zvládly vynikajícím způsobem a my tím na úrovni krajů, prošli téměř nejlépe.
S podobnou hrozbou jsme se dosud nesetkali, návody a manuály neexistují. Co považujete za nejdůležitější teď, jako částečnou prevenci dalšího šíření virů?
V téhle chvíli je třeba si říci, že víc, než zákazy, příkazy a omezení rozhoduje osobní zodpovědnost každého z nás. Všem by nejlépe prospěl zdravý selský rozum. Abychom se chovali tak, jako bychom někoho mohli potenciálně nakazit a zároveň mohl někdo potenciálně nakazit nás. A to nejen kvůli osobnímu ohrožení, ale i kvůli možnosti nakažení někoho z našich blízkých. A to jsou dvě zásadní opatření, která kdybychom my sami racionálně dodržovali, pomohlo by to určitě více, než řada vládních nařízení, zákazů a opatření. Odpovědný osobní přístup je vlastně to základní, co rozhoduje o šíření viru.
V Jihočeském kraji byli výrazně postižení tzv. pendleři, plánujete případné omezení, zákazy vycestování za prací a podobně?
Jsme kraj, kde je hodně pendlerů, ale my v žádném případě neplánujeme žádné omezení. Tvrdím, že když žijeme ve svobodné Evropě, musíme každému umožnit cestovat za prací. Toto jsem neměl od začátku rád, protože tvrdím, že byly situace, kdy bylo možná mnohem bezpečnější jet z Jihočeského kraje někam do Rakouska nebo do Německa, než jet do Prahy, na kterou se omezení nevztahovala. Já bych byl velmi rád, kdybychom ke všem přistupovali stejně a těmto lidem maximálně pomohli. Jsou to občané, kteří se snaží normálně poctivě živit svoje rodiny a já bych byl velmi nerad, abychom v Jihočeském kraji k nim přistupovali nějak jinak. A samozřejmě se snažíme i jim v rámci testování a všech dalších podmínek, které si kladou ty státy, kam cestují, co nevíce pomoci. Ne vždy to kapacitně stačí, ale děláme opravdu maximum i pro pendlery, kteří požadují testování o víkendech. Musíme si ale uvědomit, že sestřičky opravdu netiskneme na 3D tiskárnách a zdravotnictví má své limity, které je schopno zvládnout.
Vedete také zdravotní komisi Asociace krajů ČR, co mají kraje v této situaci společné? Co můžete řešit plošně?
V téhle chvíli zdravotní komise Asociace krajů řeší jenom očkování. To je téma, které hýbe všemi kraji, potkáváme se na něm opakovaně s premiérem a ministrem zdravotnictví na úrovni celé Rady asociace krajů ČR, kde jsou přítomni hejtmani i se svými zdravotními rady. Činnost komise je tedy v současnosti utlumena, nebo spíš soustředěná na očkování a tato situace ještě pár měsíců potrvá. Pak budeme řešit věci z oblasti zdravotnictví, které jsou do jisté míry společné, ale, jak už jsem říkal, každý kraj má svá specifika kvůli rozdílné vlastnické struktuře jednotlivých zdravotnických zařízení.
Nedostatek pracovních sil se bude projevovat čím dál víc, je možné podpořit přijímání pracovníků do krajských nemocnic ze zahraničí? Dnešní předpisy to velmi zpomalují, pokud víme.
Na tomto dlouhodobě pracujeme. Ale myslím si, že na jihu Čech chceme vytvářet prostředí pro lékaře, sestřičky a ostatní zdravotníky, aby zde chtěli trávit svůj soukromý i profesní život. To je úkolem každého kraje. Není to jen o finančních podmínkách, ale také o tom, že ti lidé chtějí prožít kvalitní život v hezkém životním prostředí, chtějí mít dobré školy pro děti. Jde o komplexní problematiku, které je potřeba se dlouhodobě zásadně věnovat. Přísun zahraničních pracovníků je věc, která normálně funguje a kdyby byl v tomto trh co nejvíce pružný, tak by to samozřejmě pomohlo.
Autor: Jan HOVORKA