foto: fnusa.cz/Sestra ve FNUSA Brno
Mezinárodní den sester je připomínán na celém světě u příležitosti narození Florence Nightingale, zakladatelky ošetřovatelství a reformátorky nemocnic. Letos je 12. květen ještě významnější. Výjimečná žena se narodila před 200 lety a veřejnost si díky pandemii uvědomila více než kdy jindy potřebu ošetřovatelského personálu.
O Florence Nightingale (1820–1910) se učí na zdravotnických školách, doteď jsou aktuální některé její odborné texty. „Já sama vidím její odkaz v odvaze, s jakou se vzepřela tradičnímu plánovanému životu a zavedeným pravidlům, v trpělivosti prosadit nové věci i přes počáteční odmítavý postoj okolí, v důrazu, který kladla na vzdělávání, a v obětavé práci pro druhé. Ztotožňuji se i s jejím vyjádřením „Jak málo se dá vykonat, pokud nás ovládá strach.“,“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Jana Zvěřinová.
Její slova doplňují i další sestry. „Úlohu zdravotní sestry nejlépe vystihuje přísloví: Zachráníš-li jeden život, jsi hrdina, zachráníš-li 1000 životů, jsi zdravotní sestra. Ve skutečnosti jsou nejen zdravotní sestry, ale také jejich kolegové zdravotní bratři a další ošetřující a pečující personál hrdiny všedního dne. Jejich hrdinství a odvaha je doceněna většinou jen těmi, kteří si sáhnou na své zdravotní, fyzické nebo psychické dno. Ti opravdu docení to, co děláme. A to je vlastně i důvod, proč to děláme. Máme rádi lidi a máme radost, když jim opět naskočí úsměv na tváři a my můžeme jejich neduhy spláchnout,“ uvádí Mgr. Monika Černá, sestra z I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a další sestra, Mgr. Hana Žemlová z Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA dodává: „Postavení zdravotní sestry se od dob Florence velmi proměnilo, ale jako velmi zajímavý vnímám fakt, že mnohé „novinky“, které ona zavedla, jsou aktuální i v dnešní době. Doufám, že v očích veřejnosti se naše povolání vyšplhalo na vyšší příčky v seznamu prestižních povolání, a to i přes mnoho televizních seriálů, které z reality práce zdravotníků neukazují prakticky nic.“
Na své povolání sestry vzpomíná také bývalá zaměstnankyně nemocnice Věra Kubíčková. „Kdybych se mohla znovu rozhodovat, svou profesi bych neměnila. Ke spokojenosti jistě přispělo i to, že jsem měla štěstí na dobré a přátelské kolegyně a i náročnou práci jsme spolu dokázaly zvládnout. Později došlo k velkým změnám v ošetřovatelství i vzdělávání sester. Většina mých kolegyň změny akceptovala a mnohé začaly dál studovat. I v tom se naplňuje odkaz Florence. Pro naši profesi je nutná láska k povolání, která trvá po celou profesní dráhu a ta mě neopustila. Přinesla mi i pocit seberealizace, který stále pociťuji při vzpomínání na mé povolání – na to, že jsem byla sestra.“
Důvodů proč nebýt sestrou je mnoho. „Je to práce na směny, fyzicky i psychicky náročné povolání, někdy čelíme slovní i fyzické agresi ze stran pacienta, máme vysokou zodpovědnost a neustálou možnost udělat chybu. Je to však také práce velmi rozmanitá, motivující, v každé době potřebná. Ale hlavně - profese sestry je naplňující a smysluplná!“ uzavírá téma Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči.
Zdroj: fnusa.cz