Stále více párů hledá metody, které pomáhají ke splnění naděje - mít potomka. Leckdy to není jednoduché a nejvíc pomůže ten, kdo ukáže cestu. Přinášíme odkazy na příběhy, ale i možnou pomoc, vysvětlení a můžeme říci také doprovázení na cestě k vytouženému dítěti.
Jak to všechno začalo?
Vlastně nevím, kde až v minulosti začaly mé problémy s reprodukcí. V roce 2015 jsem absolvovala plánovanou laparoskopickou operaci, kde mi byl odstraněn vaječník i vejcovod na pravé straně kvůli diagnóze dermoidu, což je jeden z druhů cyst, které se mohou v těle objevit. Tento nezhoubný nádor v sobě zpravidla obsahuje kousky vlasů, chlupů, chrupavek a dalšího. Nezní to sice zrovna chutně, ale naštěstí riziko zhoubnosti je zde malé. Po operaci jsem byla navíc z nemocnice propuštěná s tím, že jsem zdravá a jeden vaječník mi k otěhotnění stačí a nemám se ničeho bát. Z překvapení, že tedy mám na pravé straně „prázdno“ jsem se rychle oklepala.
O pár let později, v říjnu 2018, jsem jako nezadaná šla ke gynekologovi s tím, že mám mezi námi holkami neoblíbené zpoždění. A že jsem si jistá tím, že těhotná být nemůžu. Nemám přeci s kým. Na kontrole se ale lékaři něco nezdálo. Nepřišlo mu, že bych vůbec někdy menstruovat měla, a proto mě objednal na krev a další vyšetření.
O pár dní později, 18. října, jsem v tehdejším zaměstnání byla na konferenci pro cca 200 účastníků, jakožto jeden z pořadatelů a jen chvíli přes workshopem, který jsem vedla, mi v telefonu pípl email s tím, že výsledky vyšetření prokázaly předčasnou menopauzu a ovariální selhání. Bylo mi 28 let a neměla jsem partnera. Zato jsem měla na konferenci mezi účastníky jednu z mých nejlepších kamarádek, která do mě 20 minut před mým vystoupením nalila víno a zachránila mě. Dodnes nevím, jak jsem celou konferenci zvládla, ale vím jistě, že nebýt Klárky, nevím, co bych si počala. Asi ti nikdy nebudu umět dostatečně poděkovat, ale děkuji, že jsi tam pro mě byla! A že jsi tady pro mě dodnes.
Celý příběh najdete zde:
//dvecarky.cz/nekdy-je-lepsi-