Nové stěhování národů mění náš svět. Jako vždy v historii civilizace se nenápadně, ale zásadně mění věci viditelné - například počet fast foodů, možnosti dovolené nebo spektrum národností a ras, přibývajících v našich městech a státech, a také věci viditelné méně, nebo jen při bedlivém zkoumání. Máme na mysli odolnost vůči novým mikrobiosvětům, virům, bacilům či jiným epidemiím, kompatibilitě s jinou kulturou hygieny, stravování, odpadů. Protože zátarasy, hranice a víza viry a bacily nezastaví, roste i úloha lékařů a zdravotníků. Jakkoli se k nim utíkají lidé s trápením už dnes, v krátké budoucnosti se mohou stát nemocnice a zdravotnická zařízení útočištěm mnohanásobně větších počtů pacientů.
Je třeba se na to připravit včas, je třeba o tom mluvit.
Je třeba umět o tom mliuvit a hlavně - domluvit se.
Ale!
V posledních dnech zhoustly zprávy o počtech lékařů-cizinců v Česku. Je jich k dnešku 2557. Podmínkou vyplývající ze zákona je, aby lékař v ČR působící (ze zákona registrovaný v ČLK) byl schopen mluvit s pacientem česky. Pokud víme, zdravotnická zařízení, zřizovatelé ani ČLK dnes nijak systémově neřeší situaci, kdy lékař jiné národnosti bude sice schopen mluvit česky (lege artis!), avšak jeho pacient jiné národnosti nebude rozumět česky. A přidávají se další komplikace, například občas tvrdě vyžadovaný respekt k u nás neběžnému náboženství, nebo neochota nepojištěnce z daleké ciziny respektovat vyšetřovací postupy, právní uzance a bezpečnostní předpisy, povinné u nás, a taky třeba platit za čerpanou péči.
Lékaři se tak dostávají do velmi obtížné situace. Není divu, že do ní nijak nespěchají skočit po hlavě, a nenuťme je k tomu. Pokud pacient nespolupracuje, nebo jeho jednání neodpovídá nutnému právnímu rámci, ztrácejí zdravotníci téměř všechny možnosti, jak mu pomoci. Nebo se dokonce sami vystavují problémům.
Existují možnosti řešení?
Jistě. Je však třeba najít odvahu věci pojmenovat, a formulovat model, který bude možné aspoň uzpůsobovat aktuální situaci a potřebám. Základní informace a pokyny pro lékaře by zřejmě měla připravit ČLK, případně v koordinaci s organizacemi zdravotních sester. Pokyny pro řešení pojistných situací, z mezi-národních karambolů vyplývajících, pak zdravotní pojišťovny a všichni jednat pod dohledem a ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. To by také mělo metodicky připravit závazný manuál.
Nejsou to jen problémy s běženci a usídlenci islámského vyznání. Podobné rituály mohou zachovávat i jiná náboženství, včetně třeba ortodoxních židovských věřících. Ale známe již případy jehovistů a dalších, křesťansky orientovaných entit, které lékařské zákroky a metody od určitého stupně odmítají, byť se tak ohrožují na životě.
Jak vyšetří lékař pacientku v hidžábu za přítomnosti manžela? Nebo bez? Jak má lékař vyřešit nutnost trasfúze dítěti, když to náboženství rodičů nepřipouští? Kde sežene lékař na noční službě tlumočníka pro rodičku z Eritreje?
Ano, stěhování národů mění náš svět. I diagnózy. Připravme se.
Jan Hovorka