Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce. Je to úplně prosté plánování od stolu, den za dnem. Když udělám chybu, nepřijde se na ní hned. Ukáže se v plné síle za devět měsíců. Nebo za jedenáct, abych neprovokoval vaší představivost ohledně práce od stolu. Ta chyba se ukáže jednoduše tak, že dojde nějaká položka na skladu.
Třeba dnes došel paracetamol 500 mg. Všichni ho znáte, na teplotu, na bolest. Doma ho máte určitě pár tablet. Já jich pro nemocnici potřebuji minimálně 8000 týdně. Naštěstí ho mám čím nahradit, místo jedné velké tablety pět malých dětských. A už za tři dny přistane letadlo s nákladem. Kromě paracetamolu doručí i tinidazol proti průjmové giardióze, injekční metronidazol a další antibiotika pro chirurgické pacienty, u kterých hrozí sepse. I s ostatním zdravotnickým materiálem toho bude víc než čtyři tuny.
Jako farmaceuti na misích nezachraňujeme životy přímo, ale když uděláme chybu, komplikujeme to zachraňování druhým. A dodávky mají neúprosné termíny, počítá se každý den. Týden na inventuru, týden na objednávku, týden na její kontrolu, týden na schvalovací řízení s hlavním „zemským lékárníkem“ pro všechny projekty. Týden rezerva.
Pak objednávka odejde do Ženevy, kde mají dva až tři týdny na proces validace a pak je 7 týdnů na nákup objednaného s dostatečně dlouhou životností (aby to neprošlo, dřív než to přivezou). Pak už to jde ráz na ráz. Za další dva měsíce celou tu objednávku zkompletují do lodního kontejneru ve francouzském Bordeaux a vypraví „nejrychlejší“ lodí do keňské Mombasy.
I nejrychlejší moderní nákladní motorovou lodí je to totiž jen o malinko rychlejší než legendární vysokorychlostní plachetnicí Cutty Sark (čajový clipper, znáte ze žluté viněty jedné whisky).
Té by to trvalo kolem Mysu Dobré Naděje do Mombasy zhruba 70 dní (lodi, ne whisky), moderní kontejnerová loď to zvládne se zkratkou přes Suezský průplav pod šest týdnů.
Z Mombasy už je to jenom kousek (zhruba týden) náklaďákem do Kampaly v Ugandě, kde je logistické centrum Lékařů bez hranic. Z Kampaly v Ugandě se do Juby v Jižním Súdánu už jenom lítá, a když jde všechno hladce, trvá to zhruba týden (ne ten let, naložení, celní řízení, vyložení a naskladnění do centrálního skladu.
A jednou za měsíc v úterý nám z Juby do Agoku pošlou velkou dodávku největším nákladním letadlem, které dokáže na půl kilometru udusané hlíny mezi tukuly přistát. A případnou nouzovou dodávku několika krabic nám dokáže všechna ostatní úterý doručit malá Cesna Lékařů bez hranic.
I když započítáte jenom minimální doby na celní řízení mezi jednotlivými státy a ideální lhůty pro přepravu, i tak to vydá na půl roku od objednání. A ideální podmínky nejsou nikdy, takže budeme rádi, když to, co teď v lednu objednáváme, bude ve zdejší lékárně na konci července respektive v polovině srpna.
Poslední dva týdny jsem počítal, tam a zpátky a znovu tam. Hledal chyby z minulých let a odhadoval počet pacientů, kteří přijdou od července do ledna. Protože do toho běží reálný život v nemocnici, kde máme na 140 lůžkách už od začátku roku od 154 do 168 pacientů, nedá se úplně snadno počítat ve dne, takže jsem šel z denní na odpolední a párkrát jsem zůstal na noční.
Objednávku jsem musel projít a obhájit před šéfem zdravotnického týmu Alfonsem (MTL jako Medical Team Leader). Chytit ho ve dne na dobu delší než 5 minut je nemyslitelné, takže zase dlouho do noci v lékárně. Se začátkem čtvrtého dne zpoždění se z občasných upomínek „zemské“ lékárnice z hlavního města stala souvislá linie lehkou hysterií podkreslených zpráv na skypu, v mailu, v soukromém mailu...
A já se jí nedivím. Validace předchozí mezinárodní objednávky se protáhla už na národní úrovni a nepříjemné dozvuky sklízíme ještě po roce od objednání. Třeba tím, že nemáme paracetamol. A tak jsme si oba (každý sám za sebe) slíbili, že to těm po nás neuděláme. Ždímeme ze sebe to nejlepší, co umíme, a jak často říká jeden z mých lékárnických vzorů, kolega Pavel Grodza: "Děláme to nejlepší, co umíme, s tím, co máme k dispozici."
V úterý v noci jsme to poslali. Hotové, schválené, připravené. V pátek bylo po dohadování a ze ztráty 4 dnů se stal týdenní náskok. Zbývá doladit nepředvídatelné: třeba vliv počasí nebo vývoj onemocnění:
- začátek období dešťů má vliv na délku a intenzitu výskytu malárie
- konec období dešťů má vliv na velikost sklizně a tím i na výživové programy dětí s malnutricí (podvyživené)
- počet nových HIV a TBC pacientů
- počet pacientů s Kala Azar (leishmaniózou)
Nic z toho se předpovědět nedá, tak objednáváme o trochu víc než minule, hlavně když to bude mít dlouhou dobu použitelnosti. U hrudních drenů na průstřely už jenom kopíruji loňskou spotřebu, ty se nezkazí a navíc budeme radši, když je nebudeme muset použít.
28. 1. 2017,
Nemocnice Lékařů bez hranic, Agok, oblast Abyei
Jižní Súdán
Příspěvky a názory zde jsou mé a nemusí reprezentovat stanoviska Lékařů bez hranic.
... pokračování příště
//nekamjinam.blogspot.cz/2017/02/pro-paralen-na-letiste.html?utm_source=Zprávy+Lékařů+bez+hranic&utm_campaign=94e139c721-infoservis_02-2017&utm_medium=email&utm_term=0_9db1ba9eca-94e139c721-101829225