Nemocniční prostředí, ať si to přejeme či nikoliv, očekává každého z nás. Bohužel nemocnice se stává také místem, v němž pobývají často i děti, co musely, ač nerady, opustit místa svých her včetně školních lavic. Fotografka Alena Vykulilová (nar. 20. 8. 1953) v čase své vlastní delší hospitalizace stala se pro děti na dětském oddělení nemocnice v Jihlavě pravou a nefalšovanou tetou. Pravda, tato nemocnice, v níž se zrodila upřímná fotografická výpověď, již dávno neexistuje, jenže ve žhavé současnosti fotografie A. Vykulilové dokumentují uprostřed staršího nemocničního vybavení, neskutečnou a přirozenou dětskou hravost. Děti zde okoukaly chování lékařů a společně s hračkami a školními učebnicemi na stolcích, přivykly poctivému počínání fotografky, která se jim snažila pomoci překonávat chvíle osamocení, ale i bolesti. Její fotoaparát zachytil jedinečné okamžiky dětského světa v prostředí bílých plášťů, kdy nám autorka přibližuje pohled na křehkou niť žití lidí i dětí. A děti? Hrají si i v neznámém světě a napodobují přitom i počínání lékařů a sestřiček. Fotopřístroj v rukách citlivé ženy zachytil tak s hlubokou účastí svět nejmladších pacientů. Díky pochopení lidí v bílých pláštích si fotografka mohla "odskočit" také do sousední budovy do porodnice, která rovněž již v Jihlavě neexistuje.
Přirozený ženský přístup, ale hlavně soucítění s malými lidskými tvory, co najednou nemohou pobíhat na hřišti za balonem, dokladuje jasnou a pravdivou řeč fotografky. Uprostřed 70. let minulého století nestor naší fotografie a zakladatel Revue fotografie Václav Jírů se zasloužil o výstavy Ženy s kamerou na Staroměstské radnici v Praze. A. Vykulilová na nich nikdy nechyběla a stala se i členkou snad jediné ženské fotografické skupiny na světě pod názvem FEMINA. Expozice této ženské skupiny nikdy nepostrádaly humanistický přístup k životu a lidem vůbec. Smysl fotografie a její poslání v práci A. Vykulilové je zřetelně čitelná. Žádná hra na předstírání roztodivného a dnes běžného umění se u autorky nekoná, ale její fotografie zůstávají trvalým svědectvím i pro naše současníky, kteří se ve spěchajícím světě dokážou snad ještě zastavit a vynasnaží se porozumět pádícímu životu okolo nás. Jméno A. Vykulilové lze vedle wikipedie objevit i v katalogu populární výstavy Žena Strakonice, kde získala navíc i ocenění.
František Dostál
Zdroj: inbudejovice.cz