170 let Psychiatrické kliniky Ke Karlovu

25 / 05 / 2016

Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze letos oslavuje 170. výročí svého provozu v areálu Ke Karlovu. Dnes je největším zařízením svého druhu v ČR. Ročně je zde hospitalizováno 1500 pacientů a dalších 11 000 se léčí ambulantně. Před 130 lety se začala na české Univerzitě Karlově psychiatrie vyučovat jako obor. 

Za svou 170 letou historii klinika značně přispěla k vývoji psychiatrie. K významným počinům známým v široké veřejnosti je popis demencí profesory Arnoldem Pickem a Oskarem Fischerem, dále založení protialkoholního oddělení u Apolináře docentem Jaroslavem Skálou a vznik první záchytné stanice na světě, založení Linky důvěry MUDr. Miroslavem Plzákem či objev krevních skupin A a B profesorem Janem Janským. Léčila se zde i řada významných osobností. Například je známo, že zde v roce 1884 zemřel hudební skladatel Bedřich Smetana,“ říká děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.    

„Dnes má klinika několik unikátních pracovišť, která v jiných takových zařízeních nejsou k dispozici. Je to zejména Centrum pro léčbu poruch příjmu potravy, dále Denní stacionář pro děti a dorost a zcela nové rozsáhlé rehabilitační centrum. Jedinečné jsou rovněž některé metody biologické léčby, zejména magnetická stimulace mozku využívaná například pro léčbu depresí či tinitu,“ uvádí přednosta kliniky prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Podle posledních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) z roku 2013 se léčilo v psychiatrických ambulancích přibližně 603 000 nemocných. Ve srovnání s rokem 1994 to bylo dvakrát víc. Co se týká diagnóz, vedou neurotické poruchy – téměř třetina lidí se léčí kvůli různým úzkostem a strachům, dále pak následují afektivní poruchy (asi šestina nemocných), tedy poruchy nálad, nejčastěji deprese. Počtem srovnatelné jsou organické poruchy, tedy demence.

„Nárůst je s největší pravděpodobností způsoben hlavně faktem, že dnes mnohem více lidí než dříve nepovažuje vyhledání pomoci u psychiatra za jakousi ostudnou nálepku,“ říká prof. Raboch. Přesto připouští, že ještě v mnoha případech může být právě tento předsudek příčinou toho, že psychicky nemocní odbornou pomoc nevyhledají. (Stigmatizace duševních chorob má své kořeny v dávné minulosti, kdy byli nemocní považováni za posedlé ďáblem, hříšníky potrestané nemocí za svůj hřích, čarodějníky apod. Trvalo celá staletí, než se pohled na tyto choroby změnil k lepšímu).

Prof. Raboch odhaduje, že asi třetina ze všech lidí, kteří navštíví psychiatra, si přijde pro radu jen jednou a víckrát už se neobjeví, protože doporučená léčba či rada zabrala. Další třetina musí lékaře sice navštívit víckrát, ale daří se ji vyléčit. A zhruba třetina ze všech má takové problémy, které se musí léčit dlouhodobě. Terapie přesto nemusí být úspěšná.
„S vývojem psychiatrických diagnostických metod a účinné léčby se však poměr pomalu mění ve prospěch prvních dvou skupin,“ dodává prof. Raboch.

Nejnovější trendy v biologické léčbě duševních poruch 

Fototerapie
V oblasti biologické léčby se uskutečnilo v poslední době mnoho objevů. Potvrdily například, že ovlivnění biologických rytmů závislých na střídání světla a tmy má význam i v léčbě duševních poruch. Na základě toho poznatku vznikají nové léky. Bylo rovněž potvrzeno příznivé působení léčby jasným světlem – takzvaná fototerapie. „Na klinice fototerapii využíváme pro léčbu nejen sezónních typů poruch, ale i depresí nebo deliriózních stavů u starších nemocných,“ říká doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., vedoucí Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Stimulační metody 
Elektrokonvulze ­(přímá elektrostimulace, elektrošoky) 
Dalším významným a nadějným směrem jsou stimulační metody. Asi nejznámější jsou elektrokonvulze (elektrošoky). Tato léčba je obvykle účinná, ale je spojena s nežádoucími účinky – mimo jiné zhoršuje paměť. „Moderní přístroje však dovolují tyto nežádoucí účinky značně eliminovat. Snažíme se přenést léčbu i do ambulantních podmínek a umožnit tak pacientům terapii v domácím prostředí,“ uvádí doc. Anders.

Magnetická stimulace
Pro léčbu některých typů duševních poruch se využívá aplikace pulzního magnetického pole (až 2 Tesla), která de facto vyvolává opět elektrickou stimulaci v určitých částech mozku a přenáší se i na další mozkové struktury. „Jsme jediným pracovištěm, které rutinně ambulantně aplikuje tzv. repetitivní transkraniálnímagnetickou stimulaci při léčbě depresivních a některých typů úzkostných poruch,“ říká doc. Anders. Doplňuje, že na pracovišti rovněž zkoumají, jak tato léčba ovlivňuje poruchy příjmu potravy, tinitus, nevyléčitelné obličejové bolesti a jak přispívá k odvykání kouření. „Modifikace této metody by mohla v budoucnosti nahradit i dosavadně využívané elektrokonvulze. Zjistilo se, že na rozdíl od elektrokonvulze její aplikace není doprovázena obvyklými nežádoucími účinky, zejména nezhoršuje paměť léčených. To by dovolilo její použití i u starších pacientů,“ říká MUDr. Anders.

 

Hluboká mozková stimulace a stimulace bloudivého nervu 
Ve spolupráci s Neurochirurgickou a neuroonkologickou klinikou 1. LF UK a ÚVN Praha se plánuje léčba depresivních poruch hlubokou mozkovou stimulací a stimulací bloudivého nervu (nervus vagus stimulation).

„Prováděné výzkumy ukazují na vysokou míru účinnosti stimulačních metod a dávají našim pacientům novou naději na to, aby mohli vést uspokojivý život,“ uzavírá doc. Anders.

Významné milníky v historii kliniky: 
1844 – 1846 Med. Dr. Josef Gottfried von Riedel, první docent psychiatriev Rakousku postavil a zprovoznil tzv. Nový dům, dnešní Psychiatrickou kliniku. Byli sem přijímáni pacienti, u nichž byla naděje na zlepšení či eventuálně vyléčení. 
12. 5. 1884 ­– zemřel na klinice hudební skladatel Bedřich Smetana, který sem byl přivezen v zuboženém stavu od svých příbuzných Schwarzů ze statku v JabkenicíchO příčinách jeho smrti se dodnes vedou odborné spory.
1886 – prof. MUDr. Benjamín Čumpelík začal jako první v českých zemích přednášet psychiatrii na samostatné lékařské fakultě (dnes 1. LF UK) jako první český profesor psychiatrie.
1891 – prof. MUDr. Arnold Pick, přednosta německé Psychiatrické kliniky v Praze, popsal frontotemporální demenci, po něm nazvanou morbus Pick.
1897 – prof. MUDr. Karel Kuffner, zakladatel české vědecké psychiatrie, vydal první moderní učebnici psychiatrie Psychiatrie pro studium a praktickou potřebu lékaře.
1921 – prof. MUDr. Jan Janský při studiu krví psychiatrických pacientů potvrdil objev čtyř základních krevních skupin, z nichž skupina AB je jeho zcela původním objevem, mezinárodně uznaným na kongresu v USA.
1948 – doc. MUDr. Jaroslav Skála zahájil činnost protialkoholního oddělení u Apolináře. Od roku 1951 zde fungovala první záchytná stanice na světě.
1957 – doc. MUDr. Kurt Freund na klinice zavedl jako první na světě metodu falopletysmografie k diagnostice homosexuality u mužů.
1957 – 1970 byl přednostou kliniky prof. MUDr. Vladimír Vondráček, zakladatel oborů lékařské psychologie, psychiatrické sexuologie, gerontopsychiatrie, dietetiky, psychofarmakologie a toxikologie a autor známých pamětí „Lékař vzpomíná“.
1964 – prim. MUDr. Miroslav Plzák, zakladatel oboru matrimoniopatologie a autor známých populárních knih a divadelních her, otevřel na klinice v roce 1964 za moudré podpory prof. Jana Dobiáše první Linku důvěry ve střední Evropě.
1983 – doc. MUDr. František Faltus, DrSc. založil Jednotku specializované péče pro poruchy příjmu potravy, která byla první svého druhu ve střední a východní Evropě. V jeho práci pokračuje velmi úspěšně prof. MUDr. Hana Papežová.
2001 – byla vydána první česká učebnice prof. Rabocha a prof. Zvolského respektující nové trendy v diagnostice duševních poruch.
2008 – uspořádal prof. Raboch v Praze první Světovou psychiatrickou konferenci na území střední a východní Evropy. 
20. 4. 2016 – otevření Komplexního a integračního rehabilitačního centra pro osoby s duševní poruchou, podpořeného Norskými fondy.

O 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze je největší z českých lékařských fakult – navštěvuje ji přes 4500 studentů. Základními studijními programy jsou všeobecné a zubní lékařství, kromě nich nabízí fakulta studium dalších zdravotnických oborů, specializační a celoživotní vzdělávání a řadu doktorských programů. Každoročně absolvuje 1. LF UK více než 300 nových lékařů.

Fakulta je zároveň nejproduktivnější institucí v biomedicínském a klinickém výzkumu. Vědecká práce, pregraduální a postgraduální výuka se koná na 75 teoretických ústavech a klinických pracovištích společných se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, Fakultní nemocnicí v Motole v Praze, Ústřední vojenskou nemocnicí v Praze, Thomayerovou nemocnicí v Praze, Nemocnicí Na Bulovce v Praze i v dalších mezioborových centrech.

1. LF UK se rovněž podílí na projektu BIOCEV – evropském vědeckém centru excelence v oborech biotechnologie a biomedicíny – a projektu Kampus Albertov, zaměřeném na rozvoj excelentních vědeckých a výukových aktivit Univerzity Karlovy v oblasti přírodních a lékařských věd. 

O Všeobecné fakultní nemocnici v Praze

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) představuje významné zdravotnické zařízení, patřící mezi největší nemocnice v ČR. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze poskytuje základní, specializovanou a zvláště specializovanou léčebnou, ošetřovatelskou, ambulantní a diagnostickou péči dětem i dospělým ve všech základních oborech. Zajišťuje také komplexní lékárenskou péči, včetně technologicky náročných příprav cytostatik nebo sterilních léčivých přípravků.

Kromě poskytování zdravotní péče je VFN hlavní výukovou základnou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a současně jedním z nejvýznamnějších vědeckých pracovišť v oblasti léčebných a diagnostických metod v České republice. Nemocnice má nejdelší tradici akademické medicíny v ČR a od svého založení do současnosti je největším výzkumným medicínským pracovištěm v ČR.

Zdroj: vfn.cz

vfn-logo