foto: Jan Hovorka/Ilustrace
Pokud v médiích sledujeme rostoucí počty válečných uprchlíků, musíme začít uvažovat, co dál ve zdravotnictví. A připravit se na situace, které si možná zatím nedovedeme představit, natož abychom měli připravené řešení.
Rigidita v oblasti zdravotní péče je problém závažnější než v jiných oborech. Jedna z nejzajímavějších rozpočtových kategorií je po desetiletí pečlivě sledována a spravována. Jakož i čerpána. Ne vždy tak, aby to bylo ke státním, respektive veřejným financím korektní. Můžeme tedy čekat mnohé změny, které však narazí právě na odpor těch, kterým dosavadní model vyhovoval.
Pojišťovny, farmaceutické firmy, dodavatelé služeb, zásob a energií, výrobci přístrojů i provozovatelé sociální a jiné péče by měli zbystřit. Přichází chvíle, kdy je možné buď napravit nedostatky, otevřít nové možnosti a komfortní servis pro pacienty, včetně nových příchozích, dosud nezařazených (ale prozíravě s nimi počítat). Nebo ještě lépe zakrýt, případně zdokonalit procesy, dobře fungující někde v prostoru od bahna k hladině. Těsně pod ní.
První část už zdá se má první úspěchy. Zdravotní pojištění pro ukrajinské děti se nesetkalo s problémem. Bude však třeba organizovat správu dalších oblastí. Denní potřeba (a spotřeba) poroste především u praktických lékařů. Ti ještě nemají zkušenost, jak budou noví pacienti reagovat na systém. Jazyk, absence záznamů, nové anamnézy, problémy s bydlištěm, recepty… to jen tak namátkou. Téma se dál dotýká odborných lékařů, kam budou praktici posílat jednotlivé případy. Evidence, dokumentace, GDPR… bude všechno kompatibilní se správou místních tradičních pacientů? Jak se zajistí dokumentace u těch, kteří se budou vracet na Ukrajinu nebo odejdou dál, a její předání? Komu? Kdo bude ručit za bezpečí údajů, kdo bude přebírat podporu, pojistné plnění a podobně? Je připravena nějaké EU pojistka pro UA pacienty? Aplikace, komunikující pro Schengen?
Snaha domluvit se v místních zdravotnických zařízených bude přirozená a jistě iniciativní. Ale nebude vždy stačit. Už při převeden do nemocnic. Detaily v terminologii mohou být fatální. O pochopení souvislostí při složitější diagnóze nemluvě. Hospitalizace více osob ze skupin uprchlíků by si zasloužila předběžný návod. Stát by měl podpořit jak neziskovky, iniciativně vystupující v první linii, tak nestátní zdravotnická zařízení, která nabídnou zajistit službu pro cizince na odpovídající úrovni.
Jistě už vznikají plány na čistě ukrajinskou kliniku, polikliniku, centrální evidenci a podobně. Nebylo by od věci konzultovat vše se státními institucemi. Aspoň pro přehled, když byznys je, jak víme, byznys. Mohli bychom už teď zapíchnout ostrou tužku z penálu tam, kde možná brzy vzniknou. Bude to přínos.
UA POINT je dobrá cesta. Je i správně vedena, od přímo řízených nemocnic se může podle vyhodnocení a prvních zkušeností adaptovat na kraje a lokace. Exempla trahunt. Krajské holdingy by mohly mít aspoň jedno UA centrum, bylo by vše snazší.
Autority u nás jsou. Zdá se, že na úrovni ministerstev převládá pragmatismus a logika. To je potěšitelné, ale jsme teprve na začátku. Jistě zaznamenáme v prostředí ukrajinských komunit dobře známé snahy o agenturní servis, který nebude jen ku prospěchu uprchlíků, ač humanitárně zahalen.
Je na nás, čemu uvěříme. A na tom, zda máme i jiné autority, metaforicky „havlovské“: ty, které nemravnost, chamtivost, vpravdě nekřesťanské chování vůči nejpotřebnějším využijí pro vlastní prospěch. Bez skrupulí shrábnou data, dotace, nefinanční podporu, dobrou vůli i soucit. Děje se tak ve všech národech, situacích, na kontinentech, v historii lidstva. Možná je to jedna z posledních příležitostí, jak si ověřit, nakolik se při pohledu na obrovské peníze, ležící na dosah, ovládne filantrop, politik, mafián, bezvěrec, katolík, pravoslavný nebo státní úředník.
Zkusme ji využít.
JAN HOVORKA