[gallery ids="7603,7604,7605,7606,7607,7608"]
Před pár desítkami let byl běžec v městských ulicích kuriozitou, neřkuli šaškem. Lidé se otáčeli, ťukali si na čelo a psi se hnali po lýtku. Čas plynul, běžců v parcích a na ulicích přibývalo. Dlužno říci, že joggingu, neboli městskému kondičnímu běhání, nejvíce u nás pomohli lékaři. Poukazování na dostupnou formu relaxace a tréninku, úpravy zdravotního stavu (tehdejší bonmot pravil: běžíš po infarktu, nebo před?) a hlavně převažující obec vyznavačů praktického běhání perzonifikovaná v průběhu let do osobností profesorů Pafka, Pirka a dalších, strhla lavinu zájmu.
A samozřejmě zdravě módní trendy z ciziny, nabídka atraktivních a módu tvořících doplňků a praktických vylepšováčků, sportovních bot a oblečení. Ze zdravotnického doporučení se stal fenomén, společenský, terapeutický i dopravní. O alternativu v městské dopravě se pokouší víc pokustónů. Avšak jen běžci nikoho neohrožují, nežádají vlastní volné prostory, trasy a mosty, miliardy nákladů na svůj koníček, na rozdíl třeba od několika městských cyklistů. Jsou skromní, pokorní, zdvořilí a ohleduplní, nežádají, aby náklady na jejich koníček nesli ostatní, neb vědí: vždyť i běhat jednou přestaneme a vrátíme se k chůzi.
Ale!
Je tu opět Pražský maraton. každoroční oslava nejpřirozenějšího pohybu lidského těla, která získává na stále větší oblibě - a právem. Kdo se i pasívně účastní, má pocit jakési účasti na pohanském třeštění. Šťastný pocit. Společným během se dá nádherně vyjádřit společný cíl. Skupinová, až trochu komunitní obec běžecká tak přináší (a štafetou nese dál) řadu vzkazů a morálních apelů. Charita, podpora potřebných, pomoc těm, kteří běžet jako většina ostatních nemohou. Společný běh není jen gesto pro oko, je to vepsání zprávy do fyzické schránky a její algoritmizace.
Člověk se během stává tak nějak lepším. Nikoli ve smyslu marné touhy slavné Tornado Lou, ale opravdu, ověřitelně a zjevně. Tréninkové úsilí vede k sebekázni, lepší kondice k harmonii a zdraví k vyrovnaným vztahům. Ty mezilidské prožívají hapticko-generálefektní euforii, ba až orgie. Byť se peloton běžců záhy roztáhne a na trati jsou i osamělci, je to prostě záležitost živého organického, ano mnohočlověčího, (ú)tvaru.
Profesionálové si běží pro odměnu, milovníci pro pocit. Co je víc?
A mezitím doktoři. Ne nadarmo jsou nejvýraznější entitou. A také nejsou jen běžci, účastníky maratonu. Lékaři bez hranic, nejprestižnější světová organizace, je hlavním partnerem letošní akce. Doprovázejí a vedou, sledují, pomáhají, když přijde slabost a únava. Nebo kolaps. Záchranka, asistenti běžců mezi nimi, doktoři běžní, běží, bez hranic.
Tak nám z toho vyplývá, je poučení ve smyslu: co dělají doktoři, je dobré, zdravé, užitečné a poctivé. No dobrá. Ještě aby si totéž mysleli i oni, běžící i běžní doktoři. Tak jim fanděte a sledujte je, až se dozvíte, že třeba taky u vás bude mezinárodní (půl/čvrt)maraton RunCzech. Na řadě jsou České Budějovice, Karlovy Vary, Ústí nad Labem (tam všude bude HOSPITALin mediálním partnerem).
Tam všude se ještě můžete zaregistrovat, nebo jít fandit. Obojí je zážitek. A Lékaře bez hranic podporujte!
Text i foto: HOSPITALin/Jan Hovorka