foto: www.hospitalin.cz/Ilustrace JAN HOVORKA
Jsme zvyklí, že věci nejdou. Magická věta: To se tady ale nikdy nedělalo! ovládá dodnes mnohá centra státní správy. Hybatelé procesů, hýbají-li moc, zpravidla odejdou, ti, kdo nehýbají, zůstávají i několik volebních období.
Tak uvidíme, co se nám přihodí ve zdravotnictví v případě Projektu Ukrajina 2.0, který samozřejmě ještě nezačal. (Je to, prosím pěkně, žert!) Před pár lety jsme sem lékaře a zdravotnice vábili, s výsledky poněkud nejasnými, zkušenostmi nevyhodnocenými. Vývoj dějin je brutálně rychlý a přinesl nám jich tisíce. Možná desetitisíce.
Bude profesní asimilace možná? Najde se někdo, kdo vymyslí a uvede do provozu proces, využívající vzdělaných a zkušených profesionálů/lek, a vsadí ho do systému zdravotní péče? Vyřeší a bude někdo koordinovat, kontrolovat a zodpovědně řídit využití pracovníků, kteří se tu octli sice nechtěně, ale s chutí pracovat a možná tu žít?
Nestavme si vzdušné zámky a woke ideály. Jen tentokrát sledujme opravdu to nejdůležitější – cestu peněz. Na žáčky do škol přijde víc než pět miliard. Nikdo dosud nezveřejnil, na co ty peníze půjdou, jakou formou, cestou, zdaněním, evidencí. Jistě se něco podobného odehraje a odehrává i ve zdravotnictví.
Jde o určitou europeizaci českého zdravotnictví, ač se to zatím nezdá. Lékaři a sestry z Ukrajiny si jistě zaslouží čas na adaptaci, dodatečné vzdělání, sociální pomoc a vedení. Nejsou to ale hlupáci. Tisíce našich mladých doktorů odešly do ciziny a nemají problém. Důvěra v profesionalitu, schopnosti a zodpovědnost by měla stát na začátku tohoto procesu, na který jsou nepochybně již vyčleňovány dotace. Peníze jsou ale stejně zase až na konci.
Nebo ne?
JAN HOVORKA