Dg: 24122013

24 / 12 / 2013

Téma Vánoc, zrození Ježíše, zmrtvýchvstání, křesťanské lásky je nejen v těchto dnech silně frekventované. Dva tisíce let (a kousek) lidé hloubají.  Existují odborníci, týmy, ústavy, ba dokonce stát, zabývající se hodnotami, které toto náboženství tvoří (tak i tak), jejich ochranou a šířením v prostoru a čase.

Nikoli svatí, papežové, blahoslavení či vůdci hnutí jsou však těmi, kdo vytanou na mysli při úvaze, kdo je tváří náboženství vyznavačů kříže, trojice, dvojjedinosti i jediného Ducha Svatého. Na mysli jistě každému, vyznavači či odpůrci, především vytane Ježíš.

Hledáme smysl a Boží záměr jeho zrození. Možná někdy najdeme, možná ne. Co ale v legendě o jeho životě najdeme vždy? Jeho starost o bolest druhých, umění tišit, poskytnout úlevu, dávat útěchu, sytit, konejšit - a léčit.

Co si z tohoto zjištění máme vzít?

Všechno.

Važme si těch, kteří mají a projevují starost o bolest druhých a umí ji tišit, dalších, poskytujících úlevu a útěchu, i těch, kteří sytí hladové, konejší a - léčí.

Museli tomu hodně obětovat, svůj čas a snažení, um, myšlenky, fantazii, kombinaci, moudrost a rozhodnost, vědomí odpovědnosti, hraničící s nebezpečím viny a přece brané na sebe. Odměnu mají dvojí, tu menší, mzdu jako my, a tu větší? Pocit, že málokdo umí tohle všechno druhému dát.

Ano, můžete se ptát: Může být pocit odměnou? Může být pocit takovou odměnou, že stojí za to obětovat mu tolik, někdy vše, a víc?

Já nevím. Ví to jen ten, komu je dopřáno.

A Ježíš.

Hezké Vánoce 2013.

 

Jan Hovorka