foto: Archiv redakce/MUDr. Šimon Reich
Již jsem zde na to upozorňoval před několika měsíci, když to s tím koronavirem propuklo. A jelikož opakování je matkou moudrosti, tak se na to ještě jednou podíváme. O medicíně se říká, že to není exaktní věda. Myslí se tím, že má sice vědecký základ, ale na ten pak v praxi nastupuje jakési umění, ve kterém hraje roli zkušenost a intuice, protože tváří v tvář pacientovi pracujete s neúplnou informací.
Vědecká část nicméně hraje v medicíně čím dál tím větší roli. Není tomu zas až tak dávno, co lékaři např. pouštěli žilou v dobré víře, že to uleví od celé řady obtíží. Fungovalo to podle nich nejenom jako léčebná metoda, ale dokonce jako preventivní. Dělali to skoro všichni a byli nejenom přesvědčeni o tom, že to je dobré, ale oni skutečně pozorovali, že to dobré je. Tedy, alespoň si mysleli, že to pozorují.
Pouštění žilou se užívalo už v antickém Řecku. Velkým zastáncem byl metodolog vědy Galén. Praxe přetrvala až do 19. století. Trvalo nám přibližně 2000 let, než jsme došli k poznání, že to má smysl zcela výjimečně (hemochromatóza nebo polycythemia vera). Na druhou stranu, nedávno se zkoušelo pouštění žilou u pacientů s tzv. metabolickým syndromem. Takže vlastně kdo ví?
Třeba se ukáže, že pouštění žilou má v moderní medicíně 21. století místo, o kterém ještě nevíme. Před věděním, poznáním a vědeckým pokrokem musí mít člověk zkrátka a dobře velkou pokoru. A s onemocněním COVID-19 tomu není jinak. Od prosince 2019 vzniklo přibližně 100 000 vědeckých publikací. Ročně vznikne vědeckých článků přibližně 2,5-3 miliony a to nepočítáme ty nepublikované.
Přestože vzniklo prací na téma COVID-19 víc než dost, tak těch, které přinášejí na stůl důkazy nejvyšší kvality (randomizované kontrolované studie a přísně nastavené meta-analýzy) je stále nedostatek, abychom to mohli uzavřít. Produkce, sběr, kontrola, analýza, publikování, recenzování a interpretace vědeckých (medicínských) dat je vysoce odborná, nesmírně komplexní a obtížná práce.
Proto se na to prosím vykašlete a hlavně se tím nestresujte. Kdyby COVID-19 bylo onemocnění srovnatelné s ebolou, tak bychom my, zdravotníci, začali hysterčit také. Máte pocit, že hysterčíme? Nikoliv. Zatím to vypadá, že to je virus v mnoha ohledech podobný chřipce, ale v mnoha ohledech také podobný SARS-CoV-1. A pak to taky vypadá, že umí spoustu dalších věcí, takže to není "běžná chřipka".
Většina z nás se však tohoto viru nemusí bát. Ve většině případů probíhá buď zcela bez příznaků nebo jen velmi mírně. Ohrozit na životě tento virus dokáže spíše staré a/nebo nemocné jedince. Pokud tedy chcete zvýšit svoje šance, tak jezte pestrou stravu, nekuřte, nepijte alkohol, dostatečně spěte a pravidelně cvičte na čerstvém vzduchu. Myjte si velmi důkladně ruce, nesahejte si na obličej.
Samozřejmě roušky jako takové v redukci šanci na přenos viru kapénkami z člověka na člověka fungují. Ale hodně záleží na materiálu roušky, na jejím designu a na jejím upevnění na obličej. Takže tím, že budete nosit roušku pochybné kvality (což je většina, především těch doma na koleni vyrobených) od rána do večera svět nezachráníte. Důležitější je skoro zakrýt si pusu, když se chystáte kašlat či kýchat.
Něco jiného ovšem je, pokud jste starý a/nebo nemocný jedinec. Pokud je toto váš případ, tak noste v místech s větším počtem lidí respirátor kvality alespoň N95 (na roušku se vykašlete, je vám k ničemu). Pokud to chcete pojistit, tak si nasaďte ochranné brýle. A hlavně se nechte očkovat proti chřipce. Jinak se však není třeba stresovat. Normálně fungujte a nezapomeňte si hlídat svá občanská práva.
COVID-19 není hoax. A pro náš globalizovaný a konzumní svět, na který jsme si tak rádi a rychle zvykli, je to skutečný problém. Ale není to ebola ani pravé neštovice, takže není třeba hysterčit. My lékaři (a další profesionálové) jsme se roky připravovali na příchod viru prasečí či ptačí chřipky, přičemž podobný scénář byl očekáván. Nejenom ochranné pomůcky jsme podrobovali intenzivnímu výzkumu.
Vědci předpověděli i příchod právě koronavirové epidemie. Po vypuknutí SARS-CoV-1 chodili po jeskyních nejenom v Číně a zkoumali nejenom tamní netopýry. Napsala se o tom celá řada velmi kvalitních prací a všichni moc dobře věděli, že je to pouze otázka času. Co z toho vyplývá? Mnohé. Mimo jiné to, že doba postfaktická je naším největším nebezpečím. A jejím finálním produktem jsou populisté.
Co říci závěrem? Buďte hlavně v klidu, pěstujte si svoje duševní a fyzické zdraví. Nepropadejte hysterii a už vůbec nepropadejte pocitu, že snad této nemoci rozumíte. Ne, nerozumíte jí. A nerozumí ji ani novináři, ani pan premiér a ani pan ministr zdravotnictví. Ano, je možné, že se situace bude ještě vyvíjet všelijak, ale ať už se stane cokoliv, tak to zvládneme, protože věda a doba faktická fungují.