foto: www.zzshmp.cz/Bc. Jana Poštová, mluvčí ZZSHMP
Pro Záchrannou zdravotnickou službu Hlavního města Prahy (ZZSHMP) byla situace v začátku pandemie o to složitější, že často byli její pracovníci posledním místem, kam se lidé obraceli. Chtěli pomoc, vysvětlení, ulevit od bolesti, nadechnout se a aby někdo pro ně přijel.
Intenzita houkaček a blikání modrých majáků stoupla. Lidem bylo nutné něco říkat – pokyny, varování, rady. Mluvčí zdravotnických institucí mají zodpovědnou pozici. Jak tyto krušné časy prožívala Bc. Jana Poštová, tisková mluvčí, operátorka ZOS?
Všichni jsme se v období pandemie ocitli v naprosto nezvyklé a neznámé situaci. Co v této situaci bylo nejtěžší pro vaši pozici na začátku pandemie?
Z hlediska komunikace záchranné služby bylo zásadní, abychom se vedle poskytování informací médiím a veřejnosti ještě intenzivněji zaměřili na komunikaci interní, tedy s našimi kolegyněmi a kolegy. Pro svou práci potřebovali znát přesné instrukce, přičemž se požadavky a opatření často vývojem událostí a poznání měnily doslova ze dne na den. S kolegy jsme se snažili o to, aby každý, kdo přišel do služby, měl k dispozici aktuální, jasné a přehledné informace.
Jaká z těch mnoha měsíců pro vás je zásadní, nejvýznamnější zkušenost?
Zkušeností jsme posbírali spoustu a byť to může znít jako klišé, po tom všem si budu nejvíce pamatovat soudržnost a kolegialitu, která na pražské záchrance zafungovaly. Táhli jsme skutečně za jeden provaz, kolegyně a kolegové se nabízeli ke službám i ve svém volnu, aby si ostatní mohli odpočinout. Jeli jsme na 200 procent, abychom si se vším poradili. Celým obdobím nás také provázela obrovská podpora veřejnosti, která nám velmi pomohla, a jsme za ni nesmírně vděční.
Je z tohoto období někdo pro vás mimořádný člověk, hrdina, osobnost, skupina?
V tomto ohledu mezi sebou máme osobností a hrdinů miliony. Bez přehánění. Poděkování zaslouží každý, kdo v této době pomáhal ostatním. Třeba jen tím, že se choval zodpovědně a ohleduplně přispěl k tomu, že se nám podařilo pandemii zvládnout. Takovým mým osobním „symbolem“ pandemie se pro mě stal konkrétní respirátor. Na začátku, kdy ochranných pomůcek nebylo mnoho, nám lidé i osobně nosili respirátory, které měli doma. Jednoho dne k nám dorazila „zásilka“ dvou kusů respirátorů s ručně psaným vzkazem: „Dobrý den, před 3 roky jste nám zachránili miminko. Máme 2 ks respirátorů FFP3 navíc, je to to nejmenší, co pro Vás můžeme udělat v tomto náročném období….“. Dopis i jeden z respirátorů mám stále schovaný a zůstává to pro mě symbolem toho, jak se všichni lidé dokázali semknout, podpořit a pomáhat si.
Ovlivnilo toto hektické období váš osobní a pracovní život?
V některých měsících byl nápor na záchrannou službu skutečně vysoký. Obzvlášť ze začátku mnozí z nás chodili domů z práce nad ránem, nebo vůbec neodcházeli. Jsem vděčná své rodině za velkou toleranci. Podpora našich nejbližších byla jedním z důvodů, že jsme si se vším poradili.
Autor: Jan HOVORKA
Foto: www.zzshmp.cz