Zdravotní klaun Lukáš Houdek: Nejvíc jsme vděční sestrám a lékařům

Svět nemocnic je svébytný, prolínají se v něm osudy, činnosti i čas, a skoro všechno je třeba brát velice vážně. Proto je humor, součást lidského života a zdraví, důležitý právě tady. Smích a dobrá nálada posiluje ducha, přispívá k uzdravování i vztahům mezi lékaři, sestrami a pacienty.

Konec konců i slovo humor má kořeny v počátcích lékařské vědy. Aby se vtip a zábava dostaly k dětem i dospělým tehdy, kdy je nejvíc potřebují, zajišťuje v nemocnicích už slavný projekt „Zdravotní klaun“. Jedním z prvních u nás a aktuálně v pozici zástupce uměleckého vedoucího projektu je Lukáš Houdek.

 

Brzy oslavíte dvacetiletí v českých nemocnicích - je v nich za tu dobu veseleji? 

Pevně doufám, že po dvaceti letech působení v nemocnicích už není třeba vysvětlovat, kdo jsme, a proč si myslíme, že humor má v nemocnicích důležité místo. Naše přítomnost už není skoro pro nikoho překvapením, ale o to větší si dáváme pozor, aby to nebyl jakýsi setrvačný humor pro humor, humor vnější – „jdou klauni, smějte se“. Rozdíl mezi skutečným smíchem a nervózním úsměvem je stejně velký jako rozdíl mezi autentickou řemeslně vybavenou klaunskou postavou a strakatou atrapou.

Během těch dvou desetiletí také došlo v mnoha nemocnicích ke generační obměně. Nastupující generace lékařů a klinických psychologů chápe naši roli v procesu zdravotní péče intuitivně, není třeba jim složitě vysvětlovat, proč do nemocnic chodíme a jak nás i oni mohou zapojit do péče o pacienty. Zároveň se ale loučíme s lékaři a sestrami, kteří nám věřili od začátku, pomáhali nám se k nemocným dětem dostat, a teď odcházejí do důchodu. Jsme jim nesmírně vděční a sám pořádně nevím, jak ten vděk dát patřičně najevo. Snad si někteří z nich přečtou alespoň tento rozhovor.  

 

Minulé měsíce byly hodně nestandardní, jak jste potěšili vaše diváky a příznivce - může zdravotní klaun fungovat online, prostě na dálku?

Stejně jako všichni ostatní jsme se museli rychle přizpůsobit zcela nezvyklé situaci, což bylo v našem případě o to složitější, že jsme byli téměř ze dne na den odděleni od našeho publika. Rychle jsme vymýšleli způsoby, jak tu vysokou zeď co nejelegantněji překonat, a stejně jako v mnoha jiných oborech jsme se i my přesunuli z velké části do online exilu. Přišli jsme s několika novými programy, chystanými za chodu, jako byly Virtuální klauniády pro děti i pro seniory nebo krátká klaunská tematická videa uveřejňovaná na Youtube pod hlavičkou Smích on-line. K pocitu intenzivně prožívané blízkosti nám ale paradoxně pomohl dnes už poněkud archaický způsob komunikace – dopisy. Naši geriatričtí klaunští kolegové psali klientům domovů pokojného stáří jménem svých klaunských postav skutečné ručně psané dopisy, často doplněné vlastnoručními ilustracemi nebo fotografiemi. To všechno se nicméně muselo naskenovat a v domovech se to znovu vytisklo, aby se zamezilo riziku přenosu viru. Senioři na tyto dopisy v mnoha případech odpovídali a rozběhl se tak skutečný mezilidský dialog, okořeněný klaunským vnímáním světa na jedné straně, a neuspěchanými závěry o světě ze strany seniorů. 

Některé z těchto programů udržujeme v chodu i nadále – nikdo nevíme, jak bude na podzim, a navíc se některé osvědčily jako způsob jak navázat kontakt, který by jinak nebyl z různých důvodů možný. Zejména Virtuální klauniády pro děti stále aktivně nabízíme. Ale to označení online prostoru jako exilu si odpustit nemohu – naše práce je závislá na fyzickém projevu, na citlivosti k detailu, na vnímání vztahů, které vytvářejí celek, a to všechno funguje ve virtuálním prostoru jen v omezené míře.

 

Jste trochu jako herci v nepřetržité improvizaci. Máte předem připravený scénář "pro každou situaci"?

Ptáte se hezky a s pochopením pro naši práci. Scénářem „pro každou situaci“ je právě ta improvizace, o které je řeč. Ale u nás je to ještě trochu složitější. S čistou improvizací bychom se daleko nedostali, jakkoliv umí být někdy třeskutě vtipná. Klauni jsou zakotveni především v tělech, intelektuální jiskření je jim cizí. Tím neříkám, že jejich představitelé nejsou inteligentní lidé – naopak, jsou velmi inteligentní, vzdělaní a sečtělí, ale musejí svou inteligenci umět použít tak, aby na sebe nestrhávala pozornost, aby se nestavěla na odiv, aby na diváka samolibě nepomrkávala. Často říkáme kolegům na dílnách, že musejí být „hloupější“, ale to není přesné. Klaun je v kontaktu se svou fyzickou podstatou a hledá způsoby, kterým nás naše tělesná kotva omezuje v dosahování vysokých cílů. Cítí a ctí rytmus své chůze, srdce a řeči, a nestaví do výšky, kam nikdo nedohlédne. Každý klaun chce být maximálně přehledný, srozumitelný a zábavný ideálně pro malé dítě i paní primářku najednou. Dosáhnout jednoduchosti, která není primitivní, a která nás na první pohled zaujme jako přesný odraz skutečnosti, to je klaunské umění. Když zvládneme tento základ, můžeme na něm pak improvizovat. Bez něj by improvizace v našem podání byla neukotvenou exhibicí a tento základ sám o sobě, bez schopnosti variace či gradace, by byl úmorným a mechanickým opakováním rutin. Klaun se vždycky rodí z dialogu, z pochybnosti, z rizika nedorozumění – z prostoru mezi hercem a divákem.

 

Historicky je klaun postava trochu veselá i trochu smutná. Nebo spíš vysmívaná. Uleví dětem nebo i dospělým pacientům odlehčený způsob, dělání si legrace ze sebe sama?

Klaun je postava archetypální. Nevymysleli si ji ani cirkusoví impresáriové, ani Stephen King, ani Jacques Lecoq, který za renesancí klaunského divadla do značné míry stojí. Klaun je tedy vždycky takový, jaký bude člověk, který s ním je ochoten vstoupit do rozpravy. Ta může být na první pohled ze strany diváka i velmi pasivní – není do ničeho nucen. O výsměchu bychom si mohli povídat dlouho, stejně jako o smíchu, který je sám o sobě do značné míry ambivalentní. Důležité ale je, že klaun zastupuje významnou část lidské existence, která je v naší každodennosti často zatlačována do pozadí, tím spíše v prostředí s vysokým stresovým faktorem a rizikem dalekosáhlých následků případné chyby, tedy v nemocnici. Klaun jsme tedy také my a smích je v tomto smyslu naším doznáním vlastní nedokonalosti. Síla takového přitakání nevyzpytatelnosti světa může mít pro nás velmi ozdravné důsledky.  

 

Může smích opravdu léčit?

A jsme u toho. Řeknu to pro jistotu jasně: smích neléčí. Neléčí v tom smyslu, že by byly vypracovány stohy spolehlivých a vědecky ověřených studií (byť i takových pár existuje a smích z nich vychází velmi dobře!), a že bychom mohli říct: na tento neduh tolik smíchu v pravidelných a přesných dávkách. Smích není pilulka podávaná zvenčí, je to část naší bytosti. Nemůžeme ho od sebe oddělit a podívat se na něj objektivně. Podobně tak nelze třeba říct, že léčí náš pravý kotník. Ale kdo ztratí cestu k vlastnímu vnitřnímu smíchu, strádá, a kus ho chybí.

 

Kdo je podle vás "klaunem století", nemyslím teď v nemocnicích, ale jako archetyp a postava až symbolická?

Na to by nejspíš každý klaun dal jinou odpověď. Často se na pomyslný stupeň vítězů staví Charlie Chaplin, kterého mnozí jako klauna ani nevnímají, protože nenosil červený nos. Ale podařilo se mu velmi výmluvně transformovat tohle staré umění do filmové řeči. V našich krajích (a teď budu skutečně subjektivní, nicméně mnoho kolegů, jak vím, se mnou souhlasí), je nepřekonatelnou jedničkou Boleslav Polívka. Také jeho možná většina publika nevnímá jako klauna (anebo díky televizní Manéži možná ano), ale on je skutečný mistr klaunského řemesla. Pár našich kolegů s ním spolupracuje v divadle, tak jim závidím a zároveň jimi chlubím, jako teď.

 

Spolupracujete s partnery v zahraničí?

Ano, velmi intenzivně. Zdravotní klaun působí ve dvou mezinárodních organizacích. S jednou z nich, Red Noses International (RNI), jsme spojeni velmi těsně a sdílíme mimo jiné také část vzdělávání, takže klauni z RNI jsou, řekněme, kompatibilní. Do této skupiny patří třeba partnerské organizace ze Slovenska, Polska, Maďarska, Německa, Rakouska a dalších zemí. Kromě toho jsme se před několika lety stali také členy Evropské federace zdravotně-klaunských organizací (EFHCO), což je spolek volnější a v jistém smyslu pestřejší. Zdravotní klauni jsou ale po celém světě a jednou za dva roky pořádají velkou konferenci. Naposledy se tato sešlost konala v roce 2018 ve Vídni a byli jsme na ní aktivně zastoupeni.  

 

Je smích a klauniáda mezinárodní způsob komunikace?

Jistě, i když možná bychom mohli přesněji říci mezilidský. Národ či národnost v tom skutečně hraje zanedbatelnou roli. Četl jsem o výzkumu, který měl mimo jiné našlápnuto dokázat hojně tradovaný mýtus, že Němci nemají smysl pro humor. Badatelé ale místo toho zjistili, že němečtí studenti mají mnohem vřelejší vztah k nonsensovému humoru, tradičně považovanému za hájemství Britů, než jejich anglické protějšky. Náš zakladatel Gary Edwards sice mluví česky obstojně, ale má silný americký přízvuk a v jemnějších nuancích našeho jazyka se ztrácí – nic z toho mu ale nebránilo rozesmát tisíce českých dětí. Naopak to v jistém smyslu, tedy v převrácené klaunské logice, byla jeho přednost. Měl o jeden problém víc a problém je v této univerzální řeči darem. Problémy nás všechny spojují a všichni jim rozumíme, i když se jedná třeba o problém s dorozuměním. 

 

Kdo vás podporuje?

Každý, kdo chce a může. Většina naší podpory pochází od individuálních dárců, menší část od firem. Ale podporují nás také ti, kdo nám napíší, že viděli naši práci a že teď věří, že má smysl. Podporují nás i sestry, lékařky a lékaři, psycholožky, ošetřovatelky, učitelky nebo pečovatelky z více než sedmdesáti zdravotnických a pečovatelských zařízení, která navštěvujeme – všichni ti, kdo vidí a v praxi reflektují, že náš cíl je stejný jako ten jejich. Minimalizovat strach, bolest a utrpení, vnukávat (v našem případě klaunskou oklikou) pacientům a klientům sílu a radost, která může zlepšit jejich situaci objektivně i subjektivně.

 

Poděkoval vám někdy někdo tak, že na jeho slova, gesta, dárek nezapomenete?

To už si bohužel nevzpomínám… ne, vážně, tady by zase bylo nejlepší zeptat se mnoha různých klaunů a tu odpověď poskládat z jejich rozmanitých zkušeností. Bude to znít banálně, ale pro nás je poděkováním každý úsměv a smích, který se podaří na jinak málo úrodné půdě nemocnice vypěstovat. Když se děti upřímně smějí, s málokým z dospělých to nepohne. Když se směje hospitalizované dítě a rodič či prarodič nám později řekne nebo napíše, že to bylo poprvé za dlouhou dobu, kdy ho viděli se smát, ten pocit je skutečně nezapomenutelný. Ale jsme zase u toho – něco takového je obecně lidské, není to událost, která by se dala z běhu věcí vyjmout, abychom se jí mohli dlouhé roky těšit nebo dojímat. Je to situace, která se opakuje, a právě kvůli tomu jsme tady.

 

Lukáš Houdek alias doktor Motyka

-       Byl jedním z prvních Zdravotních klaunů v organizaci

-       Několik let působil jako umělecký vedoucí Zdravotního klauna

-       Dnes je zástupcem uměleckého vedoucího a věnuje se koučingu Zdravotních klaunů

-       Je ženatý, má 3 dcery

 

Zdravotní klauni nosí smích a radost (nejen) do nemocnic

Krásně kulaté 20. narozeniny oslaví v příštím roce dobročinná organizace Zdravotní klaun. Určitě ji znáte i vy. Aktuálně 86 profesionálních Zdravotních klaunů totiž pravidelně navštěvuje 62 nemocnic, 7 domovů pro seniory a 2 hospice, po celé České republice. Nosí radost a smích, kterých se v těchto zařízeních často nedostává.

Myšlenku Zdravotních klaunů do České republiky přivezl Američan Gary Edwards. Po nelehkých začátcích se dnes může z křesla dozorčí rady spokojeně usmívat. Profesionální Zdravotní klauni se stali pevnou součástí většiny českých nemocnic a nelehké, ale krásné povolání dnes vykonává ne pět, ale hned 86 pravidelně školených klaunů.

Velký důraz na vzdělávání, mezinárodní spolupráce, motivující zpětná vazba od rodičů i lékařů. To vše je hnacím motorem pro další růst. Právě proto dnes Zdravotní klaun nabízí širokou paletu programů, nejen pro děti, ale i pro dříve narozené.

 

Programy Zdravotního klauna

 

Programy pro děti

Dětské klauniády

-        veselé klaunské vizity u hospitalizovaných dětí.

Na Operační Sál! (NOS!)

-        klaunský doprovod dětí předoperačním procesem.

Přezůvky máme!

-        klaunské návštěvy dětí v paliativní domácí péči.

Kutálka

-        laskavé hudebně-dramatické představení pro děti s mentálním, či kombinovaným hendikepem.

Cirkus Paciento

-        týdenní program pro dlouhodobě nemocné děti.

Dítě

-        pravidelné a frekventované návštěvy dětí, které prochází dlouhodobou léčbou.

Klaunská pohotovost na úrazové ambulanci

-        přítomnost Zdravotního klauna na úrazové ambulanci rozptýlí dusnou atmosféru čekání.

Virtuální klauniády

-        radost a smích „tváří v tvář“ Zdravotnímu klaunovi prostřednictvím internetu. 

Klaunské návštěvy dětí na trvalé přístrojové podpoře

-        klaunské návštěvy dětí na trvalé přístrojové podpoře umí zázraky.

 

Programy pro seniory

 

Klaunské návštěvy pro dříve narozené

-        klaunské návštěvy pro dříve narozené. Radost, vzpomínky a hudba do domovů pro seniory a hospiců.

Varieté

-        hudebně taneční pásmo pro dříve narozené s aktivní účastí seniorů. 

Kabaret

-        kabaretní pásmo pro dříve narozené.

NOVINKA – Virtuální klauniády

V nástupu koronaviru museli Zdravotní klauni hledat cestu, jak svou službu transformovat, aby ji mohli poskytovat i v době karantény. Našli ji. Nový program Virtuální klauniády umožňuje, aby si hospitalizované děti užily spoustu zábavy a prostřednictvím internetu se „tváří v tvář“ setkaly se Zdravotním klaunem. Program je určen nemocným dětem v hospitalizaci, případně v domácí péči, ale z důvodu onemocnění dlouhodobě oddělených od kamarádů. Vše probíhá online, tedy bezpečně, na platformě pro videohovory. Virtuální klauniádu rodiče jednoduše a zdarma „objednají“ prostřednictvím formuláře na webových stránkách www.zdravotniklaun.cz.

 

Jak můžete přispět i vy

Zdravotní klaun, o.p.s. je nestátní zařízení, proto vítá podporu všech individuálních i firemních dárců.

Podpořit je můžete i vy! Číslo účtu veřejné sbírky: 20 20 20 20 20 / 0600

(Zdravotní klaun, o.p.s. nevybírá do kasiček, ani neprodává dárkové předměty na ulicích.)

 

 

O organizaci

Zdravotní klaun, o. p. s., je dobročinná organizace s národní a mezinárodní působností, která již od roku 2001 přináší humor a radost hospitalizovaným dětem, geriatrickým pacientům a dalším potřebným v oblasti zdravotnictví. Přispívá tím ke zlepšení jejich psychického i celkového zdravotního stavu, a to prostřednictvím návštěv speciálně vyškolených Zdravotních klaunů. Ti pravidelně navštěvují 63 nemocnic, 7 domovů pro seniory a 2 hospice. Zdravotní klaun je partnerem Red Noses International a členem European Federation of Hospital Clown Organizations.

 

„Absolutně jsem nepochopila, jaká síla to ve Zdravotních klaunech je, že nás dokázala rozesmát v nejtěžších chvílích našeho života s dcerkou na onkologii v Motole, kdy jsem si myslela, že se ještě dlouho nezasměju. A to byla chyba myslet si to. Všechny děti potřebují veselé rodiče, protože smích má neuvěřitelně léčivou moc. Povedlo se jim odbourat naší neskutečnou tíseň, smutek a strach aspoň na chvíli a díky vám jsem pochopila, proč pláč na onkologii nemá své místo. Jsem Zdravotním klaunům už několik let nesmírně vděčná a obdivuji to, co dělají pro děti i jejich rodiče.“

(Maminka Tereza)

 

Text: Redakce/Jan Hovorka

Foto: Zdravotní klaun / www.zdravotniklaun.cz