foto: Archiv T.B./Tereza Boehmova
Otevřená kritika jednání odpovědných institucí i jedinců, příkré hodnocení zjevných nedostatků a chyb, objektivní srovnávání a argumentace. Tereza Boehmová vytvořila v online prostoru zatím unikátní ostrov. Ano, ani tak nikoli skupinu, kam chodí prezentovat názory kde kdo, ale místo, kam se můžete přijít zeptat, svěřit s obavami, potížemi i zkušenostmi, pokud jste onemocnění, testování nebo karanténu, prodělali.
Ač novinářka a bloggerka, v posledních letech spisovatelka, řídí korektně a informovaně onen neohraničený, bezbřehý oceán výkřiků, názorů, zaručených informací a neotřesitelných argumentů na téma pandemie směrem, který má smysl. Spolu s kolegyní Lucií Tomanovou vytvořila centrum, kde prezentuje potvrzené statistiky, aktuální situaci, přehled vývoje pandemie u nás i v zahraničí. Dává prostor odborníkům, rady potřebným a vystrašeným, uklidňuje, a hlavně ukazuje to nejdůležitější – jak by měla komunikace na tak závažné, a obecně platné, téma být vedena. Rozhovor vám fakt stojí za to přečíst celý!
Vytvořila jste na fb nejen skupinu, řekl bych i základ hnutí, nebo společenský trend. Co bylo impulzem - strach o blízké, sledování neschopnosti institucí, poznatky ze zahraničí, intuice…?
Nejspíš kombinace všeho, co uvádíte. Původně zájem o informace pro článek. Sledovaly jsme s kolegyní novinářkou Luckou Tomanovou téma koronaviru od konce ledna, a protože jsme četly a překládaly i zahraniční texty a to i medicínské, brzy jsme věděly, že se blíží něco ne úplně hezkého a hodně nakažlivého a že neexistuje možnost, aby se nám to vyhnulo a to navzdory tehdejším tvrzením mnoha renomovaných odborníků. Byl to boj, přesvědčit lidi, aby si o tom něco nastudovali. Po lockdownu, který přišel za 5 minut 12, a který zabral a nákazu výrazně zpomalil, lidé měli pocit, že se nic nestalo a že byli doma zbytečně. A navíc se v Česku začalo rozmáhat bagatelizování nemoci a dokonce i zpochybňování, jestli vůbec existuje. To mě štvalo, protože už tehdy se na mě konkrétní pacienti obraceli soukromě a svěřovali mi své příběhy, protože věděli, že píšu pro aktuálně seriál a jako jedna z mála nákazu beru vážně. To byl asi impulz, kdy jsme si s Luckou řekly, že musíme založit skupinu a dokázat, že pacienti jsou a že jim není dobře. A každému, kdo bude říkat, že to nikdo neměl a nikoho nakaženého nezná, to omlátit o hlavu právě touto skupinou. To se podařilo. Zpočátku se pacienti hlásili v jednotkách a spíše přihlíželi, četli informace, které jsme o pacientech našly v médiích my administrátorky. Ale postupně se skupina začala rozšiřovat a pacienti byli sdílnější a otevřenější. Z toho mám velkou radost. Nyní skupina funguje jako podpůrná, lidé si navzájem radí, máme tam i několik lékařů. Podobných skupin postupně vzniká čím dál více také zahraničí. Takže je i s čím porovnávat a kde získávat další informace a přehled.
Setrvačně jsme nechávali v podobných případech rozhodovat doktory a instituce, zabývající se zdravotnictvím, a slepě věřili, že se nemohou mýlit. Byla to chyba?
Nevím, jak na tohle odpovědět, protože já jim právě rozhodně už od začátku nevěřila. Jsem zvyklá si informace ověřovat a byla jsem o dost kroků napřed a měla nastudováno. Sledovala jsem situaci v Číně a četla překlady studií a pak samozřejmě anglické materiály, když se nákaza začala šířit za hranice Číny. A šokovalo mě, co pronášeli místní odborníci v médiích, aniž by si o tom něco přečetli a zjistili a opravdu mě děsilo, že laik jako já, bez medicínského vzdělání, o nemoci a blížícím se riziku věděl mnohem více než většina odborníků, co vystupovala během ledna a začátku února v médiích. Bila jsem na poplach a neustále všechny otravovala překlady a články, ale bylo to opravdu jako jít hlavou proti zdi. Když se ukázalo, že jsem měla pravdu, tak se mi zase všichni omlouvali a ptali se, jak jsem to mohla tak jistě vědět. A jestli nejsem jasnovidka… No, právě, že vůbec ne. To je na tom asi nejhorší, že to nebyl žádný složitý hlavolam. Stačilo číst, vnímat zahraničí a poslouchat. Místní kapacity a zejména ty mediální, jsou ale zvyklé, že je média zvou, aby lid uklidňovali a s prominutím poučovali prázdnými řečmi, a oni jsou schopni podávat rozhovory do médií bez přípravy, kdykoliv k čemukoliv. A ono to doteď nejspíš docela stačilo. U koronaviru to tak ale není, je to nová nemoc a je potřeba se na ni zaměřit, nastudovat, nepodceňovat. A nejspíš proto jich tolik selhalo a stále selhává. Je to ta pohodlnost a možná i jistá nadutost. Mám velkou úctu a respekt k většině lékařů, kteří zachraňují pacienty, a s těmi z praxe mám výborné zkušenosti a ti nákazu berou od začátku vážně a řadu věcí s nimi konzultuji. Mediální figuríny ovlivněné politikou, toužící po tom, sedět ve studiu, tu ale napáchaly spoustu škody. A rozhodně byla chyba jim nekriticky naslouchat a dávat jim tolik prostoru. Nebýt mnohých z nich, mohli jsme brát nákazu vážněji, léto pojmout opatrně a nemuseli jsme teď opět stát na kraji propasti. Snad si budou lidé pamatovat, kdo co kdy říkal… A jednou jim to ohrožení veřejného zdraví spočítají.
Už vidíme, že ani dosud respektovaní odborníci se neshodnou aspoň natolik, aby byla potvrzená určitá, a potřebná, pravděpodobnost jako návod k chování společnosti, fázování postupu, omezení rizikových situací a podobně. Kdo je podle vás arbitr, který může v této situaci vzít na sebe zásadní rozhodnutí? A musí být respektován?
Od začátku je problém, že nejen odborníci, ale i vláda je jako saň s mnoha hlavami a hlas je nejednotný. Premiér Andrej Babiš názor mění dle potřeby, je obětí svého PR týmu a vládně podle lajků a hlasů na facebooku. Když je průšvih, klidně obrátí, na pár dní ustoupí do pozadí, pak na někoho hodí vinu a vrátí se zpět na výsluní s názorem, který právě převládá. Odnesl to Rastislav Maďar a nyní i ministr Vojtěch. Dělo se to i roky předtím, ale to nešlo o tolik lidských životů. Je to strašně nebezpečné. Ano, potřebovali bychom odborníky a není potřeba, aby byl jen jeden, ale musí fungovat jako tým, s jasným plánem a vedením. A co mluvčí týmu řekne, to bude platit, budou za tím stát všichni a bude to jasný plán a výhled do budoucna. Naprosto nelze vést zemi stylem – dnes platí tohle, zítra na tiskovce to zase posuneme, zrušíme nebo úplně změníme. Tohle vážně není politické téma. Tady jde o velký průšvih, do kterého se ženeme.
FB je zahlcený teoriemi, zaručenými odhaleními, konspiračními teoriemi. Není to spíš kontraproduktivní proces?
Bohužel ano. Nedávno copywriter Tomáš Dvořák na facebooku sdílel status, který to myslím krásně vystihuje: „Doufám, že ten člověk, co vymyslel internet a sliboval si od něj, že jeho existence pomůže zvýšit vzdělanost a pokrok, se nedožil roku 2020. Roku, kdy astrofyzici neobjevujou tajemství vesmíru, ale místo toho choděj do rádia vysvětlovat, že země fakt není placatá. Roku, kdy doktoři namísto slavení úplnýho vymýcení spalniček a obrny musej uklidňovat matky, že očkování neudělá z jejich dětí introvertní roboty, jak si na toaletě přečetly na svým ajfounu. Roku, kdy i poměrně inteligentní lidi věří, že je nošení roušky "otráví", že je to konspirace na ovládnutí lidstva, nebo že si epidemii vymyslela média. Wikipedie brečí v koutě, když se zrovna nikdo nekouká. A on se nikdo nekouká.“
Odpírači roušek se v mnoha případech zaštiťují voláním po svobodě, nepřijatelnosti podobných zákazů. Je svoboda šířit infekci svobodou člověka, na níž má právo?
Jednoduchá odpověď je NE. Vůbec nechápu ten absurdní koncept roušky jako „umlčovadla“. Onkologičtí pacienti a pacienti se sníženou imunitou a samozřejmě lékaři nosí roušky desítky let a vědí proč. Stejně tak je dlouhodobě používají asijské země jako prevenci u jiných respiračních onemocnění. Tuhle trapnou hru na antirouškové disidenty nemůžu ani sledovat. Dělá se mi z těch lidí špatně. Pletou si svobodu se sobectvím.
Lékaři byli vždycky, nebo většinou, postavami kladnými, ba hrdiny v dramatech i životě. Nemyslíte, že teď tak trochu ztratí tento obraz na kráse?
To si nemyslím. Nelze to takto paušalizovat. Všichni víme, že je lékař a lékař. Jsou lékaři a lékařky, kteří se pacientům věnují, dávají práci všechno a pacientům naslouchají. Jsou to většinou lidi z praxe. No a pak je tu celá řada arogantních mediálních panáků, kteří se rádi poslouchají. To se jim tentokrát podle mě vymstilo a s prominutím dobře jim tak. Pokud jim trochu spadne hřebínek a příště, než půjdou někam něco vykládat o nové nemoci, si o ní třeba i něco přečtou, splní to svůj účel. Navíc při tom bagatelizování zapomněli, že součástí léčby je i naslouchat pacientům a ne jim neustále říkat: „Co to plácáš, ty simulante, vždyť máš akorát rýmičku. A to tě spíš zabije blesk než covid.“ Tenhle přístup pacientům nepomáhá a i proto jsme založily tu skupinu. Chtěly jsme místo, kde se nemocní nebudou bát mluvit o nákaze, příznacích, bolestech, komplikacích a budou vědět, že je vyslechneme a budeme brát vážně. A jsme rádi, že se do skupiny přidali i lékaři, které to téma zajímá, a mohou radit profesionálněji.
Docela zjevně ztrácí krok s vývojem klasické hygienické stanice. Technologická řešení jako odběrová a testovací místa, drive-in stanoviště a podobně asi nebudou kapacitně stačit. Je aktuální systém krajských hygienických stanic odpovídající potřebám v této situaci? Nejde spíš o poněkud rigidní a archaický pozůstatek doby úřednické?
Myslím, že hygiena to odnesla nejvíc. A vláda ji dostala do nezáviděníhodné situace. Před médii hovořila o trasování, chytré karanténě a systému, ale za tím vším naparováním, jak jsme nejlepší a jak vše zvládáme, byli jen lidé, kteří nebyli na tuhle situaci vůbec připraveni, bylo jich málo a hodili je do vody bez pomoci. Vydrželi to dlouho, ale média stejně odhalila, jak je to doopravdy a co funguje a co ne. Hygiena je instituce, která fungovala řadu let v klidu a řešila otravy na táborech nebo špatné podmínky v restauracích a najednou na ni ministerstvo naložilo úkol a moc se nezajímalo, jaký je personální stav, kolik mají počítačů a jak jsou to schopni zvládat. Můžeme být hygieně velmi vděčni, že vydržela tak dlouho. A je velká ostuda, co se dělo. Nevím, proč hned zpočátku s trasováním nevypomáhala armáda a medici, proč se všichni tvářili, že je to v pořádku, když dámy u starých počítačů s tužkou a papírem jely na doraz bez víkendu x měsíců. Divím se, že se na to nevykašlaly dřív. Hygiena svou úlohu určitě má, ale nikdo s ní jaksi nepočítal. Teď je jasné, že se musí výrazně modernizovat, nabrat a vyškolit personál a investovat tímto směrem, abychom příště byli lépe připraveni.
Napadlo vás někdy, že budete využívat sociální sítě jako účinný nástroj v boji proti pandemii?
Doufala jsem, že žádnou pandemii nikdy nezažiji. Víc se mi líbila ve filmu „Nákaza“, jako daleká mrazivá fikce. Takže mě ani nenapadlo, že se část „boje“ o přežití bude odehrávat na sociálních sítích. Ale už je to tak. Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán… A na to je třeba myslet. Ne vždycky se mi to podaří.
Co by měla vaše fb skupina být, v co se případně přetvořit - nátlakové hnutí, korektiv postupů státního aparátu, hlas lidu, filtr, pomáhající distribuovat data, náhrada za nefunkční komunikaci s veřejností? Naděje na vybudování bezpečnějších hrází proti nebezpečí?
Nemám žádné takové ambice. Myslím, že teď právě začala skupina pořádně plnit svou funkci, když jsou lidé sdílnější a chtějí psát o průběhu jejich nemoci a diskutovat to společně i s lékaři, které tam máme. Chápu, že se nejedná o žádnou vědeckou metodu, ani výzkum, ani reprezentativní vzorek. Ale reálné zkušenosti jsou pro mě cenné a myslím, že i pro další nakažené, kteří přijdou. Společně sdílená zkušenost může pomoct. Dobrá rada, vyslechnutí někoho, komu není dobře – to je náš cíl. Myslím, že trochu suplujeme přístup některých lékařů – právě v tom naslouchání, pochopení a třídění nových poznatků o koronaviru. Pro mě jsou to důležité informace pro psaní textů o koronaviru a jsem ráda, že mohu každému popírači říct, že pacienti skutečně existují a jsou to reální lidé. Konspirace se nekoná…
Kdo z těch, kteří jsou na rozhodujících pozicích, podle vás promlouvá nejstřízlivěji? Najdeme tyto lidi mezi řediteli nemocnic, biology, politiky s lékařským titulem, politiky nelékaři, praktickými lékaři, sestrami…?
Hodně se mi líbil přístup nemocnice FN Brno. Ti už zpočátku dělali i telefonické konzultace s pacienty doma a následnou péči. Takže tam určitě mají dobré lidi, například profesora MUDr. Jiřího Mayera a ředitele nemocnice Jaroslava Štěrbu. Za autority, které sice byly stejně jako já, označovány za „panikáře“ a „strašily“, ale dnes už víme, proč tak činily a před čím varovaly, považuji například molekulárního biologa a odborníka na DNA diagnostiku Omara Šerého, vynikajícího profesora Jaroslava Flégra, který je vtipný, ale velmi inteligentní a skvěle přednáší a vysvětluje vědu laikům. Z politiků mě zaujalo, že již v lednu problém koronaviru studoval MUDr. Bohuslav Svoboda z ODS, který chtěl, aby vláda zařadila koronavirus jako bod jednání ve sněmovně a včas řekla, jak jsme připraveni, což se ale nestalo. Z těch, co pracují pro Andreje Babiše, se mi vybírá těžko. Uvidíme, jak si poradí teď nový ministr Roman Prymula, který je epidemiologem, takže problematice určitě rozumí. Na mnohé lidi působí dobře a uklidňujícím dojmem. Já si ale stále musím připomínat, že pracuje pro ANO. Pro mě byl asi nejposlouchatelnější Rastislav Maďar, když už tedy musím z Babišova týmu někoho vybrat. Ale ten s pány na ledě nehezky uklouzl… A i když měl pravdu, myslím, že si další spolupráci s premiérem dobře rozmyslí.
Věříte, že lze dosáhnout toho, aby další podobná epidemie už nás zastihla připravenější, obrněnější, vybavenější, moudřejší?
Bohužel jsem po tomhle půl roce dost skeptická. Jsme nepoučitelní. Lidé zapomněli, proč si měli dávat pozor v březnu a mají pocit, že nic jako epidemie neexistuje. Proč by si to měli pamatovat za delší čas? Odborníci budou teď asi pár let ostražitější, ale pak se to zřejmě vrátí do starých kolejí a všichni se zase jednou budou velmi divit. Lidstvo je v principu líné a pohodlné, a dokud jim přímo nehoří dům pod nohama, nehasí a podceňuje přípravu.
Pomohli jsme si šitím roušek, nebo to bylo gesto beznaděje z neschopnosti státní správy?
Odpovím šalamounsky - obojí. Neschopnost byla do nebe volající. A stálo nás to moc… Ty účty za čínské roušky a respirátory v letadlech nechce asi nikdo z nás vlastně raději vidět. Pomoct sami jsme si museli. Ale Češi milují tyhle emocemi nabité hurá akce, ale pak je to zase hodně rychle přejde. Semkneme se kolem povodní a krátkodobé pomoci nebo šití roušek, ale pak nás to velmi rychle přestane bavit a zase se hádáme jako uječené babky na pavlači. Každopádně chvíli mohl být na Česko člověk i hrdý, což se mi bohužel v posledních letech moc často nestává. Možná ještě když předseda Senátu pan Miloš Vystrčil odletí na Taiwan.
Autor: Jan Hovorka
Foto: Archiv T. B.
Tereza Boehmová, publicistka a spisovatelka, spolupracuje se servery aktualne.cz a seznam.cz a dalšími periodiky. Autorka 3 knížek – pohádky Zuzanka a Goldýš (2018), pohádky Zajíček Zlobílek (2010), humorné fejetony o mateřství: Matka z cukru a oceli (2009)
Studovala na FSV UK obor žurnalistika a masová komunikace v Praze.
Má dvě dcery Emmu a Annu a partnera a otce dětí Radka Mikuláše.
V červnu 2020 založila facebookovou skupinu Pacienti s Covid 19 v Česku. V srpnu se přidali i slovenští pacienti, takže skupina se dnes jmenuje Pacienti s COVID 19 v ČESKU a na SLOVENSKU.
www.boehmova.cz
//www.facebook.com/terezaboehmovaknihy/