Diskuze ve zdravotnictví a o zdravotnictví nabírá na intenzitě. Osobnosti, komory, politici a kdekdo další se vyjadřuje k úrovni i budoucnosti. Někdo ji líčí katastroficky, někdo seriózně navrhuje řešení tak, jak to vidí on. Budiž. Ale za jednotlivé oblasti je vždycky někdo odpovědný. Proto by mělo být samozřejmé zveřejnit jistě existující problémy, ale taky analýzu, ze které vyplyne první slabé místo, signál, že tady se můžeme začít dopátrávat, proč je v segmentu, kam plyne z pojištění a rozpočtu neuvěřitelné množství peněz, (údajně) kritická situace, hrozící kolapsem
Budeme se ptát lidí, kteří zastávají pozice ve zdravotnictví a jsou kompetentní vyjádřit se k vlastnímu oboru, práci, odpovědnosti. Zdravotnictví je systém, a jeho jednotlivé části řídí odborníci.
Asociace nemocnic ČR sdružuje lůžková zdravotnická zařízení, léčebny a výzkumné ústavy v České republice. Její výkonnou předsedkyní je ing. Jaroslava Kunová, kterou jsme jako první požádali o rozhovor.
Nejhlasitější volání po řešení kritického stavu slyšíme od vedení oborových, profesních nebo odborových uskupení. Je to reálný odraz situace v nemocnicích?
Nedostatek zdravotnického personálu je skutečný, ale liší se v kategoriích zdravotnických pracovníků, odbornostech a místech. V kategorii lékaři, je největší problém v malých krajských nemocnicích, v příhraničních oblastech a v místech, kde není odpovídající zázemí pro rodinné příslušníky. Taktéž má vliv výše mezd v okolních zdravotnických zařízeních (ZZ). V Praze až na výjimky v některých oborech je lékařů dostatek. Ale obecně je problémem dodržování normy přesčasových hodin dle zákoníku práce.
V nelékařských oborech je největší problém v Praze, kde je nejvíce pracovních příležitostí a možnost práce v jednosměnném provozu a mnohdy i za větší plat. Ale i v jiných krajích je pro sestry lákavá práce v jednosměnném provozu, protože v České republice, kde se každé druhé manželství rozvádí je pro samoživitelky, je práce ve směnném provozu těžko řešitelná.
Nemocnice krajské, oblastní i státní tvoří uzavřené, fungující celky a jsou propojené do soustavy, kompetentně řízené. Najdete někde v tomto systému chybu, nedostatek, prostor k razantní nápravě?
Nemocnice v České republice mají různé zřizovatele – Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany, kraje, města, soukromé majitele. V některých krajích, kde velké nemocnice byly převedeny pod kraj, byl vytvořen ze všech nesoukromých ZZ holding , tak jako je tomu např. v Ústeckém kraji. Bohužel delimitace nemocnic proběhla před optimalizací sítě zdravotnických zařízení, a nyní je velice složité optimalizovat síť ZZ, tak, aby mimo úspory zdrojů došlo k i úspoře pracovních sil. Po revoluci byla síť ZZ dostatečná a přesto docházelo k masivnímu vzniku dalších, často jednooborových ZZ , které často pracují jen v jednosměnném provozu. Protože sazebník výkonů, dle kterého se dříve platilo, nebyl vyrovnaný a výkony se dělily na ekonomicky výhodné a nevýhodné , samozřejmě se vytvářely nadbytečné kapacity v oborech lukrativních, tyto výkony se vyváděly z nemocnic a nemocnicím zůstávaly výkony ztrátové. Pokusy sazebník postavit na reálných nákladech se nepodařilo , hlavně z důvodu lobby ZZ v lukrativních oborech. Totéž platilo ve vývoji DRG, bylo mnoho hráčův v systému, kteří nechtěli aby byly spočítány skutečné, reálné náklady.
Co by se podle Vás mělo přece jen změnit?
Vytvořit optimální síť ZZ , což vidím v současnosti, kde se stalo zdravotnicví nástrojem politického boje, neřešitelné. Zamezit vzniku dalších zbytných ZZ a nákupu nadbytečných přístrojů, pro které leckde není erudovaná obsluha, výstavby neadekvátně velkých stavebních investic , které pak ZZ nejsou schopna využít a zaplatit vysoké provozní náklady. Spočítat reálné náklady výkonů, vyřešit vícezdrojové financování ZZ. V současné době jsou na tom nejhůře přímo řízené nemocnice, které až na výjimky, které musí být řešeny až na úrovni vlády , mají velice omezené dotované investiční zdroje v oblasti stavebních objektů, o provozních dotacích si mohou jen zdát. V oblasti krajského zdravotnictví tyto zdroje, investiční i provozní, jsou běžné.
Kritika směřuje převážně k hospodaření nemocnic. Jsou podle Vás ekonomické modely, dodávky, odběry, placené služby a nákupy v pořádku?
Neumím posuzovat krajské, soukromé a městské nemocnice, ale v oblasti přímořízených nemocnic již rezervy nejsou, všechny nákupy jsou soutěženy, zveřejňovány, ať již ze zákona či nařízení ministra. Naopak je smutné, že z hlediska konkurence schopnosti to neplatí pro všechna ZZ ,financovaná z veřejného zdravotního pojištění.
Je možné pro klid a ujasnění diskuze systém popsat, zveřejnit, komunikovat s dodavateli a odpovědnými pracovníky nemocnic, aby se mohli obhájit?
Jistě by bylo pro objasnění problémů ve zdravotnictví vhodné zajistit relace ve sdělovacích prostředcích, diskuze na určité téma , ale s cílem získat objektivní informace a ne jen hledat skandály, které ač ojedinělé, poškozují všechny poctivé a obětavé pracovníky ve zdravotnictví.
V MfD byl publikován nejen článek, na který jste nedávno veřejněreagovala, ale i rozhovor s právníkem Ondřejem Dostálem, který predikuje daleko větší krizi zdravotnictví, a v jistém smyslu neodvratný konec stávajícího modelu. Jak byste mu dopověděla?
Pan doktor má v mnohém pravdu, některé představy však již postrádají aktuálnost K otázce souběhu úvazků lékařů v nemocnici, v soukromé praxi a podobně: Toto je pravda, zdravotní pojišťovny se pokoušely nastavit systém, aby každý lékař měl na všech pracovištích jen úvazek 1,2. Jak se to podařilo prosadit, to byste se musel zeptat ZP. Naopak je voláno po tom, aby při nedostatku lékařů vypomáhali v nemocnicích soukromí lékaři. O tuto práci není příliš zájem, jak z hlediska finančního ohodnocení, tak v některých případech nedostatečné erudice, zvláště při výpomoci na specializovaných pracovištích.