Vrchní sestry ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dostaly několik stejných otázek. Zajímavé čtení o tom, co dámy trápí i těší a co je největším problémem jejich profese, jsou inspirativním čtením pro všechny, kdo mají o zdravotnictví zájem.
Vážení čtenáři, v současné době řešíme v našich nemocnicích hlavní téma - nedostatek personálu. Jde o budoucnost našich pracovišť, míst, kde zachraňujeme lidské životy, kde poskytujeme tu nejšpičkovější medicínu v naší republice, míst, kde ovlivňujeme budoucnost a kvalitu životů těch, kteří se stanou našimi pacienty. Často odpovídám na dotazy, proč je zdravotníků málo a co lze udělat jinak, aby jich bylo u nás více....a pro tentokrát jsem se rozhodla jinak. Otázky položit svým kolegyním, se kterými spolupracuji a profesně žiji. Naší společnou snahou je správné fungování zdravotnických týmů a poskytování kvalitní péče v jedné z největších nemocnic v této zemi. Celkem je jich 45 a protože zde nemohou odpovědět všechny, přečtěte si odpovědi některých z nich....všem jim však děkuji...za sílu, kterou v sobě mají.
Dita Svobodová, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN v Praze
Otázky pro vrchní sestry VFN
1. Pracujete na pozici vrchní sestry… Jak dlouho na klinice působíte a proč jste si vybrala pracoviště s tímto zdravotnickým zaměřením? Je vaše klinika něčím výjimečná?
2. Co vás na této práci baví?
3. Co považujete v současné době v sesterském povolání za nejnáročnější?
4. Proč bych jako absolventka zdravotnické školy měla jít pracovat právě na vaši kliniku?
5. Pokud byste měla kouzelný prsten, co byste učinila ve prospěch toho, aby absolventi škol zdravotnických oborů nastupovali do praxe, popřípadě, aby bylo zdravotníků dostatek?
Na otázky odpovídala vrchní sestra Oddělení neonatologie Gynekologicko-porodnické kliniky, Bc. Michaela Kolářová
1. Na klinice působím od roku 1995, kam jsem přišla po tříleté zkušenosti na neonatologickém oddělení ve FN v Motole. K oboru neonatologie mne přivedl již na zdravotní škole lékař pediatr a zároveň neonatolog, který nám předmět pediatrie přednášel. Jeho výklad byl tak nesmírně obsáhlý, zajímavý a poutavý, že jsem již před maturitou měla jasno, kterým směrem se chci v budoucnu ubírat. A vzhledem k tomu, že jsem u tohoto krásného oboru vydržela dodnes, jsem si jistá, že výběr byl naprosto správný. Klinika, kde působím, je samozřejmě výjimečná. Výjimečná nejen svou historickou budovou Zemské porodnice s kaplí sv. Kříže, ale především odbornými pracovišti, která se v jejích prostorách nacházejí. V budově je umístěno Perinatologické centrum pro Prahu a Středočeský kraj, které poskytuje péči ženám s předčasnými porody a intenzivní péči novorozencům od nejnižších váhových kategorií. Těchto center je v celé České republice pouze 12.
2. Práce, kterou dělám, mne zcela naplňuje. Především proto, že je smysluplná, plná pozitivních okamžiků a zpětných vazeb. Jsem ráda, že jsem součástí týmu, který je výborně sehraný a dokáže odbornou lékařskou a ošetřovatelskou péčí zachránit i ten nejmenší lidský život. A chvíle, kdy se na nás náš malý vypiplaný pacient dokáže přijít podívat po svých a s úsměvem na tváři, ta mě baví nejvíc.
3. Nevím, zda dokážu specifikovat jen jednu věc, která se mi zdá nejnáročnější. V současné době nedostatku sester vidím náročnost v neustálém tlaku na zvyšující se objem práce, kterou ale chceme všichni odvádět kvalitně. Velká náročnost je také kladena na komunikaci s pacienty a jejich příbuznými, která nebývá kolikrát jednoduchá, setkáváme se stále častěji s agresivitou. Náročné je sesterské povolání jako celek.
4. Nabídneme Vám práci v oboru, který se velmi rychle rozvíjí a který je na velmi vysoké úrovni i v celosvětovém srovnání. Budete mít možnost stát se součástí týmu špičkového pracoviště, který svým moderním přístupem hýbe oborem neonatologie. Jsme pracoviště, které Vám přinese mnoho nových odborných poznatků. Umožníme Vám možnost dalšího profesního růstu v našem oboru. Nabídneme Vám práci ve výborném kolektivu, který je společně aktivní i mimopracovně.
5. Nejtěžší otázka na konec…. Je nutné celospolečensky zvýšit prestiž tohoto povolání. Dosáhnout toho, aby do škol zdravotnických oborů nastupovali jen ti, kteří již vědí, že tuto práci chtějí dělat, chápou, že je čeká dřina, ale že to stojí za to. Eliminovat absolventy, kteří studují jen pro titul. A v souvislosti s velkým objemem práce a dřinou musím zmínit i finanční ohodnocení, které je velkým motivátorem a které bych otočením prstenu ráda upravila.
Na otázky odpovídala vrchní sestra Kliniky dětského a dorostového lékařství, Bc. Jana Pyskatá
1. Když jsem po ukončení školy, v roce 1990, na Kliniku dětského a dorostového lékařství nastupovala, ani ve snu by mě nenapadlo, že tady strávím dalších 26 let. Je to obrovský kus života, během kterého se mi klinika dostala hluboko pod kůži. Volba dětského pracoviště byla v mém případě jasná od počátku. Jednak jsem dětská sestra a k práci s dětmi jsem měla vždy blíže než k dospělým pacientům a dále pro můj pocit, že děti se nemohou bránit, tak jako dospělý člověk a je tedy potřeba je chránit.
Samozřejmě, že je naše klinika výjimečná. V mnoha ohledech. Kromě toho, že poskytujeme špičkovou a moderní péči, což ovšem jistě mohou říct i mnohé jiné dětské kliniky, máme další bonusy. Mohla bych zde vyjmenovávat odborné ambulance, kterých není málo, špičkové lékaře, specializační kurzy našich sester, umístění v centru Prahy a mnoho dalších věcí. Pro mě osobně je ale největší bonus ve skvělých lidech, kteří zde pracují, neúnavně se perou se všemi obtížemi a drží kliniku. Za to jim patří můj hluboký obdiv a dík.¨
2. Baví mě neustálý kontakt s prostředím zdravotnictví, ačkoliv za dobu mé profesní kariéry jsem se postupně posunula od sestry u lůžka ve směnném provozu na pozici v managementu kliniky a úhel mého pohledu se tak v mnohém změnil. Baví mě možnost vzdělávání se v různých oblastech. A především mě baví možnost účastnit se na změnách, kterými naše zdravotnictví za poslední čtvrt století prošlo a stále prochází…
3. Aktuální je samozřejmě nedostatek sester, takže pro sestry ve směnném provozu je náročné množství služeb a nedostatek volného času, který z toho plyne. Náročné je také potýkání se se stálými novinkami při poskytování péče, ať už jsou to novinky v oblasti technologií, léčby nebo v administrativě. Pokud jsou však tyto změny posunem k lepšímu, domnívám se, že je sestry vítají, a snaží se je rychle zavést do praxe.
4. Troufám si říct, že sestra, která prošla Klinikou dětského a dorostového lékařství se velice dobře uplatní na jakémkoliv jiném dětském oddělení. Práce tady jí dává možnost získat mnoho zkušeností, odborných znalostí a dovedností z různých oblastí dětského lékařství, se kterými by se v mnoha jiných nemocnicích nesetkala. Příkladem mohou být děti, které trpí některou ze vzácných nemocí, především ze skupiny dědičných metabolických poruch.
5. Velmi aktuální je téma vzdělávání sester, jehož novela je snad již v současné chvíli na spadnutí. Dále se samozřejmě nabízí odpověď týkající se zvýšení platů. Téma odměňování je pro práci každého z nás velmi důležité. Ale nemyslím si, že odměnou za práci, i za velmi dobře odvedenou práci, musí být nezbytně jen finanční obnos. Důležité je najít způsob vhodné a efektivní motivace. Někdy takovou motivací může být dobrý kolektiv na oddělení, možnost dalšího vzdělávání, možnost účastnit se vysoce specializované péče a v neposlední řadě kladná zpětná vazba od vedoucích pracovníků. Nicméně, v současné chvíli, kdy nás trápí velmi nízký počet sester, bych těm, které jsou svému pracovišti věrné, vykouzlila zvýšení platu nebo jinou formu finanční podpory (například příspěvek na dovolenou, slevy na kulturní akce nebo na sportovní aktivity).
Na otázky odpovídala vrchní sestra Oddělení ORL, Bc. Ladislava Šídová
1. Na klinice ORL pracuji na pozici vrchní sestry devět let a ve VFN celkem 28 let. Chirurgie mě provází celým mým profesním životem a konkrétně chirurgie hlavy a krku 19 let. Tento obor mě zaujal od začátku. Každá klinika a každý obor medicíny je něčím zajímavý, má svá specifika ošetřovatelské péče. Na našem pracovišti bych se ráda pochlubila péčí o dětské pacienty. Každý rok odoperujeme přibližně 1200 až 1500 dětí a vidíme tak při propuštění stovky dětských úsměvů.
2. Svou práci mám moc ráda, nedovedu si představit něco jiného. Už jako malá holčička jsem chtěla být zdravotní sestřičkou, cítila jsem, že mám zdravotnictví „v krvi“ J.
3. Každý, kdo chce toto povolání vykonávat, si musí uvědomit, že je to povolání s nutností celoživotního vzdělávání a že je velice náročné skloubit povolání sestry s běžným životem, soukromým životem a rodinou. Pacienti potřebují péči sester ve dne, v noci, o víkendech i st. svátcích, vyžadují mnoho empatie a trpělivosti. Musíte zkrátka svoje vlastní problémy nechat doma a být profesionální.
4. ORL je malý chirurgický obor s příjemným kolektivem. Ošetřovatelská péče je zde rozmanitá - staráme se o dospělé i děti.
5. Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si, aby tento obor nestudovali ti, kteří již dopředu ví, že sestru nikdy dělat nebudou, že pouze chtějí získat maturitní vysvědčení, a je jim jedno, na jaké škole. Těm, kteří studium zdravotnických oborů myslí doopravdy, bych vyčarovala lepší finanční ohodnocení, hezké a příjemné pracovní zázemí.
Na otázky odpovídala vrchní sestra Psychiatrické kliniky, Bc. Zuzana Fišarová
1. Na pozici vrchní sestry jsem byla jmenována v říjnu 2005, jsem jí tedy něco přes deset let. Na Psychiatrické klinice pracuji 25 rok, od ukončení zdravotnické školy, v té době byl důvodem pro volbu pravděpodobně touha po něčem originálním. Tento důvod jistě stále trvá, ale přidala se řada faktorů ovlivňující mé setrvání v tomto oboru. Patří mezi ně rozmanitost práce s duševně nemocnými, různých úrovní péče o ně. Na psychiatrické klinice VFN zajišťujeme péči o nemocné v akutních stavech, jezdí k nám rychlá záchranná služba, přichází klienti z ulice pro radu, lidé v krizi i naši „stálí“ klienti. Kromě ambulancí a lůžkových oddělení máme denní stacionáře a pořádáme řadu resocializační aktivit (koncerty a výstavy pro naše nemocné; Jarmarky; integrační akce; canisterapii atp.).
2. Baví mne pochopitelně práce s duševně nemocnými, vidím velký potenciál v psychoedukačních programech, pracuji na humanizaci prostředí a snažím se přispět k destigmatizaci duševně nemocných. Ale v pozici vrchní sestry mne baví a naplňuje především možnost vylepšovat zázemí zdravotníkům pečujícím o duševně nemocné. Baví mne mapovat jejich potřeby, týkající se duševní hygieny a profesního růstu, baví mne hledat motivační prvky těchto lidí, kterými nejsou jen finance. Baví mne zdravotníci se zájmem o duševní zdraví i nemoci, práce s nimi motivuje mne.
3. Myslím, že je to obrovský nárůst administrativních úkonů a záznamů požadovaných kontrol.
4. Psychiatrická klinika poskytuje ucelenou péči o duševně nemocné, můžete zde očekávat otevřený způsob komunikace a velmi úzkou spolupráci týmu zdravotníků (sanitář, zdravotnický asistent, sestra, lékař, ergoterapeut, fyzioterapeut, nutriční terapeut, sociální pracovník), kteří jsou v přímém a osobním kontaktu s pacientem i se zbývajícími členy týmu. Odměňujeme nejen výplatou, ale i pochvalou a vlídným zacházením a snahou porozumět. Mám nepopulární myšlenku, že by každý absolvent státem hrazené školy (střední, vyšší nebo vysoké) měl určitou dobu pracovat pro tuto zem v oboru, který mu umožnila vystudovat. Pokud chce odejít do zahraničí nebo mimo obor mohl by se „vykoupit“. Možná by tím i vzrostla prestiž zdravotnického povolání, protože by bylo jasné, že o námi vzdělané absolventy stojíme a za kvalitu vzdělání si ručíme.
5. Kouzelným prstenem bych vyčarovala pro každých 10 pacientů/klientů administrativního pracovníka, abych mohla nastupujícímu zdravotníkovi říct, že bude mít čas na pacienta, na rozhovor s ním, na individuální edukaci, na rozhovor s rodinou a blízkými našich nemocných a na pravidelné jednání týmu či supervizi.
Na otázky odpovídala vrchní sestra Neurologické kliniky, Bc. Jaroslava Herinková
1. Na Neurologické klinice pracuji od roku 1975. Neurologie mne zaujala již na střední zdravotnické škole, proto jsem se po maturitě pro tento obor rozhodla. Každý obor medicíny má svá specifika, v neurologii jich je hned několik. Různorodost našich diagnóz vyžaduje mnoho zajímavých diagnostických i léčebných metod. Také se domnívám, že je naše klinika výjimečná ve velkém množství profesionálů, kteří se neurologickým diagnózám věnují s maximální péčí a díky přiděleným grantům aplikujeme do praxe nejnovější vědecké poznatky.
2. Z pozice všeobecné sestry ve třísměnném provoze jsem přijala nabídnutou funkci staniční sestry, kde jsem si uvědomila, že mne práce vedoucího pracovníka zaujala. Po několika letech následovala nabídka pozice vrchní sestry, kde jsem mohla plně rozvinout své manažerské schopnosti. Baví mě každodenní kontakt a spolupráce se staničními sestrami, sestrami u lůžek standardních i intenzivních, sestrami na ambulanci, ošetřovatelkami, sanitáři a prostě všemi, kteří k Neurologické klinice patří.
3. Pro mne jako pro vedoucího pracovníka je v dnešní době nejnáročnější udržet potřebný stav personálu na jednotlivých odděleních a tím udržet tato oddělení v chodu. Cítím, že i sestry spatřují nedostatek personálu jako velký problém. Hned na druhém místě hraje důležitou roli finanční ohodnocení zdravotnického personálu.
4. Tady se vracím k první zodpovězené otázce. Výhody spatřuji v tom, že po absolvování adaptačního procesu si sestra může zvolit oddělení, na kterém bude pracovat (oddělení standardní, intermediál, JIP), nebo se po zapracování může rozhodnout pro práci na některé z našich specializovaných ambulancí.
5. Pokud bych takový kouzelný prsten měla, založila bych zdravotnickou školu, která by byla ukončena plnohodnotnou maturitní zkouškou a po které by absolventky nastupovaly do nemocnic na dobu 3 až 5 let, aby si své znalosti v praxi vyzkoušely. Poté by jim bylo umožněno další studium a tím by se stávaly personální rezervou kliniky. Sestry, které by další studium nevyužily, by měly zajištěný rychlejší finanční postup. Finanční motivace je prostě nezanedbatelným aspektem.
Na otázky odpovídala vrchní sestra III. interní kliniky, Mgr. Světla Krutská
1. Pracuji na III. interní klinice od roku 1979, kdy jsem jako absolventka nastoupila na koronární jednotku. Měla jsem štěstí, že si III. interní klinika vybrala právě mně, chodily jsme na kliniku jako studentky KSZŠ v Belgické ulici a zájem o internu byl velký. Ve čtvrtém ročníku mi nabídli práci na koronární jednotce a to se, alespoň v té době, rozhodně neodmítalo. Klinika měla jméno nejen mezi lékaři, ale díky profesoru Pacovskému, tehdejšímu přednostovi, i mezi sestrami – byl to on, kdo podstatnou měrou přivedl ošetřovatelství na úroveň, kterou má nyní.
2. Tato práce není vždycky zábavná, je však velmi různorodá a většinou mi umožňuje uplatnit své zkušenosti a podílet se na pozitivních změnách. Mnohdy to je samozřejmě vyčerpávající, mnohdy rutinní, ale dělám to ráda.
3. Sestry často pracovaly pod tlakem času i náročných úkolů, nyní to je bohužel znásobeno jejich nedostatkem, který je opravdu kritický. Finanční ohodnocení se sice zlepšilo, ale mnohdy pociťujeme přetrvávající despekt k sesterské práci, ačkoli čím dále více z nás má vysokoškolské vzdělání, které se nijak zásadně svojí náročností neliší od jiných vysokoškolských profesí ve zdravotnictví. Kromě toho nás, stejně jako lékaře, trápí stále rostoucí a mnohdy už absurdní byrokratické a administrativní požadavky. Bez přehánění: více papírujeme, než ošetřujeme.
4. Jak už jsem naznačila, III. interní klinika nemá sice nejdelší historii z pražských interen, ale stále se drží myšlenek svého zakladatele, profesora Josefa Charváta, opravdu velkého člověka české medicíny 20. století. Klinika má mezi lidmi dobré jméno, pacienti se k nám vracejí bez obav, lze snad říci, že rádi. Klinika je spojena se zásadními postavami českého ošetřovatelství – paní docentkou Martou Staňkovou a již zmíněným profesorem Vladimírem Pacovským. To ale pro mladou generaci asi nebude rozhodující.
Práce na klinice je zajímavá, máme nejen dvě jednotky intenzivní péče, ale i na standardních odděleních se staráme o pacienty všech věkových kategorií s onemocněními typu diabetes mellitus, sekundární hypertenze, srdečním selháním, endokrinopatiemi … je to pestrá práce.
5. Pokud chceme, aby absolventi zdravotnických oborů nastupovali do zdravotnictví, musíme se starat, aby ta práce byla zajímavá a atraktivní. Náplní práce, financemi, benefity, možností osobního rozvoje. Bohužel v českém zdravotnictví pořád přetrvává situace, kdy sestry nedělají pouze práci, pro kterou studovaly a pro kterou jsou kvalifikované. Mají-li sestry dělat sesterskou práci, musíme mít dostatek ošetřovatelek a sanitářů, samozřejmě dobře zaplacených a motivovaných.
Na otázky odpovídala vrchní sestra I. interní kliniky, Mgr. Darja Hrabánková-Navrátilová
1. Na I. interní klinice pracuji na pozici vrchní sestry 6 let a výběr to byl jednoduchý, jelikož onkologické problematice se věnuji celý svůj profesní život (cca 30let). Dalším důvodem je také pozice předsedkyně onkologické sekce ČAS.
2. Na práci, kterou zastávám, mně baví součinnost manažerské a odborné práce, kdy díky svým odborným znalostem a dovednostem mohu ovlivňovat a podílet se na zvyšování kvality ošetřovatelské péče o pacienty s onkologickým onemocněním. A mohu tak částečně přispět ke zlepšení kvality života pacientů s (po všech stránkách) náročnou diagnózou.
Dále je to týmovost v práci a vedení lidí k dosažení společného cíle, kterým je spokojený a kvalitně ošetřený pacient. Ten je naší reklamou.
3. V současné době považuji v sesterském povolání za nejtěžší moment nedostatek sester a naplnění výše uvedeného cíle. Dochází k přetěžování pracovníků a ten samozřejmě vede k poklesu výkonosti, u někoho až k syndromu vyhoření. Dále je to psychická zátěž v komunikaci sestra - lékař a sestra - onkologický pacient.
4. Proč nastoupit na naši kliniku? Protože je to nejhezčí, nejzajímavější medicínský obor, který se dynamicky rozvíjí J. Sestra u nás poskytuje vysoce specializovanou činnost, která ji pomáhá posunout se v profesním rozvoji, má možnost dalšího vzdělávání. Věnuje se pouze své odborné činnosti, pomocné práce na naší klinice zastává dostatečný počet nižšího zdravotnického personálu. Není ponižovaná ani povyšovaná na činnosti, které nepatří do jejích kompetencí. A platové podmínky jsou u nás velmi dobré.
5. Kdybych měla kouzelný prsten, tak si sestry vyčaruji a není co řešit. Ale vzhledem k tomu, že takový prsten nemám, tak se domnívám, že nevymyslím nic chytřejšího, než co je známo všeobecně: 1. vyšší společenská prestiž, zejména mezi lékaři, což se domnívám můžeme získat vyšším vzděláním, potažmo vyššími kompetencemi a vyšším finančním ohodnocením. Pohled laické veřejnosti se postupně mění. 2. vyšší sociální výhody, např. pro mimopražské uchazeče snížit nájemné za ubytování na minimum, nebo možnost nabídky tzv. “podnikových bytů“, které by zaměstnanci v případě rozvázání pracovního poměru odevzdaly. Příspěvky na dovolené atd. 3. dále bych znovu popřemýšlela nad náborovým příspěvkem rozloženým na etapy. To je nutné zejména v Praze, kde je silná konkurence v množství nemocnic a jiných zdravotnických zařízení.
Na otázky odpovídala vrchní sestra I. chirurgické kliniky, Mgr. Petra Camprová
1. Na I. chirurgické klinice působím ve funkci vrchní sestry rok a půl. Při mém rozhodnutí přijmout nabízenou funkci hrál velkou roli fakt, že jsem po škole začala pracovat v chirurgickém oboru a tato práce mne tak naplňuje, že bych v jiném oboru již působit nechtěla. Současně jsem považovala a stále považuji I. chirurgickou kliniku VFN za prestižní pracoviště, jedno z nejlepších v České republice, a možnost zde být zaměstnána je pro mne velkou ctí. Naše klinika není výjimečná jen svou dlouhou a bohatou historií, ale i díky svému současnému týmu, což jsou lidé odborně, ale i lidsky velmi kvalitní. Interpersonální vztahy mezi zaměstnanci naší kliniky jsou skvělé aniž by byly jakkoli ovlivněny rozdíly v dosaženém vzdělání a pozicí jednotlivých členů týmu. Nepřímým potvrzením mých slov je i fakt, že při hodnocení studenty jak lékařské fakulty, tak nelékařských oborů se naše klinika opakovaně řadí mezi nejkvalitnější.
2. Jak jsem již psala, baví mne práce v chirurgickém oboru jakožto taková. Vždy jsem chtěla pomáhat lidem (pacientům) a práce zde mi to umožňuje v plné míře. Práce ve vedoucí funkci mi dává možnost pracovat nejenom s pacienty, ale i se zaměstnanci, předat jim své zkušenosti a jak pevně doufám, tak je i vlastním příkladem motivovat nejen k profesnímu růstu, ale i k přijetí správných postojů a hodnot v osobním životě.
3. Na vedoucí pozici je nejnáročnější již zmiňovaná práce s lidmi, spravedlivé a rychlé rozhodování, těžké je vyrovnat se s odpovědností vyplývající z funkce. Na sesterském povolání obecně za nejnáročnější považuji práci s pacienty a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Sestra musí být za jakýchkoli okolností profesionální a musí se vyrovnat s tlakem způsobeným velkým množstvím přesčasové práce vynucené nedostatkem sesterského personálu, s nároky akreditačního řízení, vzrůstající agresivitou pacientů a jejich příbuzných a v neposlední řadě i s nízkým finančním ohodnocením vlastní práce.
4. O prestiži naší kliniky a dobré mezilidské atmosféře jsem se již zmiňovala. Začínat na špičkovém pracovišti by mělo být snem každé sestry.
5. Kouzelný prsten, jak všichni víme z Arabely, neumí vytvořit peníze, které by nejjednodušeji vyřešily nedostatek nelékařského personálu. Naproti tomu já i moje vrstevnice jsme do práce nastupovaly za mnohem horších podmínek než se nabízejí dnes a přesto jsme z velké většiny v oboru zůstaly. Vysvětluji si to tím, že jsme všechny nastupovaly na střední zdravotnické školy s tím, že chceme ve zdravotnictví pracovat a naše tehdejší příprava nás v tom podporovala a utvrzovala. Takže pokud by to prsten mohl zařídit, přála bych si, aby se podařilo vytvořit přehledný a jednoduchý systém vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu, a aby v něm roli pedagogů přijali lidé odborně i lidsky natolik kvalitní, aby své žáky naučili doživotní lásce k oboru, tak jako se to stalo nám.
Na otázky odpovídala vrchní sestra Gynekologicko-porodnické kliniky, Hana Rittsteinová
1. Na klinice pracuji 43 let, z toho 23 let na pozici vrchní sestry. Vystudovala jsem obor porodní asistentka, resp. v té době obor ženská sestra, a byť v té době mohly ženské sestry pracovat ve všech oborech, vůbec jsem o jiném neuvažovala. Byla jsem nadšená, když jsem brzy po svém nástupu do zaměstnání byla zařazena na úsek porodních sálů, kde jsem působila 20 let. Klinika je výjimečná svým duchem, a to říkám s plným vědomím toho, že v současné době to může znít až směšně. Duch byl budově dán jeho stavitelem, architektem Hlávkou, další stopy zde zanechávali a umocňovali ti, kteří na klinice působili, a v neposlední řadě také pacientky se svými osudy.
2. Má práce mi dává radost z možnosti spolupodílet se na změnách, byť jakkoli často obtížně se rodících. Svým spolupracovnicím mohu dodávat důvěru v ně samé. Ony mohou být nositelkami změn, i když se cíl často zdá v nedohlednu, a zdá se jim, že k němu nikdy nedojdou, či že již nemá cenu se o něj snažit, protože únava, znechucení, osobní a ekonomické starosti jim síly a nadšení ubírají. Určitě se však nakonec cílů dobereme, mé kolegyně jsou vzdělané, chytré a silné ženy.
3. Vědomí, že slovo „poslání“ je často zneužíváno. Někdy je náročné v profesi vydržet, zvládnout fyzické a psychické zátěže – zde se odráží neustále se navyšující průměrný věk sester, které již samy začínají mít problémy zdravotní, často navíc pečují o stárnoucí rodiče atd., značná část z nich je na tuto zátěž sama. Náročné jsou „znalosti“ pacientů z internetu, osobní frustrace pacientů navyšují jejich agresivitu, snižuje se frekvence „hladící“ zpětné vazby: „Děkuji Vám, sestřičko“. Náročné je zvládnutí administrativní zátěže, v některých zdravotnických zařízeních nadlimitní vzhledem k počtu personálu a počtu pacientů na jednu pracovnici. Musíme si ale uvědomit, že záznamy vedeme také pro vlastní ochranu, prokázání kvalitní a bezpečné péče o pacienta. Náročné je vědomí nespravedlnosti, že přes vyhlašovaná navýšení platů, tak neučinili všichni poskytovatelé zdravotnických služeb. Stále však vím, že mě má práce těší.
4. U nás naleznete obrovský potenciál vysoké odbornosti ve všech subspecializacích, které obor gynekologie a porodnictví má a na jehož růstu se můžete spolupodílet, být účastny při nově vznikajících metodách ať již diagnostických nebo léčebných – to vám dodá další zdroj důvěry v sebe sama. To, co se zde naučíte, vědomosti a dovednosti, které u nás získáte vám už nikdy nikdo nemůže vzít. A pak také - proč se nestát jednou z těch, které svým působením umocní ducha kliniky.
5. Vrátila bych zpátky čas řekněme do roku 1992, s tím, že by nám všem zůstaly v paměti chyby, kterých bychom se mohli vyvarovat. A to jak v systému vzdělávání, tak ve financování zdravotnictví, v rozložení dostupnosti zdravotnických zařízení… To vše by bylo zaštítěno vědomím, že ti, kteří zdraví pomáhají navracet jsou (podobně jako učitelé, profesoři) cennými partnery v konečném hospodářském výsledku celé země. A dle toho jsou i oceněni.
Na otázky odpovídala vrchní sestra IV. interní kliniky, PhDr. Miluše Dušková
1. 30 roků. Interna jako královna medicíny je všestranný a velmi obsáhlý obor, umožnil mi bohatý profesní ale i osobní rozvoj. Vnitřní lékařství nahlíží na člověka komplexně a nabízí možnost široké škály preventivních opatření pro udržení zdraví.
Je vaše klinika něčím výjimečná? Naše klinika je velmi odborně dynamická. Poskytujeme všestrannou péči nemocným za hospitalizace ale i v domácím prostředí. Zaměřením klinika hepatogastroenterologie má možnost dispenzární péče pacientům a návaznost na centrum nutriční podpory, dlouhodobou péči o pacienty v domácím prostředí díky kvalitnímu týmu nutriční péče. Klinika poskytuje možnost léčby v hyperbarické komoře a tím se také zvyšuje poptávka po ošetřování pacientů se specifickými problémy např. „diabetická noha“.
2. Všestrannost, odbornost, práce s lidmi, uplatnění osobní kreativity, spokojenost pacientů s poskytovanou ošetřovatelskou péčí, neustálá možnost vyhledávání podnětů pro kvalitnější ošetřovatelskou péči, kvalitu prostředí a bezpečí pacienta i personálu.
3. Vysoká psychická zátěž – zodpovědnost za život pacienta. Neustálé zvyšování náročnosti v oblasti komunikace s pacienty a jejich blízkými. Časově náročná dotace v oblasti administrativy, která vychází ze zákona. Zvyšující se kvantitativní nároky na odbornou práci sestry v důsledku nedostatečného počtu personálu.
4. Pracoviště s dlouholetou tradicí, výzkumné a výukové pracoviště, lékařské kapacity ve svém oboru v historii i v současnosti. Pracoviště v centru města s výbornou dopravní dostupností, práce v zajímavém oboru hepatogastroenterologickém a intenzivní medicíny včetně všeobecné interny. Snaha o postupné zlepšení pracovního prostředí a modernizaci prostor pro pacienty v souvislosti se zvýšením jejich komfortu. Kvalitně poskytovaná lékařská a ošetřovatelská péče nemocným. Klinika a kolektiv s rodinnou atmosférou, individuální přístup ke každému zaměstnanci, možnost aktivního vzdělávání a praxe na klinice, umožnění studia specializačních oborů.
5. Zvýšit prestiž oboru, která by mohla vést ke zvýšení zájmu o povolání sestry, změna systému vzdělávání, změna přijímacího řízení na střední školu, systematicky připravovat studenty již na školách nejen na fyzicky, ale hlavně psychicky náročné povolání. Motivovat studenty k empatické a citlivé pomoci pacientům pro zajištění maximální kvality života nemocným. V neposlední řadě vyšší finanční ohodnocení. Celoživotní vzdělávání.
Na otázky odpovídala vrchní sestra II. interní kliniky, Mgr. Jana Hrušková
1. Na pozici vrchní sestry jsem 10 let. Pracuji na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN, která je komplexním pracovištěm zaměřeným na kardiovaskulární onemocnění. Pracoviště je spolu s II. chirurgickou klinikou kardiovaskulární chirurgie a klinikou KARIM součástí Kardiocentra VFN. Výjimečnost našeho pracoviště – provádění specializovaných výkonů špičkovými odborníky.
2. Vždy jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví, to se mi splnilo, ve svém profesním životě jsem měla štěstí, že jsem se setkala s řadou skvělých spolupracovníků lékařů a sester, i proto jsem zůstala věrná své profesi. Funkce vrchní sestry není jednoduchá, pracovat s lidmi je vždy náročné. Možnost některé věci ovlivnit je pro mne důležité. Práce je různorodá, někdy velmi složitá, ale pořád ji mám ráda.
3. Fyzická a psychická zátěž, přebujelá administrativa. Rozvoj a vliv technologie zvyšuje požadavky na ošetřovatelskou oblast. Je náročné sloučit techniku a lidskost.
4. Na naší klinice je mimo vysoce specializované intenzivní péče poskytována i léčba nemocným s chronickými formami ischemické choroby srdeční, s poruchami srdečního rytmu (včetně programu implantací kardiostimulátorů, implantabilních defibrilátorů a radiofrekvenčích ablací), nemocné s chronickými onemocněními dolních končetin (včetně programu implantací stentgraftů pro výdutě břišní aorty). Rozvíjen je program pro vzácnější onemocnění, jakými jsou kardiomyopatie a myokarditidy. Zcela specializovanou oblastí činnosti je péče o nemocné s Fabryho chorobou - vzácným metabolickým onemocněním. Na klinice rovněž působí Centrum plicní hypertenze, největší tohoto typu v ČR a jediné, kde je ve spolupráci s II. chirurgickou klinikou kardiovaskulární chirurgie rozvíjen program endarterektomií plicnice u nemocných s chronickou tromboembolickou nemocí. Dobrý kolektiv, možnost účastnit se na klinice konferencí, seminářů, kurzů - angiologický kurs, kardiologický kurs.
5. Finanční ocenění všech zdravotníků v naší zemi je nedostatečné, měly by být pro sestry vytvořeny podmínky a motivační mechanismy pro kariérní a platový postup. Přála bych si, aby někteří spolupracovníci byli schopni uznat nepostradatelnost všeobecné sestry.
Na otázky odpovídala Bc. Ilona Klingohrová
1. Na pozici vrchní sestry působím od roku 2004, kdy Klinika nefrologie vznikla. Na zřízení pracoviště jsme se od začátku podíleli se všemi spolupracovníky (kolektiv sester, lékařů, pomocného zdravotnického personálu i administrativních pracovníků). Postupně se dařilo naše plány realizovat. Mnozí z těch, kteří zde začínali, pracují na klinice dodnes.
2. To, co na samém začátku - pomáhat lidem. Ve svém profesním životě jsem měla možnost spolupracovat s velmi kvalitními spolupracovníky. Vždy jsem měla pocit kvalifikovaného člověka ve velmi profesionálním prostředí.
3. Nárůst administrativy. Špatně fungující systém vzdělávání. A zejména málo těch, kteří volí své povolání proto, že chtějí pomáhat.
4. Prostě proto, že je u nás dobře. Jsme dobře fungující klinika, pacienti se u nás cítí spokojeni, budete mít možnost se dále vzdělávat. Také by vás mohlo zlákat zajímavé finanční ohodnocení.
5. Vrátila bych se k minulému systému vzdělávání. S mírnými úpravami by byl lepší. Kouzelný prsten by byl fajn, ale žádný není. Stále si však myslím, že se vrací doba, kdy si toto povolání mnoho mladých lidí zvolí.
vfn.cz