foto: Foto Kryštof Brůha/MUDr. Radkin Honzák
Psychiatr MUDr. Radkin Honzák potkal ve své profesi hodně lidí, řekněme, na konci cesty. Byl to jejich dojem, stav. Pomáhal jim nebloudit, vrátit se, pokračovat. Ještě dnes k němu chodí pacienti a na něj chodí diváci.
Blogy, televizní představení, a dnes i knížka, to všechno jsou medikamenty, které umí díky zkušenostem a talentu mluvit Radkin Honzák stále rozdávat. Přeneseně můžeme vnímat jako telemedicínu jeho vystoupení na obrazovce – moudrost i dobrá nálada léčí, přece. Často vzdycháme po ztraceném čase dopisů, netelefonování a večerů s knihou. Doporučení psychiatra? Radujte se i z nových vynálezů. Pomáhají přinejmenším proti samotě.
Lidská mysl, stav duše, psychická kondice je vnějším projevem nás jako živého organizmu, bytosti. Byli jsme nastaveni na stále náročnější reakce vůči vnějšímu světu, změnám podmínek, rekonstrukci vztahových vazeb a vzorců? Má to myslíte někde nějaký limit?
Na tuhle složitou otázku odpovím svým životním heslem: Člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost! Náš druh, Homo sapiens sapiens, byl nejméně dvakrát na vyhynutí za daleko nepříznivějších podmínek a přežil!
Kdy by měl člověk usoudit, že problém už nezvládne a má se obrátit na psychiatra? Má mu to někdo poradit - má se rozhodnout sám…
Bylo by dobré vědět, že psychiatr nevyřeší „zhroucení" ze sousedských sporů. Na druhé straně, lidi s depresí by k nám měli dotlačit, protože součástí deprese je jednak pasivita, ale hlavně stud za to, že neobstojím. A jak říká klasik: Když si člověk zlomí nohu, má na to hlavu, aby věděl, co s tím. Ale když se mu to zlomí v hlavě, nemá nic. Pak je psychiatr asi ten nejlepší pomocník.
Učíme jsme se z knih, rozhovorů s rodiči, komunikace s učiteli, vrstevníky. Je interval či intenzita vstřebávání funkčních informací důležitá? Rostoucí objem toho, co se za den dozvíme, je teď gigantický. Jak na to reaguje či bude reagovat mozek, máte nějakou zkušenost či teorii?
Zrodil se nový pojem, INFODERMIE, postihující tuhle změť. Chybí nám novináři – důvěryhodní analytici. Když vám doktor řekne, že on sám se nebude očkovat, protože ilumináti tak chtějí vyhubit část lidí, začnete pochybovat o jeho příčetnosti. Nicméně desinformace jsou chytře vymýšleny a potřebují stejně chytré protivníky. Těch je zatím zatraceně málo.
Může být podle Vás v něčem přínosný online vztah pacient - lékař?
Je to opravdu nouzové řešení, ale lepší, než nic.
Téma „telemedicína" je už pár let frekventované, rozvíjí se i v psychiatrii?
Ukázalo se (těch prací je několik), že zrušení izolace, třeba i telefonem, ale vizuální cestou, velmi pomáhá. Když si nemůžeme jít nablízko, což je optimální, alespoň takhle.
Nemůže mít právě „telemedicína" dopad na psychiku pacienta v tom, že bude chybět ona lidská složka, vztah k lékaři, důvěra? Nebo jsou lidé, kterým distance vyhovuje – jakou máte zkušenost?
Izolace je jednoznačně škodlivá, nabourá imunitu i protistresovou obranu. Setkání na živo je pochopitelně nejkvalitnější; pokud není možné, dík z techniku.
Vy řešíte vybrané věci online? Nejde mi o úroveň technologie, ale o to, kde je lidský kontakt, jako hlas, pohled do očí, gesta a grimasy, ještě důležitý a kdy už ne.
Dal bych příklad: 8. března 2020 jsme natočili poslední díl mého pořadu v ČT a pak se definitivně zavřely dveře. Měli jsme předtočeno pár dílů a já jsem dostal domů na dva dny telefon, abych odpovídal na všetečné dotazy diváků. Během dvou dnů se to změnilo v „linku důvěry". A protože tuhle službu jsem znal od doby, kdy ji založil pan primář Plzák a půlku řešil Zdenek Eis, nebyl to pro mě problém. Živý kontakt to nikdy nenahradí, ale bohudík i za tohle.
Pandemie zcela převrátila zažité stereotypy třeba v modelu rodinného života. Hodně času museli trávit třeba rodiče s dětmi. Padla na ně i odpovědnost za online školu, kontrolu chování, využití času, prevence nudy a stagnace. Může mít tato několikaletá výchylka následky v kolektivním chování? Projeví se myslíte nějaká deformace, omezení schopnosti komunikace či naopak empatie – co kolem sebe vidíte?
Celé období dospívání není jen „bombardování hormony", ale hlavně třetí etapa zrání mozku (=osobnosti), kdy jedinec potřebuje kolem sebe jak vrstevníky, tak starší generaci, do níž se souká. Tohle bude na velkou práci. Průšvih je v tom, že dorostových psychologů je zatraceně málo.
Je podle Vás umělá inteligence dar lidstvu, nebo spíš nebezpečí? Bude lidský mozek stíhat být o krok napřed, sledovat, zda se mu nevymyká z kontroly?
Přirozená blbost bude vždy vítězit nad inteligencí. Osedlá-li si umělá inteligence lidskou blbost, vrátí se lidstvo někam mezi primáty a cesta k Člověku bude o to delší.
O nové knize Radkina Honzáka čtěte zde:
//www.mediatraining.cz/vychazi-muj-rodny-blazinec-zivotni-pribeh-popularniho-psychiatra-radkina-honzaka/
Autor: JAN HOVORKA