Radek Kedroň: Ve sněhové vánici je snadné ztratit cestu. Případ ředitele Dbalého

Radek Kedroň: Ve sněhové vánici je snadné ztratit cestu. Případ ředitele Dbalého
foto: irozhlas.cz/Radek Kedroň
22 / 11 / 2020

Kniha Radka Kedroně bude možná určitým průlomem v aktuální debatě okolo zdravotnictví. To nemá jen kladné hrdiny. Pokud případ exředitele jedné z nejvýznamnějších nemocnic vyvolá zájem, neměli by to být jen čtenáři, kterým dá nějaký impulz, inspiraci.

Je tato nemocnice výjimkou? Vyšly najevo všechny skutečnosti? Je někdo (ještě, zatím) ušetřen zájmu orgánů, činných v trestním řízení? Kdo a proč? Má mít zřizovatel nemocnice všechno pod kontrolou? Může? Na některé otázky, týkající se vaší nemocnice, můžete hledat odpovědi. Na naše nám odpověděl autor:

Věnujete se „světu nemocnic“ jako investigativní publicista. Po první publikaci Operace Rath jste vydal Sněžím!. Podtitul vaší knihy je Deník bílé mafie. Existuje? Má kmotry, pěšáky, protivníky?

Minimálně v případě kauzy Nemocnice Na Homolce existovala. Což myslím i dostatečně průkazně dokládám ve zmiňované knížce. Exředitel Vladimír Dbalý nepracoval osamoceně. Pravidelně se radil s lobbistou, chcete-li kmotrem, Ivo Rittigem. Dbalého kreativnímu řízení nemocnice přihlíželi úředníci ministerstva zdravotnictví. Co přihlíželi, někteří ho přímo kryli. Ochranu před policií Dbalému zajišťoval bývalý kriminalista a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Zkrátka: Dbalý nechal kolem státního špitálu uplést vlivovou síť, která měla celkem přesně danou strukturu a dělbu práce. 

 Snezim / irozhlas.cz

Celý tento případ se trochu posouvá do ztracena, asi díky přetlaku pozornosti na nemocnice v případě pandemie. Přitom jsou zjištění velmi zásadní. Vyplývá z něco jako judikát, precedens a model pro vyšetřovatele, soustředění na další případy podobného typu?

Dovolím si vás opravit. Případ nevyšuměl, jen už není v centru mediální pozornosti. Vladimír Dbalý si vyslechl už dva rozsudky ve dvou samostatných větvích trestní kauzy. Ten první mu ukládá devítiletý trest vězení, ten druhý 8,5 roku odnětí svobody. A spolu s ním bylo potrestáno několik dalších spiklenců. Ale nejspíš narážíte na to, že ne všichni, kteří na tunelování Homolky spolupracovali, skončili u soudu. Mezi jinými například Ivo Rittig. Ten vyšel z vyšetřování takříkajíc bez ztráty květinky.

Obhajoba vytáhla i argument, že šlo o přípravu literárního díla. Je v zápiscích MUDr. Dbalého někde hranice mezi fikcí a realitou, nebo o to vůbec nešlo, jen o záznamy, poznámky, informace s glosami?

Podle mě je nad vší pochybnost jasné, že to byla účelová obhajoba. Dbalého zápisky naprosto přesně lícují s reáliemi. Nezapomeňme, že on se sám fotil s desítkami milionů korun, které nashromáždil. Policisté navíc našli kufr, v němž měl hotovost, zlato a známky v hodnotě přesahující třicet milionů korun. Když mu spočítali veškerý majetek, bylo víc než zřejmé, že to z platu ředitele státní nemocnice nemohl našetřit.

Sledujete další případy „odklánění“ veřejných peněz ve zdravotnictví, třeba kauzu spolupracujícího obviněného T. H., jeho propojení na nemocnice a obrazovky, podivný příběh exředitele krajské nemocnice v Liberci, některé zakázky poskytovatelů služeb, zdravotních pojišťoven a podobně?

Ano, snažíme se být stále v obraze. A třeba kauza kolem podnikatele Tomáše Horáčka a Nemocnice Na Bulovce mě zajímá hned z několika důvodů. Je v ní obviněn i bývalý náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr, jehož jméno v deníku Dbalý mnohokrát zmiňuje. U soudu nicméně vystupoval pouze jako svědek… A pak: Na Bulovce se korumpovalo – podle policejního obvinění – v roce 2016. V té době začínal soud s Vladimírem Dbalým. Tihle nemocniční šéfové v médiích viděli, jak mohou skončit, a přesto je to neodradilo, nezastavilo. Dost možná že korupce pohltila zdravotnictví natolik, že bez provizí, klientelismu či přímo úplatkářství nelze fungovat. 

Je vůbec možné detailně kontrolovat a hlídat čerpání rozpočtů ve zdravotnictví, konkrétně v nemocnicích?

Proč by nemělo? Znám řadu soukromých zdravotnických zařízení, které mají zdravé hospodaření a prosperují. Proč to v soukromých rukou jde a ve státním nikoliv? Jako vždy to bude o lidech.

Prostorem neuvěřitelně nepřehledného financování jsou IT systémy, portály, aplikace a podobně. Máme vůbec dost nezávislých, a hlavně profesionálně korektních expertů, kteří mohou tyto veřejné finance hlídat?

To je dobrá otázka, na níž ale není jednoduchá odpověď. Věřím, že i ve státní správě pracuje řada kompetentních expertů. Jen je potřeba jim dát prostor a řídit se jejich odbornými radami.

Co byl ředitel Dbalý - rafinovanými organizátory vydíraný manažer, oběť závislosti, člověk, který podlehl lákavé příležitosti, bezskrupulózní podvodník?

Myslím, že od každého kousek. Nelze mu upřít vysokou inteligenci, tah na bránu, člověk mnoha zájmů. Byl to neurochirurg, což je bezesporu jeden z nejnáročnějších medicínských oborů. Jak v knize snad dostatečně plasticky popisuju, jeho osobnostní pád byl postupný. S kokainem začal experimentovat až ke konci svého ředitelského angažmá. V tu dobu už podle mého nedokázal z toho rozjetého rychlíku vystoupit.  Na druhou stranu ani na začátku svého šéfování netrpěl Dbalý žádnou morální kocovinou. Spíš čekal, až se dostane k lizu. V tomto je jeho deník víc než výmluvný.

Co jste našel na tomto příběhu ze „světa nemocnic“ pro sebe nejzajímavějšího, nejpozoruhodnějšího?

Nevím, jestli je to zrovna pozoruhodné, ale v obou knihách docházím k závěru, že v českém zdravotnictví je peněz dost. Jen končí v kapsách nemocničních ředitelů a manažerů farmaceutických firem. Na řadové lékaře a zdravotní sestry se pak jaksi nedostává.

 Autor: Jan HOVORKA

Foto: irozhlas.cz

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace