Resort zdravotnictví prošel v minulých měsících zásadní proměnou. Posunula se i hlavní témata, termíny, i řešení některých rozpracovaných návrhů a novel zákonů. Čemu a jakou pozornost věnuje nový náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči, jak vidí aktuální problémy, témata a co se chystá za ministerstvo prosadit? Odpovídá profesor Roman Prymula.
Zdravotní pojišťovny nabízejí různé programy a modely prevence pro klienty. Má ministerstvo zdravotnictví možnost nějak tyto nabídky regulovat, iniciovat nebo podpořit? Existuje něco řekněme jako obecná supervize na nabídkou produktů, ovlivňujících zdravotní stav.
Ministerstvo zdravotnictví má své zástupce ve správních radách pojišťoven a může tedy působit na pojišťovny ve smyslu jakých si doporučení, rozhodně však nemůže pojišťovnám nařizovat, které preventivní programy má pojišťovna rozvíjet a které nikoliv, to její plná odpovědnost. Zdravotně pojistné plány na daný rok schvaluje Poslanecká sněmovna. Pojišťovny samy mají zájem, aby preventivní programy byly smysluplné a předem je konzultují s klíčovými hráči (odbornými společnostmi či poskytovateli péče).
Nedávno se rozeběhla diskuze ohledně redistribuce léků. Myslíme, že veřejnost nemá ještě zcela jasno, zdali se řeší omezení aktivit obchodních ze strany státu, zamezení nelegálního obchodu, pašeráctví nebo ochrana pacienta a domácího prostředí?
Nedávná diskuse v Parlamentu budila opravdu velké vášně a v pozadí byly nepochybně i komerční zájmy různých distributorů. Diskuse se zúžila ve finále na jediný paragraf, což jistě nebylo zcela šťastné a péče o pacienta a dostupnost léků byla možná až druhořadá. Zákon sice schválen byl, avšak stále se diskutuje, jestli je vůbec v souladu s EU a není vyloučené, že bude muset být novelizován. Na druhé straně je třeba říci, že reexporty léčiv v českém zdravotnictví jsou nežádoucím fenoménem a je nutné s nimi bojovat. Určitě nejsme v bodě nula, Státní ústav pro kontrolu léčiv zaznamenal v této oblasti řadu úspěchů.
Končí jaro, kromě klíšťat přijdou na pořad dne i alergie. Před čím by se měli pojištěnci už nyní chránit, jak posílit imunitu, preventivně předejít onemocnění? Je očkování univerzální cesta?
Jarní alergie jsou častým průvodním jevem tohoto období. Zaručeným receptem je vyvarovat se expozici danému alergenu (různým pylům, apod.), avšak to není vždy zcela jednoduché, protože v určitém prostředí prostě být někdy musíme. Cesta používání různých anti-alergických preparátů, je v akutní fázi leckdy nutná, ale je to cesta, která má řadu komplikujících úskalí. Lépe je zjistit přesně antigen, který alergii vyvolává a podstoupit desensibilizační léčbu či aplikaci autovakcíny. Polyvalentní alergie jsou větším problémem, který nemusí mít vždy snadné řešení a nositele mohou významně hendikepovat.
Poměrně masívně se objevila ptačí chřipka. Můžeme zcela vyloučit, že se neobjeví mutace přenosná na člověka? Jak by měl postupovat ten, v jehož blízkosti se třeba objeví nakažený chov a sám má subjektivní podezření?
V medicíně není možné prakticky žádný jev zcela vyloučit. Přirozeně vznikají různé mutace a vybíjení chovů je jedna z cest, jak tento problém minimalizovat. Čím více se bude šířit ptačí chřipka v populaci drůbeže, tím pravděpodobněji může nastat problém s hypotetickým přenosem. Tato pravděpodobnost je však obecně velmi malá až mizivá. Základním opatřením je informace orgánů veterinární správy a vyhnutí se jakékoliv manipulace s uhynulými kusy.
Jako problematické se ukazuje zásobování lékáren konopím pro terapeutické účely. Kde je problém?
Za zajištění dostupnosti je zodpovědný Státní ústav pro kontrolu léčiv, tedy konkrétně Státní agentura pro konopí pro léčebné použití, pod SÚKL spadající. Dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterého jsme gestorem, SÚKL vydává licenci na pěstování konopí pro léčebné použití subjektu, který je vybrán prostřednictvím dvoukolového zadávacího řízení. Vzhledem k tomu, že v minulosti vypěstované konopí pro léčebné použití, které SÚKL vykoupil, proexpirovalo, bylo SÚKLem zneškodněno, není v současné době k dispozici konopí pro léčivé konopí z domácí produkce, které by bylo k dispozici k dodání do lékáren. Nové výběrové řízení již bylo uzavřeno.
Pro jaké diagnózy jsou produkty na bázi konopí určeny jako prokazatelně účinné?
Konopí pro léčebné použití je možno použít ke zmírnění příznaků jako je chronická neutišitelná bolest - zejména bolest v souvislosti s onkologickým onemocněním, bolest spojená s degenerativním onemocněním pohybového systému, systémovým onemocněním pojiva a imunopatologickými stavy nebo neuropatická bolest, dále spasticita a s ní spojená bolest u roztroušené sklerózy nebo při poranění míchy, ale i nauzea, zvracení, stimulace apetitu v souvislosti s léčbou onkologického onemocnění nebo s léčbou onemocnění HIV a v neposlední řadě Gilles de la Tourette syndrom.
Běžný člověk se takřka neorientuje v doplňcích stravy. Na co by se měl ve výběru obecně zaměřit?
Potravinové doplňky jsou obrovským byznysem a důkazy o tom, co skutečné přináší, jsou velmi chudé nebo rozporuplné. Vyvážená dostatečně pestrá dieta by měla být dostatečná k tomu, abychom výživové doplňky prostě nepotřebovali. Každý má však jistě právo na individuální názor a já nikomu nebudu brát jeho víru, že mu ten či onen produkt v kategorii potravinových doplňků prospívá a v řadě případů to může být i objektivní realita.
Myslíte, že tzv. nutriční poradci, konzultanti jídelníčků a sestavovatelé receptů a návodů na zaručeně fungující diety by měli mít odpovědnost za to, co "ordinují"?
Odpovědni by měli být nepochybně. Je však diskutabilní v jaké formě. Trestně právní odpovědnost je složité prokazovat v systému, kde většina se pohybuje v šedé zóně s nepříliš jasně definovanými pravidly. Jen zřídkakdy však bude docházet k přímému poškození pacienta. Dominovat budou případy, kdy zaručené diety prostě nebudou fungovat a jediným efektem bude obohacení různých konzultantů na úkor důvěřivců, hledajících pomoc. Nikdy nezapomenu na kauzu inzerce zaručené metody na zhubnutí, kdy autor požadoval ne nevýznamnou částku a po jejím obdržení rozesílal vlastní doporučení, které bylo velmi jednoduché: „Nejez!“. Ti, kteří se následně chtěli soudit, logicky narazili, neboť toto doporučení je jedno z mála, které opravdu funguje.
Je u nás obezita už problém, na úrovni pandemie nebo jevu, který vychází prostě z destrukce zdravotních norem?
Nevím, jestli obezita vychází z destrukce zdravotních norem, ale jistě je obrovským problémem a Česká republika je jí významně postižena. Ačkoliv se řešení zdají být na první pohled jednoduchá, v praxi tomu tak rozhodně není. Posledním příkladem je ne zcela vydařená pamlsková vyhláška, která byla nepochybně motivována pozitivní snahou zabránit konzumaci nevhodných potravin ve školách, ale ve svém důsledku tak dramaticky omezila sortiment, že je samotnými žáky obcházena. S obezitou je nutné bojovat na úrovni celé společnosti, nejen v resortu zdravotnictví. Změna životního stylu, významně větší zastoupení pohybových aktivit, změna dietních zvyklostí to jsou „kouzla“, která epidemii obezity mohou vyřešit, zaručené diety podporované farmakologicky to asi nebudou.
Může ministerstvo předcházet situacím, že se třeba s příchodem migrantů u nás objeví choroby, vůči nimž jsme méně odolní, mohou vypuknout epidemie, nebo hromadné nákazy v místě soustředění více jedinců? Má MZ nástroje, jak řešit krizové situace?
Problematika migrantů je pečlivě sledována nejen u nás, ale v celoevropském kontextu. Každá země EU má systém takzvané epidemiologické bdělosti, kdy jsou monitorovány různé nákazy a zejména trendy v jejich vývoji. Vypuknutí epidemie v jedné zemi, je rizikem pro země okolní, proto jsou data na úrovní EU sdílena. Ministerstvo zdravotnictví má řadu nástrojů, které může účinně využít. Ty vycházejí ze Zákona o ochraně veřejného zdraví a klíčovou roli v systému hrají právě orgány veřejného zdraví a hejtmani. Je třeba, ale říci, že riziko vzniku rozsáhlejších epidemií je poměrně malé. Na straně druhé je ale zřejmé, že masívní příliv migrantů může zvýšit záchyt některých infekčních chorob v cílových zemích, což je možno dokladovat například v Německu u tuberkulózy.
Zdá se, že definitivně vzniknou univerzitní nemocnice. Znamená to, že nebudou vůbec čerpat peníze z rozpočtu, ale starat se o sebe jako samostatně hospodařící jednotky?
Takto otázka nestojí. Univerzitní nemocnice bude nadále financována dominantně ze zdravotního pojištění podobně jako stávající fakultní nemocnice. Současný mechanismus financování je však nastaven tak, že neumožňuje systémové investiční financování a řada investičních projektů je pokryta různými zdroji bez důkladné koordinace a zejména predikce, kdy a s jak velkými prostředky může nemocnice počítat. Ministerstvo zdravotnictví uvažuje o zřízení investičního fondu, který by tyto neduhy minimalizoval. Fond bude bezpochyby hospodařit se státními prostředky, tedy peníze z rozpočtu do nemocnic nadále budou plynout.
Mohou získat finance třeba od MŠMT?
Univerzitní nemocnice jistě mohou získávat peníze z různých zdrojů. Resort školství je ministerstvem, které v systému univerzitních nemocnic bude mít nadále velmi důležitou roli s ohledem na klíčovou roli univerzitní nemocnice v oblasti vzdělávání. Komplex nemocnice a fakulta bude nepochybně příjemcem různých programů, jejichž nositelem bude Ministerstvo školství.
Bude se na skupinu UN vztahovat případně povinnost akceptovat centrální nákup, nebo jiný nástroj centrálního řízení?
Tento princip již nebude tak jednoduchý jako v situaci, kdy jsou fakultní nemocnice řízeny přímo ministerstvem. Stát bude mít nadále v radě, která bude nemocnici řídit majoritu v podobě 3 zástupců Ministerstva zdravotnictví a 1 zástupce Ministerstvo financí, avšak koordinace takového postupu bude vyžadovat identické souhlasné stanovisko všech zainteresovaných rad. Z logiky věci, centrální nákupy budou managementy akceptovány, pokud budou pro nemocnici výhodné. To zní možná trochu nelogicky, ale v minulosti se občas stávalo, že nemocnice, která měla nejnižší vysoutěžené ceny v případě centrálního nákupu mohla zaplatit i více.

PROF. MUDR. ROMAN PRYMULA, CSC., PH.D ( 4. ÚNORA 1964)
Vzdělání a získané tituly
2007 - Profesor hygieny, preventivního lékařství a epidemiologie – Univerzita obrany, Brno
1999 - PhD., epidemiologie Vojenská lékařská akademie
1996 - Docent epidemiologie, Vojenská lékařská akademie
1994 - Kandidát věd (CSc)., epidemiologie
1982–1988 - MUDr., všeobecné lékařství (LF UK Hradec Králové a Vojenský lékařský výzkumný a vzdělávací ústav)
Praxe
od 1. 3. 2017 Náměstek ministra pro zdravotní péči, Ministerstvo zdravotnictví
2016–2017 Poradce ministra zdravotnictví
od 2013 Profesor, Karlova Univerzita Praha, LF Hradec Králové
2009–2016 Ředitel, Fakultní nemocnice, Hradec Králové
2006–2009 Vedoucí katedry epidemiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové
2004–2009 Děkan, Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové
2002–2004 Rektor, Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové
1998–2003 Vedoucí Katedry managementu a vojenské farmacie, Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové
1997–2002 Prorektor, Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové
1995–1997 Vedoucí epidemiologické skupiny, Katedra epidemiologie, Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové
1990–1995 Asistent, Katedra epidemiologie, Vojenská lékařská akademie, Hradec Králové
1988–1990 Lékař na specializační přípravě, Vojenská nemocnice Plzeň a FN Hradec Králové