Fakultní nemocnice Hradec Králové patří k nejvýznamnějším zdravotnickým zařízením u nás. Je z mnoha důvodů v centru pozornosti - jako nejvýznamnější zaměstnavatel v královehradeckém regionu, z hlediska investic a perspektivy zajištění péče pro kraj, jistě i z důvodů "konkurenceschopnosti" - sousedící a nedaleké holdingy se nepochybně odborně a ekonomicky poměřují.
V posledních letech je FN i v hledáčku médií, zejména v souvislosti s budováním Česko-čínského centra TCM, zaměřeného na metody tradiční medičíny, kterou zde na základě vládní výjimky praktikují čínští lékaři pod vedením zkušeného MUDr. Františka Musila. Zdá se nám však, že trochu nespravedlivě je ve stínu pozornosti hlavní činnost FN, standardní léčebná péče, a proto jsme se obrátili na nového ředitele, profesora MUDr. Vladimíra Paličku, CSc.
Budete mít za sebou prvních 100 dní. Cítil jste se hájený, jak praví dávné rčení?
Určitě se někteří snažili a říkali „my přijdeme, až se rozkoukáš“ a podobně. Naprostá většina záležitostí ale nepočká žádných 100 dní (a mnohdy ani méně). Bylo nutné řešit mnoho problémů, navíc ve zdravotnictví v uvozovkách nic nepočká žádných sto dní. Některé problémy včetně personálních byly vážné – ale jak jsem říkal při nástupu do funkce, neměl jsem a ani nemám v úmyslu dělat žádné personální ani jiné zemětřesení. Nastupoval jsem do vedoucí pozice v dobře fungující a pracující nemocnici.
Měl jsem navíc dvě výhody. Jednak jsem byl členem vedení Fakultní nemocnice již mnoho let, takže s řadou problémů jsem byl obeznámen a nepřicházel jsem k nim jako člověk bez informací. No a za druhé – nemocnici nevede jen ředitel, to by ani nebylo možné. Mám kolem sebe sehraný tým kolegů, náměstků, vedoucích odborů a přednostů klinik a s jejich pomocí je vše snazší.
Naplnil jste, nebo naplnila se vám, první předsevzetí?
Určitě ano. Nastupoval jsem do funkce s tím, že se jí budu věnovat naplno – a to se snažím. Jak říkám svým přátelům – potřeboval bych, aby den měl 48 hodin, ale on má jen 36… To samozřejmě myslím ve velké nadsázce, měl bych jako správný manager říkat, že vše správně rozdělím a hladce vše stihnu. Chci ale dělat svou práci poctivě a to bez časového a duševního vypětí nelze. Ale s vědomím toho všeho jsem do funkce vstupoval.
Co je pro vás prioritou a největším úkolem, zadáním, výzvou z hlediska další budoucnosti FN? Rozvoj stavební a technologický, stabilizace ekonomiky, vyšší komfort pro pacienty….?
Všechny ty body, které uvádíte, jsou pravdivé a potřebné. Abych demonstroval svůj zájem o pacienty, měl bych na prvním místě uvádět zmiňovaný komfort pro pacienty. To nejde bez stavebního a technologického rozvoje, bez dobře udržovaných budov, slušných pacientských pokojů, sociálních zařízení, bez perfektních a moderních přístrojů, diagnostických a léčebných technologií. Nic z toho se nedá pořídit bez stabilizované ekonomiky – na tu se naštěstí zdejší FN může spoléhat řadu let.
Ale naprosto nezbytným předpokladem kvalitní medicíny a dobré péče o pacienty jsou skvělí lékaři, sestry a všichni ostatní, kteří o pacienty pečují. To považuji za největší prioritu – aby v naší nemocnici pracovali špičkoví odborníci – a tím myslím špičkoví v odbornosti i lidskosti, přístupu k nemocným, empatičtí, vstřícní a citliví k lidem. Mou hlavní prioritou je dosáhnout toho, aby naše fakultní nemocnice měla pokud možno na všech posicích špičkové odborníky, kteří budou současně hluboce lidští.
Jakou máte vizi nebo plán elektronizace FN HK respektive vaší účasti na elektronizaci zdravotnictví – máme na mysli celou škálu, od elektronických receptů, evidence, interní dokumentace po online komunikaci lékař-pacient a další oblasti?
Elektronizace je nevyhnutelným důsledkem rozvoje a bránit se jí by bylo pošetilé. My (myslím tím „my v ČR“) mnohdy vidíme hlavně její rizika a negativa a nějak podvědomě přehlížíme její přínosy. Vždyť to bez ní nejde a bude to pokračovat. Kvalitní elektronizace může být pro zdravotnictví (a tím myslím jak pro zdravotnická zařízení, tak pro pacienty) obrovským přínosem. To, co v otázce zmiňujete, jsou jen jednotlivé mediálně hodně probírané příklady – elektronický recept, dostupnost informací o pacientovi v akutním stavu atd. Obvykle je to navíc mediálně spojeno s tím, jak se to dá zneužít, jak je to nebezpečné, kdo se všechno dostane k datům atd. Mluvme ale hlavně o přínosech a buďme si vědomi toho, že to bez pokroku nejde, že se tam pohybuje celý svět, že se pokrok dá – a musí – využívat. Když se podíváte do světa, tak zjistíte, že za největší pokroky posledních let v různých oborech považují aplikace v mobilních telefonech (myslím, zdravotnické aplikace), využití cloudových úložišť a podobně. My v tom vidíme problémy, rizika, potenciální zneužití. Možná se někteří bojí i toho, že by „na ně bylo více vidět“. To vše tam opravdu může být, ale přesto je elektronizace nezbytná.
Byl jste 7 let děkanem lékařské fakulty. Jak vidíte nastupující generaci lékařů, v čem se liší od předchůdců, v čem jsou lepší?
Potěšili jste mne zněním otázky. Obvykle mají mnozí lidé tendenci zdůrazňovat, že nynější generace jsou horší, než tomu bylo dříve, říkat „to za našich mladých let…“ a podobně. Vy se správně ptáte, v čem je nastupující generace lepší. A ona v mnohém je – už například v tom, že to vidí jinýma očima. Dnešní mladí lidé považují za samozřejmost, že se mohou podívat po světě, že mají mluvit cizí řečí (a ne jen tou jednou, která bývala ve škole povinná), že je jim mnohem bližší a v mnohém samozřejmá i ta elektronizace o které jsme mluvili před chvílí. Jsou jiní – a je to dobře – vyrůstají do jiné doby.
My si stále pochvalujeme své školství, včetně vysokého školství, tedy i výuky mediků. Máme pro to řadu dobrých dokladů – absolventi našich lékařských fakult se bez problémů prosazují v zahraničí, jsou tam úspěšní. A my přitom diskutujeme, jestli není nastupující generace horší.
Jsem ale přesvědčen, že bychom i výuku medicíny měli modernizovat. Více praktických znalostí, méně biflování, více přemýšlení. Dnes si všechno najdete na internetu (a slyším ty námitky, že u postele pacienta nemůže lékař listovat webové stránky, že to musí mít v hlavě). Lékař ale musí umět hlavně s daty pracovat, musí přemýšlet, hledat souvislosti. Tomu bychom měli učit mediky více než dosud.
Je pravdou, že u nás z určitého pohledu klesá prestiž medicíny. Ne v očích veřejnosti – naopak, lékař a vědec je stále nejprestižnější povolání. Je to vykoupeno obrovskou prací a obrovským úsilím, většinou nezbytnou ignorancí normální pracovní doby, prací po nocích, o weekendech. Ale někteří mladí lidé při volbě povolání raději volí pohodlnější cestu s daleko menším studijním a pracovním vypětím, zato ale s větším množstvím peněz. Doba, kdy se na medicínu hlásili ti úplně nejlepší, se trošku mění. Nejsem ale vůbec pesimista. Rozhodující většina mladých lékařů má chuť do práce a chce dělat špičkovou medicínu. Naším úkolem je jim to umožnit a vytvořit jim pro to podmínky.
Nemocnice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji. Máte problém s obsazováním míst, potřebujete nové pracovníky, lékaře, sestry? V jakých oborech nejpalčivěji?
Fakultní nemocnice je dokonce největším zaměstnavatelem v kraji. Problémy s obsazováním míst a získáváním nových pracovníků samozřejmě máme. Jsme nároční, chceme kvalitní lidi a práce u nás není nejlehčí. Nabízíme ale velmi slušné podmínky a snažíme se i novým pracovníkům start pracovního i osobního života usnadnit. Potřeba jednotlivých kategorií pracovníků se v čase mění – v současnosti jistě potřebujeme především kvalitní sestry, ale i lékaře, ale také kupříkladu radiační fyziky a další profese. V lékařských kategoriích je stále malý zájem o práci v oborech tzv. komplementu, tedy v laboratořích, na patologii a podobně. Chybějí ale i anestesiologové a další. Situaci jistě komplikuje stále se měnící systém vzdělávání lékařů, ale i sester. Doufám, že se to v brzké době uklidní, pominou oborové spory a boje. Chtěli bychom i nadále získávat ty nejlepší. Připravuji si setkání s nejlepšími studenty naší lékařské fakulty, abych jim nabídl možnost práce u nás a přilákal je do Fakultní nemocnice.
Ptáme se všech ředitelů na jejich názor – je podle vás zdravotnictví v krizi, hrozí krach? Jak by podle vás vypadala „diagnóza“ stavu českého zdravotnictví, metaforicky vyjádřená lékařskými termíny?
České zdravotnictví není v krizi. Máme jedno z nejlepších zdravotnictví v Evropě, naši pacienti dostávají špičkovou péči. Rozhodující většina našich lékařů i sester je vysoce vzdělaná a pečlivá. Píšu to vědomě s jasným stanoviskem a současně s vědomím, že se samozřejmě najdou výjimky a že v tak exponované oblasti, jakou péče o nemocné je, se vždy objeví nějaká chyba a že je prakticky vždy „mediálně velmi vděčná“. Ale znovu – nejsme v krizi a máme špičkové zdravotnictví. Samozřejmě slyším, že by bylo potřeba více peněz (a chtěl bych je i pro naši nemocnici), že jsou zdravotníci přetíženi, že dostávají méně peněz než v Německu, že překračují přesčasové hodiny a jsou unavení.
Ale kdo šel do zdravotnictví, musel to vědět – že bude pracovat hodně, že se nemá příliš ptát na to, jestli už je 15:30 a má obrazně řečeno položit skalpel a jít domů. Dobrým lékařem ani sestrou nemůže být ten, kdo vidí jen peníze a volno.
Nechci to přehnat – přetěžujeme naše lékaře i sestry někdy až nad únosnou míru. Někdy si to vyvoláváme sami nesmyslnými předpisy a vyhláškami, někdy je to daň za to kvalitní zdravotnictví. Ale v žádné krizi nejsme.
Finančních prostředků by do českého zdravotnictví mělo jít více. Jde tam tolik, kolik jich schválí politici, které si národ zvolil. Ale – na jejich obranu – také jen tolik, kolik si tento stát může dovolit. Každé zdravotnictví je schopno spotřebovat jakékoli množství peněz. Souhlasím ale s tím, že je napřed potřeba udělat jasné organizační kroky, říci si co je potřebné a co je nástavba, kterou si mohou občané připlatit nebo se na ni připojistit. Základní a kvalitní péči musí zajistit základní pojištění a vybudovaný systém – ten nám stále poněkud chybí. Jen přisypávání peněz bez jasné koncepce není tou správnou cestou, i když jak už jsem říkal, jsme schopni spotřebovat jakékoli množství peněz a některé opravdu potřebujeme naléhavě.
Můžete zaměstnat, nebo zaměstnáváte, lékaře a sestry z jiných zemí? Jaké mají podmínky?
Ano, můžeme a zaměstnáváme. Je to ovšem možné až po bedlivém prozkoumání jejich vzdělání a kvalifikace. U lékařů, kteří absolvovali lékařskou fakultu v zemích Evropské unie, je vzdělání uznatelné; musejí jen požádat MZ a složit jazykovou zkoušku z češtiny, aby se domluvili s českými pacienty. U absolventů studia z jiných zemí je to složitější – musí být napřed ověřena kvalita jejich výuky, což dělají lékařské fakulty. Snažíme se získat i sestry z jiných zemí, sester je opravdu nedostatek.
Podmínky mají stejné jako naši občané – nepřeplácíme je ani je nepodhodnocujeme – vždyť je potřebujeme.
Jaká je vaše spolupráce s IZS? Splňuje vaše představy a potřeby třeba letecká záchranka? Jsme jako magazín HOSPITALin mediálním partnerem Helicopter Show, je pro vás krajská záchranka, ale i třeba DSA, spolehlivým partnerem?
Fakultní nemocnice a přednemocniční zdravotnické služby jsou skutečně partnery, jejichž perfektní spolupráce je naprosto nezbytná a musí být plně funkční. Mí předchůdci se zasadili o vybudování oddělení akutního příjmu – pavilonu Emergency, včetně heliportu. Takže nemáme problém přijmout akutního pacienta, ať již přivezeného sanitkou nebo helikoptérou a ihned mu poskytnout vše potřebné na místě. Jsem jim velmi vděčný, když čtu (a vím) že jinde je potřeba nemocného v těžkém stavu po vysazení z helikoptéry vézt mnoho set metrů po areálu atd. To naštěstí u nás není – až následně je pacient překládán v případě potřeby na specializované pracoviště. A spolupráce s těmi, kdo tu rychlou službu a péči zajišťují v terénu je u nás výborná a troufám si říci, že ukázková.
PROFESOR MUDR. VLADIMÍR PALIČKA
Narozen 1946 v Prostějově. Vystudoval Lékařskou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor všeobecné lékařství s promocí („sub auspicis“) v roce 1970. Posléze dlouholetá praxe v nemocnici v Bruntále s praxí na interním, chirurgickém oddělení a následně na oddělení klinické biochemie. Od roku 1984 dosud Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta UK v Hradci Králové.
Dosažené vzdělání
Atestace I. a II. stupně z klinické biochemie (1974, 1977), atestace z endokrinologie (2001), atestace z klinické osteologie (2011)
Kandidát lékařských věd 1985 (Vedlejší metabolické účinky hormonální antikoncepce)
Docent biochemie 1990
Docent vnitřního lékařství 2000 (habilitace)
Profesor vnitřního lékařství 2001
Doctor Honoris Causa (Universita Pecs, Hungary) 2008
Klinické a vědecké postavení
V letech 2003-2010 děkan Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, nyní proděkan pro zahraniční styky a vnější vztahy. Bývalý přednosta Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Hradci Králové a v současnosti vedoucí Osteocentra Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 2009 zvolen a od té doby členem Evropského výkonného výboru AMSE (Association of Medical Schools in Europe). Ředitel FN Hradec Králové.