Prim. MUDr. Věra Stránská: Dvorská nemocnice je nejmenší, ale úrovní péče srovnatelná s ostatními krajskými nemocnicemi

Prim. MUDr. Věra Stránská: Dvorská nemocnice je nejmenší, ale úrovní péče srovnatelná s ostatními krajskými nemocnicemi
foto: www.nemtru.cz/Primářka MUDr. Věra Stránská
21 / 12 / 2021

Je primářkou interního oddělení dvorské nemocnice a je to právě ona, která se svým týmem nese na bedrech veškerou péči o covidové pacienty v nemocnici.

Společně s hlavní sestrou, Mgr. Janou Holanovou, přebrala v říjnu Čestné uznání města Dvůr Králové nad Labem, za aktivní pomoc během koronavirové pandemie. Její oddělení se ale již tou dobou začalo pomalu znovu plnit pacienty s covidem.

Poslední dva roky se intenzivně zabýváte léčbou lidí nakažených Covidem-19. Jak tuto nemoc hodnotíte?

Věřím tomu, že v průběhu deseti let se z Covidu-19 stane běžná nemoc. Ale teď jsme na začátku. Pro náš imunitní systém je to něco nového, neznámého a tomu odpovídá i někdy nedostatečná, jindy přemrštěná obranná reakce. Až tady tento virus zdomácní a vyškolí náš imunitní systém, tak to bude běžná nemoc. Ale v tomto okamžiku se té choroby bojím a mám z ní respekt. Pamatuji si na naši první pacientku. Byla to poměrně čilá seniorka, osmdesátnice. Zprvu normálně jedla, komunikovala, vtipkovala. Její stav se ale zhoršoval z hodiny na hodinu. Za tři dny bohužel zemřela. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to bude zřejmě dramatické.

Takže promoření je podle vás nutné?

Promoření přijde, tady jde jen o to, aby probíhalo řízeně tak, aby nekolaboval nemocniční systém a pacienti neumírali. Proto je důležité očkování. Zkraje roku jsme si mysleli, že když se necháme naočkovat, už covidem neonemocníme. Pak se ukázalo, že se můžeme nakazit i přes očkování. Stejně tak jsou i reinfikace u těch, kteří už covid prodělali, i když se zdá, že mají mírnější průběh. Ale bez očkování nebude promořování ničím řízené. Zároveň je třeba si uvědomit, že očkováním chráním sám sebe. Mnoho očkovaných může mít virus na sliznicích, mohou jej přenášet, ale nemoc u nich nepropukne. Mohou však nakazit další lidi. Proto mi na současných opatřeních vadí, že očkovaní, kteří jsou v kontaktu s nakaženým, se netestují, nemají nárok na karanténu.

Jak fungují v přednemocniční péči praktičtí lékaři?

Řekla bych, že tady na Královédvorsku praktičtí lékaři fungují velmi dobře. Někteří z nich si vyčlenili každý den dvě až tři hodiny po ordinační době pro covidové pacienty. Protože oni musí vědět, zda infikovaný pacient má zápal plic, zda je respiračně insuficientní (nedostatečný, pozn. red.). Když tato přednemocniční péče selže, začnou se nemocnice plnit těmi, u kterých se pomoc prošvihla. Takže když obvodní lékař spolupracuje s terénem, ví přesně, kdo je nakažený, kdo splňuje indikace k podání monoklonálních protilátek, a ví, že pokud mu jsou podány včas, tak se mu tím nejspíše zachrání život.

Jaké zkušenosti s monoklonálními protilátkami máte?

Máme s nimi dobré zkušenosti, ačkoliv jsme je zatím nepodali velkému množství lidí, ale i podle reakcí okolních nemocnic se ukazuje, že lidé, kterým se monoklonální protilátky podají, zpravidla neskončí v nemocnici, nebo jen s mírným průběhem. Je to jediný lék, který v současnosti skutečně funguje.

Jak Covid-19 ovlivňuje vaši nemocnici?

V jarní vlně jsme provozovali 25lůžkové standardní covidové oddělení, které se reprofilizovalo z lůžek interních a chirurgických. Oddělením jen v tomto období prošlo kolem 300 pacientů. Protože nemáme lůžkové ARO a při nutnosti umělé plicní ventilace jsme závislí na ARO odděleních v rámci kraje, snažili jsme se být co nejvíce soběstační a na tomto oddělení poskytovat i léčbu, která se jinak provádí na lůžkách intenzivní péče, např. vysokoprůtokovou oxygenoterapii. Museli jsme za pochodu rozšířit kyslíkové rozvody, zajistit plynulé dodávky kyslíku. Aby bylo možné zvládnout chod covidaria, zapojily se i sestry a lékaři ostatních oddělení. Vzhledem k velikosti naší nemocnice, poměr covidových pacientů vůči pacientům s jinými diagnózami byl vyšší, než v mnoha velkých nemocnicích. V té době byl současně menší tlak na necovidová lůžka, protože se nemocní báli do nemocnice chodit. Problémy pak ale nastaly s postcovidovými pacienty, kteří potřebovali doléčení a intenzivní rehabilitaci. Například pacienti po odpojení od umělé plicní ventilace se mimo jiné učili znovu chodit. Tito lidé nemohli být propuštěni a byli přemísťováni na necovidová standardní oddělení, a tím se dále zmenšovala kapacita pro ostatní pacienty. V té době jsme situaci zvládali díky zapojení následné péče, Vividus East a lázním.

A za to jste také letos dostali Čestné uznání města Dvůr Králové…

Ano, jsme za ně moc rádi. Každý je rád, když jeho práci druzí ocení. Současně mě ale mrzí, že ačkoliv v naší nemocnici poskytujeme mimo normálního provozu i celou škálu péče v souvislosti s onemocněním Covid-19 , tj. testování, očkování, hospitalizace covidových pacientů, péče o postcovidové pacienty, atd., stejně jako v ostatních krajských nemocnicích, je naše nemocnice dlouhodobě znevýhodňována. Vzhledem k tomu, že nemáme nárok na zřízení urgentního příjmu, nesměli jsme např. podávat monoklonální protilátky (změna přišla až v polovině listopadu). Netýkají se nás ani dotační programy s tím související, ze kterých ostatní nemocnice mohou čerpat. A to jsme přitom nemocnice obklopená pobytovými zařízeními pro nemocné z celé ČR, která nejsou zaštítěna lékařskou péčí buď vůbec, nebo jen omezeně. Ve městě není ani pohotovostní služba atd. Sanitky nám pacienty vozí a budou vozit, ať máme urgentní příjem nebo ne. Přesto, a navzdory všemu, se budeme dál snažit akutní péči v naší nemocnici udržet.

Text a foto: Lucie Chytilová, www.nemtru.cz

 

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace