PŘÍBĚH PACIENTA: "Dostal jsem od covidu facku, kterou jsem v této míře a ve své kondici nečekal!"

PŘÍBĚH PACIENTA: &quote;Dostal jsem od covidu facku, kterou jsem v této míře a ve své kondici nečekal!&quote;
foto: www.fnusa.cz/Libor Novotný
23 / 04 / 2021

Libor Novotný byl hospitalizovaný na covidovém oddělení II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. První příznaky nemoci covid-19 pocítil ještě doma v podobě vysoké horečky.

Nebylo to však poprvé, co jeho organizmus reagoval vysokými teplotami na nějaký zdravotní problém, a tak se po konzultacích se svým praktickým lékařem léčil doma standardní formou. Po týdnu se cítil mnohem lépe a říkal si, že má nemoc za sebou. Pak ale přišel náhlý zvrat.

Libor Novotný / www.fnusa.cz

Co se stalo?

V noci z neděle na pondělí jsem najednou začal kašlat suchý dráždivý kašel, který mě obracel takříkajíc naruby. Požádal jsem proto praktika prostřednictvím SMS o léky na zklidnění a obdržel jsem CODEIN. Po zhruba 24 hodinách mi již bylo jasné, že něco není v pořádku, a na doporučení mé sestry jsem vyhledal lékařské vyšetření v podobě RTG plic ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Ošetřující lékař mi sdělil, že mám oboustranně zasažené plíce a má saturace kyslíkem je pod 89, a že v těchto případech se již pacienti podrobují kyslíkové a další léčbě. Původně jsem chtěl jen dostat léky a odjet domů, nakonec mě naštěstí lékař přesvědčil, abych zůstal v nemocnici.

 

Jak probíhala léčba?

S ohledem na časový odstup od počátku infekce by bylo neúčinné nasazení léků typu REMDESIVIR, a tak byl hlavní cestou kyslík a zastavení viru v plicích kortikoidy, vitamíny a minerály. Velmi důležité ale také bylo nevzdát to v hlavě. Lékaři samozřejmě dělají maximum, ale tělu musí poručit pacient, musí se rozhodnout prostě být zdravý a ne nečinně ležet na posteli a čekat, co přijde. Ano, bolí to, je to náročné, ale každý musí pracovat sám. Toto by měli lidé vědět, že lékaři nejsou všemocní, neschovávají si někde tajně léky, neb je nechtějí aplikovat, prostě mají v určité fázi tohoto onemocnění jen omezené možnosti a dávají Vám šanci. A nyní musíš Ty!

 

Co jste tedy vy osobně dělal?

Po cca 24-48 hodinách od aplikace všech infuzí a hlavně kyslíku jsem začal vnímat, že je potřeba se nějak dále posouvat a ne jen ležet na posteli, přijímat péči a čekat na zázrak. Začal jsem pravidelně cvičit dechová cvičení, abych rozpohyboval plíce až na hranici bolesti a kašle, posílil odhodlání a vůli, rozhodnutí se uzdravit…. Postupně jsem zkoušel omezovat přísun kyslíku vytažením tzv. "brýlí". Měl jsem ohromnou podporu v laskavosti personálu a vnímal jsem to jako "obrovsky" důležitou věc, která mi pomáhala. Osobně bych si troufl říct, že nejvíce pro mě znamenal vždy ve slabé chvilce kyslík a jeho dostatečný přísun. Vzhledem k nechuti k jídlu jsem i výrazně ztrácel na váze, což jsem také chtěl zlomit, ale moc se mi to nedařilo. Po čtyřech  dnech, které byly opravdu "bojůvka", a hlavně v noci, kdy jsem skoro vůbec nespal… Musím se přiznat, že mě provázely špatné myšlenky, obavy, místy i strach. To vše vedlo nakonec k rozhodnutí, že já se vrátím domů a budu OK.

 

Kdy se váš zdravotní stav začal zlepšovat?

Řekl bych, že po pár dnech, kdy jsem se snažil opravdu denně provádět dechová cvičení a spolu s fyzioterapeutkou i pohybová cvičení v rámci lůžka – no, cvičení je možná silné slovo, zkoušel jsem zvedat ruce, nezadýchat se, posadit se, stoupnout si… To vše bylo prospěšné. Ale také mi pomáhala moje snaha pozitivně myslet a nevzdát to. Pak už jsem dokázal i jít sám na ranní hygienu. Netušil bych, jaký to může být balzám na duši – sám udělat pár kroků, umývat se, protáhnout se. Požádal jsem i o snížení přísunu kyslíku, abych mohl trénovat samostatné dýchání a silou vůle si srovnával myšlenky orientované na uzdravení. Šlo to pomaličku, ale cítil jsem se každým dne lépe a lépe.

 

V jaké kondici jste poté opouštěl nemocnici?

Z nemocnice jsem odcházel s pocitem nepopsatelným. Šedivé Mendlovo náměstí v Brně bylo jak pod slunečníkem na karibské pláži, mohl jsem chodit, dýchat, i když velmi pomalu. Musím říct, že personál oddělení mi byl nenahraditelným motorem a motivací, jejich příjemný, vždy vstřícný přístup k potřebám někdy i nepříjemných pacientů jsou pro mě dosud mimo běžné pochopení. Mají můj neskonalý obdiv a respekt. Za to, s jakou odvahou a nasazením do pomoci pacientů jdou, jak dodávají morální i psychickou sílu doprovázenou úsměvem. Jinými slovy, opouštěl jsem nemocnici s pocitem, že jsem získal to NEJ, co se dalo v danou chvíli získat, neumím si představit lepší péči, překvapením byla i vysoce kvalitní strava, byť má chuť byla značně omezena. Ne že bych se chtěl do nemocnice vracet (úsměv), ale ke sv. Anně vždy s absolutní důvěrou.

 

Jak se cítíte teď? Máte ještě nějaké post covidové problémy?

Aktuálně stále cvičím, cítím se zcela v pořádku s lehkým kašlem, ale to beru jako takovou pánskou těžkou nemoc. Dýchám naplno, zvládnu již opravdu cvičit fyzicky, hodně jím a myslím, že následky v plicích sice déle zůstanou, ale časem to odezní. Nemohu být neskromný, na stav, v jakém jsem byl, se nyní cítím zcela zdráv. 

 

Jak se zpětně díváte na celý průběh nemoci?

Nejsem si jist, že bych řekl, že jsem podcenil příjezd do nemocnice, prostě to přišlo z ničeho nic. Všem bych doporučil mít doma za pár stokorun oxymetr na měření saturace kyslíku v krvi, mnohé prozradí dopředu.  A pak nepodcenit kašel, který sedne na plíce. Nasazení uklidňujícího codeinu není léčba, a jen to oddálí skutečnou léčbu. Nejsem žádný panikář, ale chápu, že v době, kdy se po pozitivních testech s praktikem jedná jen po SMS či telefonu, je to taková dost amatérská diagnostika, která je zřejmě mnohdy špatně.

 

Vnímáte teď onemocnění covid-19 jinak než předtím?

Nikoliv, celou dobu COVIDU jako aktivní podnikatel jezdím po celé ČR, musím řídit lidi, setkávat se. Razím cestu odpovědného přístupu, nejít zbytečně naproti, ale řešením není se zavřít do sklepa a čekat. Domnívám se, že to projde přes všechny a někdo bude mít průběh silný a někdo lepší, asi je to kombinace organismu každého jednotlivce. Nikdy jsem COVID nezlehčoval na "chřipečku" a nikdy to neudělám. Je to zákeřný virus, velmi nebezpečný, a útočí pak i ze zálohy, když si člověk myslí, že je OK.

Osobně jsem se velmi mýlil, neb jsem si říkal, že jsem silný, a že já budu mít průběh lehký. Tak jsem dostal facku a za vyučenou...

Přeji všem pevné zdraví, hlavně silnou mysl při boji s tímto neřádem a děkuji všem lékařům, zdravotníkům, personálu v celé ČR za jejich práci – navždy hluboký respekt!!! 

www.fnusa.cz

Autor: Dana Lipovská

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace