Urologické oddělení Pardubické krajské nemocnice, a.s. zaznamenalo výrazný posun v péči o onkologicky nemocné pacienty. Na konci listopadu zde byla provedena historicky první plánovaná radikální cystektomie, tedy vyjmutí močového měchýře postiženého rakovinou i s prostatou u mužů a dělohou u žen. Operaci prováděl primář oddělení Abdulbaset Hafuda.
„Při nástupu do funkce primáře na začátku září jsem říkal, že přicházím s cílem pozvednout úroveň zdejšího urologického oddělení a že budeme provádět velké operační výkony při léčbě onkologicky nemocných pacientů. Tato historicky první plánovaná operace v Pardubicích znamená začátek,“ řekl primář Hafuda, jenž má bezmála dvacetiletou zkušenost s tímto typem operačních výkonů.
Máte za sebou první cystektomii provedenou po příchodu na urologii Pardubické krajské nemocnice, a.s. Můžete tuto operaci popsat?
Jedná se o vyjmutí močového měchýře i s prostatou. U žen, pokud mají dělohu, je součástí operace i hysterektomie - tedy odstranění dělohy. Preventivně odstraňujeme rovněž slepé střevo a zajišťujeme adekvátní derivaci moče. Výkon provádíme po důkladném vyšetření a přípravě pacienta. Samotný operační výkon trvá od čtyř do šesti hodin dle typu náhrady.
Součástí operace je náhrada močového měchýře. Jakým způsobem se provádí?
Provádíme nejčastěji použité typy náhrady, a to buď kontinentním pouchem, tedy kontinentní náhradu močového měchýře vytvořením nového měchýře z tenkého střeva. Nebo napojíme močovody do kloaky vytvořené z tlustého střeva. To je kontinence kontrolovaná análním svěračem, tedy pacienti močí konečníkem. Třetí metodou je vytvořením stomie, kdy močovody napojíme na tenkou střevní kličku a vyústíme její navenek ke kůži, kde se nalepí sběrný sáček na moč.
Pokud je nemocný indikován k této operaci, má na výběr, který z uvedených typů zvolit?
Vždy záleží na rozsahu onemocnění a jeho pokročilosti, na věku nemocného a jeho celkovém zdravotního stavu, na tom, jak nemoc postihuje mízní uzliny v malé pánvi, jaký vztah má k močové trubici, jaká je další perspektiva léčby onkologické. Pacienti po takových výkonech mohou být indikovány např. k radioterapii. A kde předpokládáme, že může dojit k lokální recidivě nebo víme dopředu, že tato léčba bude nutná, tak tam netvoříme nový měchýř z tenkého střeva. Není to ale tak, že by si pacient vybral. My mu doporučíme, že uděláme adekvátní náhradu a derivaci moče, která bude odpovídat stavu onemocnění. Pacientovi vždy vše vysvětlíme, plně ho informujeme o našem záměru dopředu a celou problematika s ním a popřípadě i s příbuznými podrobně probíráme.
Můžete popsat některé konkrétní situace?
V případě, že onemocnění je zcela na začátku bez známky prorůstání nádoru do okolí či postižení mízních uzlin a bez známek metastáz, u pacientů v dobrém biologickém věku volíme kontinentní náhradu močového měchýře tenkým střevem. To je operace trvající šest až sedm hodin. U biologicky starších pacientů se zvolí metoda spuštění do konečníku. Třetí varianta, tedy stomie, je nejméně oblíbená mezi pacienty. Naopak já mám tuto metodu nejradši, protože po tomto typu operace dochází nejméně ke komplikacím s následným postižením ledvinných funkcí. Je to určitý handicap, ale pacienti, kteří mají tento typ derivace, si zvykají a jsou zapojeni do normálního života, na druhou stranu mají horní močové cesty chráněny před komplikacemi, které se mohou objevit po letech.
Hovoříte o delší životní perspektivě. Jaké výsledky přináší cystektomie?
Výsledky jsou vynikající, pokud jsou pacienti včas indikováni k těm výkonům. Mám pacienty, kteří ke mně chodí na kontroly a tento operační zákrok podstoupili před třinácti, patnácti nebo osmnácti lety. Jsou prakticky vyléčeni. Pokud se pokročilé zhoubné onemocnění nevyléčí touto radikální léčbou, průměrné přežití od prokázání infiltrativního nádoru je tři až pět let. A velice důležitá je i kvalita života. Když pacienti neabsolvují tento typ léčby, onemocnění se rozšiřuje lokálně, kde postihuje sousední orgány, do kostí, mízních uzlin, jater apod. a umírají v horší kvalitě života. Ať pacient nejen žije důstojně, ale i skoná důstojně. To je moje krédo. Pacient by neměl trpět, a pokud můžeme a umíme pomoci, měl by tuto pomoc dostat.
Kolik cystektomií jste ve své praxi již provedl?
Vím, že sebechvála smrdí. Ale mám obrovské zkušenosti. První cystektomii jsem dělal už v roce 1994. Nedělám si nějakou osobní statistiku, ale myslím si, že počet odoperovaných pacientů je odhadem kolem 500. Když si to vynásobíte pěti hodinami, což je průměrná délka operace, tak vidíte, kolik času jsem prožil na sále jen s takovými výkony.
Při nástupu do funkce primáře urologie Pardubické krajské nemocnice, a.s. jste říkal, že budete snažit učit mladé lékaře. Předpokládám, že jste měl na mysli i cystektomie.
Určitě. Zatímco pro mě je to rutinní práce, pro ostatní personál je to novinka. Na tyto operace je potřeba mít opravdu velké zkušenosti a velkou odvahu. Stejně jako při jakékoliv jiné operaci mohou vzniknout komplikace a lékař je musí umět řešit. Podle mého názoru je nutné, aby lékař udělal ročně kolem 25 těchto operací. Tím získá zkušenost. Kdo má za sebou zhruba stovku cystektomií, už vše zvládá rutinně. A pak už je jedno, zda operuje pětkrát nebo dvacetkrát za rok.
Máte už naplánováno, kolik těchto operací budete ročně provádět?
V nemocnici v Náchodě, kde jsem předtím působil, jsme dělali 15 až 20 operací ročně, předtím ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové to bylo kolem 40 ročně. Tady bychom jich mohli provádět odhadem kolem 30 až 40. V danou chvíli mám naplánované další dva výkony, což je zatím jenom začátek.
Cystektomie ale nejsou jedinou novinkou, kterou na urologickém oddělení zavádíte, že?
Je to jeden ze zaváděných typů operace. Po pořízení laparoskopického instrumentária začneme dělat laparoskopii. Chceme rutinně provádět laparoskopické výkony jako vynětí ledviny a další, které jsou vhodné pro tento operační postup.
Nemocnice-pardubice.cz/Dušan Korel