foto: www.zhkhk.cz/Mgr. Lucie Chytilová
Jak zvládali mimořádné situace tiskoví mluvčí nemocnic? Ptáme se postupně v našem seriálu. Začínáme v Královéhradeckém kraji, kde po celou dobu pandemie až donedávna na této pozici působila Mgr. Lucie Chytilová.
Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje spravuje pět hlavních nemocnic. Jeho situace je složitá i v „době klidu“. Sousedství jeden z našich nejvýznamnějších fakultních nemocnic či soukromého zařízení nastavují parametry kvality služeb velmi vysoko, rozdílnost lokalit demografická i geografická se také projevuje. Silná nemocnice v Náchodě, horská v Trutnově, snad každá by zasluhovala samostatnou pozici a autonomní správu. Tím těžší má pozici tisková mluvčí holdingu. A přece dokázala krizovou situaci zvládnout jako jedna z nejlepších, vydávat časopis i zajímavé materiály. Z pozice sice nedávno odešla, ale ze zdravotnictví nemizí a z kraje také ne. Mgr. Lucie Chytilová:
Všichni jsme se v období pandemie ocitli v naprosto nezvyklé a neznámé situaci. Co dělat, co přijde a jak předcházet nepříznivému vývoji nikdo nevěděl. Co v této situaci bylo nejtěžší pro vaši pozici na začátku pandemie?
Na březen 2020 si pamatuji naprosto přesně. Pamatuji si na informace o prvních pacientech, na uzavírání nemocnic návštěvám i neakutním pacientům. Pamatuji si na porady, kde se probíraly možné varianty vývoje a následné scénáře v nemocnicích. Jako první se mi ale vybaví neustále se měnící pokyny a nařízení. S každou změnou bylo nutné pozměnit i obsah webových stránek či sociálních sítí. Jen co se něco dopsalo a vyvěsilo, už to neplatilo, to bylo vyčerpávající. Do toho přicházelo velké množství dotazů z médií, ale ne vždy bylo snadné na ně najít odpovědi. Všem se nám zkrátka zhoupla půda pod nohama.
Paradoxně se velmi pozvedl mediální zájem o práci lékařů a zdravotníků. Vnímáte to jako pozitivní posun, nebo dokonce (tak trochu) zadostiučinění?
Během první jarní vlny jsem to vnímala skutečně pozitivně. Osobně jsem se snažila veřejnosti přinášet zprávy z našich nemocnic, média hltala všechny rozhovory a články, které jsem v této době vytvořila. Říkala jsem si, že je dobré, aby lidé znali názory „svých“ odborníků v blízkých nemocnicích. Lékaři, se kterými jsem mluvila, měli navíc často velmi dobré informace od kolegů ze zahraničí, kde již v té době covid plnil nemocnice. Postupně se ale média tak trochu „trhala z řetězu“. Tlak po informacích, zejména po číslech, enormně narůstal. Počítali jsme roušky, respirátory, lůžka, pacienty…. v této době jsem se maximálně snažila, aby požadavky médií nezatěžovaly zdravotníky, bez nich ovšem nebylo možné některé informace ověřit. To bylo ale některým novinářům velmi těžké vysvětlit, pokyny editorů zněly jasně. Nakonec jsem řešila denně několik požadavků na natáčení či fotografování na našich covidových odděleních. S řediteli nemocnic jsme se domluvili, že se zcela neuzavřeme, aby veřejnost měla představu, co se v nemocnicích skutečně děje, ale na druhou stranu, že budeme udržovat zdravou míru počtu mediálních návštěv, abychom tím nezatěžovali zdravotníky.
Co byla pro vás zásadní, nejvýznamnější zkušenost?
Myslím, že doba covidová nám naplno ukázala obrovskou moc a sílu médií. A také jejich zneužitelnost a současně nulovou odpovědnost za manipulaci prostřednictvím nevyvážených zpráv.
Je z tohoto období někdo pro vás mimořádný člověk, hrdina, osobnost, skupina?
Vážím si všech odborníků ve zdravotnictví, kteří svou práci dělají dle svého nejlepšího svědomí a nebojí se prezentovat výsledky své práce bez ohledu na to, zda jsou právě politicky korektní. Vážím si zdravotníků, kteří se museli ze dne na den naučit pečovat o nemocné s neznámou chorobou a statečně ustáli ten velký nápor.
Z hlediska profesionála, co chybí nejvíc pro efektivní komunikaci mezi zdravotnictvím a veřejností?
Dobrá komunikace je základ každého vztahu, ať mezi partnery, spolupracovníky, lékařem a pacientem, ale i poskytovatelem zdravotní péče a veřejností. A ačkoli nejsem zdravotník, výrazně vnímám, že mnoho lidí si stále neuvědomuje svou osobní odpovědnost za vlastní zdraví. Někteří lidé dělají vše proto, aby svému tělu ublížili nevhodným životním stylem a poté očekávají zázraky od lékařů a moderní medicíny. Některé nemoci jsme si zvykli považovat za normální, přitom bychom jim mohli předejít změnou v chování. Možná tady je stále trochu mezera v komunikaci, na druhou stranu, kdo chce, ten si správné informace najde. 😊
Ovlivnilo toto období váš osobní a pracovní život? Rozhodujete se třeba změnit povolání, věnovat se více prevenci, zdravému životnímu stylu, intenzívněji působit na pacienty a veřejnost vůbec, rozšířit formy komunikace v nemocnicích?
Myslím, že uplynulé období i současná situace nás ovlivnila všechny a možná nám to pomohlo uvědomit si mnoho věcí, které jsme dříve vnímali spíše podprahově. Osobně mě to také někam posunulo a změny v mém životě se již dějí.
Máte vlastní nástroje komunikace s vašimi pacienty a zaměstnanci? Chcete je víc využít s novými zkušenostmi?
Vnímám, že pozornost veřejnosti je směrem k poskytovatelům zdravotní péče stále ještě upřena intenzivněji než před jarem 2020. Je to vidět např. na sociálních sítích. Ráda bych to využila k zveřejňování oboustranně přínosných informací z dění v nemocnicích a také bych byla ráda, aby lidé touto formou více poznali své zdravotníky, kterým se, v případě potřeby, svěřují do rukou. To ale samozřejmě záleží především na ochotě zdravotníků se veřejnosti ukázat. Ne všichni jsou takto nastavení.
Text: Jan Hovorka
Foto: www.zhkhk.cz