foto: Archiv redakce/PhDr. Martin Loučka
Pandemie zasáhla všechny oblasti našich životů. Někdy zaznamenáváme nečekané následky, jindy náhle zjevené souvislosti, s překvapením ztracené samozřejmosti. To platí například na oblast paliativní péče. Karanténa znemožnila setkání blízkých před smrtí i rozloučení s umírajícími. Je nutné podobným situacím předcházet. Vznikl proto mezinárodní projekt, jehož se účastní i Centrum paliativní péče, které vede vede PhDr. Martin Loučka:
Lze z dosud známých zkušeností už nyní formulovat nějaké závěry, jak karanténní opatření postihla pacienty v paliativní péči?
V ČR zatím nemáme systematicky sesbíraná žádná data o dopadu pandemie na péči o umírající. Máme řadu podařených kazuistik i případy, které tak dobře nedopadly, například kvůli omezení návštěv a nedostatku personálu ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Hodně se mluvilo o provozu nemocnic a domovů pro seniory, my jsme vnímali jako velmi intenzivní dopad na segment domácí hospicové péče, kdy bylo nutné hledat nové způsoby podpory rodin, které pečovaly o umírající blízké v domácím prostředí. Dovolím si tvrdit, že mnoho zařízení se s celou situací vypořádalo dobře a paliativní péče také jako obor vyšla z této zkušenosti se ctí. Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP publikovala soubor praktických klinických doporučení, které byly během pandemie hojně stahovány a využívány kolegy i mimo paliativní týmy. Mobilní hospice měly k dispozici robustní metodický pokyn odborné společnosti a Fóra mobilních hospiců. Naše Centrum publikovalo doporučení pro komunikaci závažných zpráv a také pro využití online aplikací pro komunikaci na dálku. Přes všechny komplikace bylo krásné vidět nasazení lidí, kteří se snažili i za ztížených podmínek dělat pro pacienty maximum.
Budeme díky mezinárodnímu výzkumu na další vlnu lépe připraveni i v této oblasti?
V ČR se podařilo pandemii čelit velmi úspěšně, pokud se díváme na počty nakažených. Opatření byla nicméně poměrně přísná a v našem výzkumu se snažíme zmapovat to, jak pandemie ovlivnila péči i o pacienty, kteří novým koronavirem nakaženi nebyli. Pokud by navíc z nějakého důvodu druhá nebo další vlna prolomila naše opatření, zkušenosti ze zahraničí budou velmi cenným zdrojem informací.
Co považujete za největší problém v těchto situacích, myslím aktuálně, v českém zdravotnictví?
Pokud ponechám stranou hodně diskutovanou dostupnost ochranných pomůcek, pandemie dle mého soudu zvýraznila to dobré i špatné, co o našem zdravotnictví víme. Někdy kritizovaná přebujelost nemocniční sítě poskytovala nadstandardní počet intenzivních lůžek, jejichž kapacitu jsme zdaleka nevyužili. Nedostatek personálu byl během těchto měsíců kompenzován obrovskou vlnou podpory a obdivu vůči zdravotníkům, což lze zejména zdravotním sestrám jen přát. Flexibilita a profesionalita záchranné služby odpovídala jejich kvalitě, na kterou jsme v ČR možná málo hrdí dlouhodobě. Samozřejmě se objevovaly i varující signály - co s dostupností zdravotní péče v sociálních službách, chybějící komunikační dovednosti ještě vystupňované stresem kolem nouzového stavu, chybějící podpora frontových pracovníků, zejména praktických lékařů. Dnes nám zůstává otázka, co s těmito zkušenostmi uděláme. Od mnoha kolegů jsem slyšel, že během pandemie se najednou mnoho věcí v jejich nemocnicích vyřešilo během pár dnů, i když se o tom předtím jednalo dlouhé měsíce. Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo zachovat snahu o co nejvyšší efektivitu i v období mimo pandemii.
Máte osobní zkušenost s případy omezení paliativní péče?
Nejvíce ve mne zůstává zkušenost s personálem hospiců. Díky podpoře našich dárců jsme mohli do několika zařízení dodat tablety pro komunikaci s blízkými během omezení návštěv. V hospicích je podpora rodiny a přítomnosti blízkých jednou z fundamentálních priorit v péči. Někteří kolegové byli proto opravdu velmi zasaženi tím, že museli přítomnost blízkých omezit nebo na krátkou dobu dokonce zcela zakázat. Mluvil jsem telefonicky s ředitelkou jednoho hospice, která byla z této situace opravdu nešťastná a pohnutá. Zůstává mi z tohoto rozhovoru silný pocit respektu a vděčnosti za to, že máme v Česku takové lidi, kteří opravdu v péči hledí primárně na kvalitu a zájem svých pacientů.
Spolupracuje vaše Centrum paliativní péče se zahraničními partnery, a například i WHO?
Se zahraničními partnery pracujeme zejména na výzkumných projektech a také několikrát ročně zveme zahraniční odborníky z různých oblastí paliativní péče, aby s tuzemskou odbornou veřejností sdíleli své zkušenosti. Díky podpoře Nadačního fondu Avast měla v posledních letech řada českých paliatrů možnost vycestovat na zahraniční stáže a dovolím si tvrdit, že ta zkušenost je zcela zásadní, jak pro jednotlivce, tak pro rozvoj celého oboru. Od kolegů ze zahraničí navíc slyšíme, že ve velmi zasažených zemích jako Itálie nebo USA pandemie pomohla paliativní péči získat větší kredit v očích jiných odborností - paliativní týmy významně pomohly s komunikací v obtížných situacích, rozhodováním o alokaci zdrojů a také podpoře personálu.
Jak budete výsledky studie převádět do praxe? Máte podporu Ministerstva zdravotnictví, nebo dalších státních institucí?
Výsledky studie budeme publikovat a prezentovat jak akademickou cestou v odborných časopisech a na konferencích, tak i formou přímé komunikace s poskytovateli zdravotních a sociálních služeb. Naše Centrum intenzivně vzdělává pracovníky v obou sférách, již 5 let pořádáme pravidelné webináře, realizujeme kurzy po celé republice a pomáháme nemocnicím a domovům pro seniory nastavovat paliativní péči v rámci jejich služeb. Zkušenost s pandemií bude odteď nutně součástí dalšího vzdělávání.
VYPLŇTE DOTAZNÍK!
Během pandemie nemoci covid-19 zůstali stranou zájmu pacienti, kteří tímto onemocněním netrpěli. Lidé umírali v nemocnicích či domovech pro seniory, aniž by měli možnost se osobně rozloučit se svými blízkými. Mnoha vážně nemocným pacientům nemohly být provedeny plánované zákroky. Centrum paliativní péče ve spolupráci se zahraničními univerzitami proto realizuje jedinečný výzkum, jehož cílem je zmapovat dopad pandemie na péči o umírající, a to jak z pohledu zdravotníků, sociálních pracovníků, dobrovolníků, tak i z pohledu pozůstalých. Cílem projektu je zmapovat zkušenosti s péčí v závěru života a srovnat výsledky s dalšími evropskými zeměmi, a připravit se tak na další možné pandemie. K účasti ve výzkumu stačí vyplnit dotazníky na webu Centra paliativní péče, vítány jsou především osobní zkušenosti pozůstalých, ale i zkušenosti personálu nemocnic a pobytových sociálních zařízení. Dotazník se týká pacientů, kteří během pandemie zemřeli, bez ohledu na příčinu nemoci.
Dotazníky jsou k nalezení zde: //paliativnicentrum.cz/aktuality/dotazniky-k-peci-v-zaveru-zivota-behem-pandemie
Autor: JAN HOVORKA