foto: www.nspkh.cz/Norbert Schellong
Je ředitelem Nemocnice Havířov v Moravskoslezském kraji a působí v řadě mezinárodních odborných organizací, zaměřených na vědeckotechnický rozvoj. Realizoval investiční záměry, zavedl nové diagnostické metody a další projekty, související s telemedicínou.
Vývoji a výzkumu distanční medicíny se věnuje od rou 2015. Zdravotnické zařízení, které vede, dostal na špičku při srovnání technologické úrovně krajských nemocnic v Česku. S tím, nakolik se jemu a spolupracovníkům podařilo plnit strategické cíle, je spokojen. Zřejmě i proto, že se řídí krédem: Každý den může být poslední, proto nic neodkládej. Ing. Norbert Schellong, MPH:
Česká manažerská asociace vás na závěr roku ocenila jako Manažera roku. Jaká byla reakce vašich kolegů v nemocnici?
Myslím si, že se nám podařilo vybudovat jistou fungující chemii a opravdu táhneme jako tým za jeden provaz. Bude to znít jako klišé, ale vidím, že se dokážeme radovat jak z kolektivních, tak individuálních úspěchů. Kromě manažera roku máme i titul Lékaře roku, kterým se stal primář našeho dětského oddělení. Uspěli jsme také v kategorii Stavba roku 2020 za postupnou změnu vnitřního prostředí nemocnice. Ačkoli si za to nemůžeme koupit žádný nový přístroj, vidím ve svém okolí opravdu upřímnou radost z těchto úspěchů. Reakce na manažera roku byly jen pozitivní, naši lidé od top managementu, přes primáře a vrchní sestry, až po řadové zaměstnance mi posílali gratulace, myslím si, že většina z nich to považuje za kolektivní ocenění a potvrzení, že nemocnice jde správným směrem. Velmi si vážím i osobní gratulace našeho pana hejtmana, který sám toto ocenění získal snad v roce 2014.
Co přitom napadá vás, že třeba půjde všechno ještě lépe? Nebo že si konečně vezmete chvíli dovolenou? Nebo kde si vystavíte ocenění jako artefakt?
Jako že bych ve své pracovně nad hlavou měl plaketu Manažer roku? Takový masochista určitě nejsem:), navíc nemám pocit ani zdaleka dokončené práce, v nastavené strategii do roku 2030 jsme tak na 1/3 splněných úkolů. Dnes a denně vidím nedostatky v organizaci, procesech, komunikaci a dalších oblastech, které musíme odstraňovat nebo zlepšovat. Z ocenění mám opravdu radost, každý z nás potřebuje občas pochválit a v tomto případě to vlastně učinilo externí okolní prostředí, které si všimlo naší práce. V žádném případě toto ocenění ale nepřeceňuji, je to pro mě spíše závazek ještě více a intenzivněji pracovat na tom, abychom se stali v celém komplexním spektru péče, které poskytujeme, špičkovou regionální nemocnicí.
Dovolenou a volný čas se snažím čerpat průběžně. Když jsem někdy před 15 lety začínal jako manažer v první nemocnici, později potom jako šéf nemocničního holdingu, pracoval jsem 12 někdy i 14 hodin denně, začínal jsem pracovní snídani a končil brainstormingem u skleničky vína i o půlnoci, a to trvalo nějakých 5-6 let. Na dovolenou jsem jezdil týden až dva v roce, zanedbával jsem děti, rodinu. Takový magor už nebudu, dnes už vím že lídr, který chce poskytovat dlouhodobě dobrý výkon, motivovat ostatní a předávat energii, musí někde brát a je třeba najít rovnováhu mezi pracovním a volným časem.
Víme, že rád komunikujete na sítích a máte tak trochu literární sklony. Myslíte si, že nemocnice by měly více a vstřícněji s pacienty komunikovat, hledat i nové cesty dialogu, nejen nabízet a garantovat službu a péči?
Komunikaci na sociálních sítích pokládám za potřebnou a nutnou. Když jsem do nemocnice nastoupil, neměla vůbec dobrý kredit zejména u místních obyvatel ze spádové oblasti. Právě na sociálních sítích byla nemocnice probírána ze všech stran a vlastně bez naší přítomnosti. Věděl jsem, že musíme „jít s kůží na trh“, obrnit se trpělivostí, nechat si občas i vynadat, ale při postupném zlepšení služeb jsem věděl, že dojde ke změně vnímaní nemocnice.
Obecně nemocnice u nás v Česku musí začít lépe komunikovat jak s odbornou veřejností, a tím myslím privátní praktické lékaře a specialisty, tak i s laickou veřejností, tedy s pacienty, daleko lépe. Pokud se shodneme na tom, že máme ve zdravotnictví vzácné zdroje, omezenou nabídku a převyšující poptávku, tak je enormně důležitá edukace pacientů, a to i těch budoucích a s ní související prevence. Proto je třeba seznamovat veřejnost s tím, co se i u akutního poskytovatele, tedy v nemocnici, děje, s novými technologiemi, programy prevence apod. A hlavně, chceme mít od pacienta zpětnou vazbu. V České republice probíhá, ale jen velmi omezeně, sběr hodnocení a spokojenosti s poskytnutými službami ve zdravotnictví prostřednictvím aktivity HCI (Health Care Institut). Omezeně proto, že pro hodnocení ze strany pacientů stačí ročně například 250 vyplněných dotazníků souvisejících s hospitalizací, přitom jen naše krajská nemocnice jich má ročně 15 tisíc, největší nemocnice v zemi 5x-10x více. Několik málo stovek dotazníků není kvalitní zpětná vazba, přitom základní principy managementu kvality ve zdravotnictví přímo hovoří o externím hodnocení ze strany pacientů. My to chceme dělat jinak, chceme mít zpětnou vazbu od alespoň třetiny hospitalizovaných pacientů a dále s nimi komunikovat jakýmkoliv způsobem, třeba i prostřednictvím sociálních sítí. V nemocnici dochází k řadě komunikačně vypjatých situací, pacient je nervózní, když musí čekat a když ne všechno jde podle jeho představ. Na druhé straně jsou zdravotníci pod tlakem, a tak dochází k celé řadě zbytečně eskalovaných situací. Lepší komunikací a otevřeností mezi oběma stranami můžeme ukázat, že i v nemocnici pracují jenom lidé, kteří mají své rodiny, své děti, musí se starat o své potřeby, své staré rodiče apod., a tak postupně učit obě strany vzájemnému respektu.
Hodně se věnujete rozvoji telemedicíny. Je to budoucnost zdravotnictví?
Již se nejedná o budoucnost, ale přítomnost. V současném světě, Evropě a České republice nevyjímaje, nám stárne současná produktivní populace a dochází zejména v ekonomicky vyspělých zemích ke geriatrizaci obyvatelstva, zvyšuje se průměrný věk dožití, což sebou samozřejmě přináší nárůst poptávky po zdravotní péči, protože jen zlomek z nás se dožije stáří s úsměvem na rtech bez nemocí a v úplném zdraví. Na druhé straně máme omezený počet lékařských fakult a ošetřovatelských oborů a také jen mírně roste objem pracovníků v této sféře, ale nikoliv tak exponenciálním způsobem, jako nárůst poptávky po zdravotní péči. Telemedicína je jedním ze způsobů, jak uspokojit tuto rostoucí poptávku, je jedinečným nástrojem prevence, který již dnes pomáhá zvládnout obrovské množství diabetiků v naší populaci (pres 10 %), hypertoniků, kardiaků a dalších chronických onemocnění nejen kardiovaskulárního systému. Technologie a datové přenosy jsou stále levnější a dnes již běžně dodáváme zdravotní data z domova pacienta on-line lékaři. Představte si ty možnosti, reakční dobu a intervence, které se nám již dnes nabízí a my je bohužel využíváme zatím velmi málo.
Kdy byste našel vzor, příklad úrovně rozvoje a využití telemedicíny, v které zemi?
Zcela jednoznačně celosvětový primát v zavádění a rozvoji distanční medicíny udává Izrael a skandinávské země. Nemyslím tím nějaký start up v té či oné diagnostice s nějakým novým miniaturizovaným přístrojem schopného dálkového přenosu apod., ale ucelený systém práce s daty získanými od pacientů. Od datových základen, přes pravidla týkající se diagnostických modalit a bezpečnosti přenosu, až po práci tzv. chronic disease managementu se skupinami chroniků a v neposlední řadě s participací poskytovatelů zdravotní péče, ať to jsou soukromé ambulance nebo státní nemocnice. Vzorovým příkladem je izraelská Maccabi Hospital, která se stará ve svém spádu o 2 miliony obyvatel, mají speciální department CDM a kontinuálně každý den sleduji několik tisíc chronických pacientů, se kterými velmi aktivně pracují a při zhoršení trendu průběhu nemoci efektivně intervenují. Léčba akutního a nekompenzovaného diabetika může stát i několik set tisíc korun, zatímco kontinuální monitoring v řádech tisíců a případná včasná intervence je několikanásobně nižší než akutní hospitalizace
Přibývají nejrůznější aplikace, umožňující kontakt s lékařem na dálku nebo bez jeho přímé účasti. Myslíte, že by měly být nějak certifikovány? Často je dělají firmy bez historie, bez záruky bezpečnosti dat uživatele a podobně.
Tak jak se rozvíjí možnosti telemedicíny, tak stejně, ne-li rychleji, roste i světový trh s těmito technologiemi, od roku 2015 zaznamenáváme exponenciální vývoj investic do této oblasti medicíny a je logické, že tento obor bude přitahovat stále větší a větší množství investorů, a to jak seriózních, tak i těch méně kvalitních. Takže jednoznačně ano, musí být stanoveny pravidla čím měřit, jak data přenášet, kdo s nimi může pracovat, jak vyhodnocovat a interpretovat a v jakých databázích se mohou nacházet. Není to ale až tak složité, jak to z těchto řádků vypadá, základy jsou položeny, pravidla můžeme definovat a stačí opravdu velmi málo, aby se u nás telemedicína rozjela masivně, nikoliv jen pilotně tak, jak to děláme my a dalších pár subjektů.
Nehrozí absence kontaktu pacient-lékař zkreslením hodnot, ovlivněním léčby, tím, že se člověk se zdravotním problémem ztratí v digitalizovaném světě naprogramovaných robotů?
Proto musí jít o celý systém a procesní mapu, nejen doma naměřený tlak. Žádná technologie se neobejde ve zdravotnictví bez lidské spoluúčasti a dozoru. Tak jako robotická ramena při onkologické resekci například prostaty ovládá pořád lékař přes joystick, tak i nad průběhem vzdáleného měření musí bdít tým paramediků a biomediků, kteří s pacientem v případě nutnosti, ať už klinického nebo technického charakteru, řeší různé situace. Taktéž např. plán měření musí stanovit lékař a individualizovat kritické hodnoty, při kterých celý systém vzbudí alarm. Pokud tedy telemedicína není jen o přístroji a mobilní aplikaci, ale o komplexním systému jednotlivých procesů, jeho účastníků a jejich zodpovědností a povinností, a to nevyjímaje pacienta, je tato disciplína bezpečná a vysoce efektivní.
Dojdeme k tomu, že zdravotní stav bude nejen analyzovat, ale nastavovat umělá inteligence?
Moderní technologie a telemedicína se využívají a budou využívat i při klasické diagnostice. Vezměte si například mamografický screening a množství nálezů, které musí ročně vyhodnotit jeden nebo dva lékaři. Již dnes se zkouší pilotní projekty, kde za pomocí špičkových informačních technologií předhodnocuje mamografický nález a snímek počítač. Nejen že upozorní na to, co může lidské oko přehlédnout, ale i zásadně zrychlí diagnostiku a dá možnost většího průtoku pacientů screeningovými pracovišti. Podobné projekty se začínají realizovat v různých oborech medicíny, například v gastroenterologii, kde inteligentně naváděné systémy mohou diagnostikujícího lékaře zacílit i na velmi malé polypy, kterých by si běžně nevšiml, tak jak vídáme ve filmech piloty stíhaček, kde v hledí pilota „běhá“ čtverec při zaměření cílů apod. K dispozici dnes již máme schválené a využívající se inzulínové smart systémy, detekující hladinu glykemie a automaticky upravující inzulínovou terapii apod.
Jak vidíte aktuální stav digitalizace zdravotnictví?
V roce 2016 jsme na MZ vytvořili strategii elektronizace zdravotnictví a v témže roce tento strategický dokument schválila i vláda. Strategie definuje všechny oblasti digitalizace zdravotnictví, jejich cíle, částečně i cesty, jak jich dosáhnout, a to včetně vysvětlení, proč tyto prvky implementovat. Podařilo se vytvořit a uvést do praxe eRecept, rozvíjí se datová základna UZISu, nicméně nutno přiznat, že za 5 let bych si představoval daleko výraznější posun. Stále chybí mnoho prvků a komponent, na druhou stranu se díky pandemii zrychlila komunikace mezi složkami integrovaného záchranného systému, zcela běžným pro každého z nás se stalo elektronické objednávání na testování, očkování a je jen otázkou času, kdy tato oblast pronikne do ambulantních vyšetření a dalších výkonů. Každopádně, aby digitalizace zdravotnictví zrychlila je třeba, aby to bylo téma meziresortní a vládou prioritní, protože v celé řadě životních situací dochází k překrývání jednotlivých oblastí.
Zanikla eRouška, trasování se neujalo, myslíte, že technologie komunikačních nebo kontrolních systémů mají nějakou hranici? Nebo mají mít?
Trasování má velký význam v době kdy se epidemie začíná šířit, v momentě nekontrolovaného komunitního šíření to pak prostě nejde se současnými prostředky zvládnout. Myslím, že eRouška nebyla akceptována obyvatelstvem v takové šíři, aby tuto funkci zajistila. Komunikace a celá preventivní kampaň kolem pandemie prostě nebyla ideální, na tom se dnes shodneme všichni. Myšlenka a funkce této aplikace byla dobrá, avšak nebyla efektivní právě z důvodu její neakceptace. Hranici těchto kontrolních systému potom de facto udává samotná společnost, tedy její vyspělost. My Češi jsme mnohdy až přecitlivělí na zdánlivé zasahování do našich práv, což je asi dáno ještě stále nedávnou minulostí spojenou s totalitou a omezováním. Já považuji za vrchol demokracie Švýcarsko s dlouholetou tradicí referend a když přijedete dnes do Ženevy, nikdo tam nediskutuje o tom, zda ukázat zelenou aplikaci, nebo zda někde nosit ochranu dýchacích cest. V takto vyspělé společnosti potom můžete podobné elektronické nástroje jako např. e-rouška velmi efektivně aplikovat.
Jaký je váš názor na kvalitu práce krajských hygienických stanic, ve spolupráci s nemocnicemi a zpětně při hodnocení opatření v minulých dvou letech pandemie?
V rámci možností, nástrojů a počtu lidí, které hygienické stanice mají k dispozici vím, že dělají maximum a jejich úsilí je enormní. Abychom s jejich prací v době pandemie či epidemie byli spokojeni, musí jim rezort nabídnout a umožnit dostatečné množství kapacit a nástrojů. V rámci naší krajské hygienické stanice a komunikace s naší nemocnicí byla a je spolupráce na velmi dobré úrovni.
______________________________________________________________________
Soutěž Manažer roku už 28 let vyhledává a oceňuje nejlepší manažerské osobnosti, podnikatele a lídry v České republice. Nejlepším manažerem se stal Norbert Schellong, jenž kromě řízení Nemocnice Havířov testuje možnosti inovativní distanční medicíny.
Norbert Schellong navzdory probíhající pandemii covidu-19 dokázal v Nemocnici Havířov zavést nové diagnostické metody a realizovat investiční záměry. Od roku 2015 se navíc aktivně podílí na vývoji a výzkumu distanční medicíny v České republice. Je členem Mezinárodní asociace pro telemedicínu a členem vědecké rady Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
Autor: Jan HOVORKA
Foto: Nemocnice Havířov/FB, cma.cz