Naše PORADNA Michaely Chytilové slouží již rok. Ve sledovaném "světě nemocnic" především k orientaci ve složité problematice duševního vlastnictví, autorských práv a podobných problémů, které se pro mnohé dost překvapivě - velmi zásadně týkají právě i nemocnic a zdravotnických zařízení. Zvlášť v době transformací, prodejů či nákupů, nebo i konkurenčního boje, je ochrana tohoto typu majetku, ale i znalost, co vše musí být v pořádku, dosti aktuální téma. Přinášíme na toto téma další aktuální podněty.
Už rok se věnujete v našem magazínu tématice a problematice ochranných známek, autorských, vlastnických a dalších práv. Jaké máte zkušenosti s nemocnicemi, farmaceutickými firmami a produkty, zdravotními službam a podobně ze zahraničí? V čem by se měli naši majitelé a zřizovatelé poučit?
V zahraničí je podle mého názoru povědomí o důležitosti ochrany značky mnohem větší povědomí. Ochrana značky je alfou a omegou jejího budování. Budovat něco bez řádné ochrany je velký hazard. Je to jako kdyby si nemocnice vybavila operační sál nejmodernější technikou a zapomněla zavřít dveře. V ČR se obecně setkávám se dvěma extrémy. První je maniakální ochrana absolutně všeho, i když to nemá valného významu. Zbytečně se tak duplikují ochranné známky pro jednu a tutéž značku a vznikají zbytečné náklady. Typické je chránit značku ochrannou známkou ČR a EU. Ta evropská v sobě zahrnuje i českou republiku. Duplicita mnohdy není na místě (někdy může mít svůj důvod), jde jen o plýtvání prostředky. Druhým extrémem je nechránit si nic. Nejčastějším a stále dokola omílaným argumentem je, že to přece nemá smysl, protože tady (myšleno v ČR) se stejné žádného práva nedomohu. To je ale naprostý nesmysl, který šíří amatéři, kterým v minulosti něco nevyšlo ( v lepším případě) nebo ti, kteří záměrně šíří poplašné zprávy (v tom horším případě). Pokud by situace v ČR byla tak špatná, proč by se vůbec někdo namáhal nějakou ochrannou známku registrovat. Proč by si zde registrovali známky jak velké tak dosud malé firmy, když to tedy nemá smysl. Zdravý rozum mi říká, že pravda bude někde jinde.
Ze zkušenosti vím, že vše je o správném nastavení. Je třeba vědět, proč chci ochrannou známku, čeho s ní chci dosáhnout, co chci chránit a pro co. Někdy to smysl má, jindy ne. Fakt, že jiný neuspěl neznamená, že já neuspěji také. To platí obecně.
V zahraničí si moc dobře uvědomují, že značka je to nejcennější, co ve firmě máte. Proto investují do její ochrany, protože vědí, že se jim to vyplatí. Je to pojistka. Pojišťujeme nemovitosti, auta, techniku i lidi. To vše jde nahradit Tak proč ne značku, která je nenahraditelná.
Znáte nějaký naprosto jednoznačný případ neoprávněného užití nebo jiného konfliktu v této oblasti, a jeho výsledek?
Sporů v oblasti ochranných známek je celá řada. Není třeba chodit daleko. Známý je například spor o značku BEZPEČNÉ MĚSTO, kdy tuto značku užívalo s úspěchem pro svůj projekt město Plzeň, ale nechránilo si ji. Po nějaké době si tuto značku registroval bývalý zaměstnanec plzeňského magistrátu a město Plzeň muselo kvůli tomu zrušit jednu velmi významnou událost. O značku se nyní soudí. Kdyby ji měli registrovanou, nic z toho by se nestalo. Známý je i spor APETITO vs. APETITTO. A samozřejmě úsměvný pokus pana Němce, který si v 90. letech podal přihlášky všech možných světových značek, které ještě neměli registraci v tehdejším Československu. Samozřejmě neuspěl.
Jak by měli řešit tuto situaci třeba holdingy, akciové společnosti a jiné skupiny NZZ u nás, kdy se například historicky zavedené nemocnice s tradičním brandingem ocitají v jedné skupině, která má jiný nebo podobný název, kdy se NZZ privatizují třeba jen zčásti a dochází k nedořešenému užívání, záměně, podobnosti nebo zcizení předmětů autorské ochrany?
Určitě bych doporučila revizi to, co je vlastně užívané, co z toho je registrované a kde. Pak zkontrolovat, pro jaké výrobky a služby jsou známky registrované. To co vyhovovalo před 20 lety, může být dnes již nedostatečné. Nebo naopak nadbytečné. Samozřejmě doporučuji zkontrolovat smlouvy s autory, pokud je ve hře logo. Kauza loga ZOO Praha ukázala, jak je to důležité. Samozřejmě zkontrolovat, na koho jsou ochranné známky zapsané. Jednou z častých chyb je neaktualizování údajů v rejstříku ochranných známek. Pokud se subjekty přesouvají od jednoho vlastníka k druhému, nezapomenout i na přesun ochranných známek nebo zajištění užívání pomocí licenční smlouvy. Ochranná známka je majetek, při převodech je třeba ji mnohdy nechat ocenit – zde je třeba dobře volit znalce se správným znaleckým oprávněním.
A co je nejdůležitější – zjistím-li že se někdo snaží využít moji ochrannou známku, okamžitě zakročit. Čím déle nechám konkurenta zneužívat moji značku, tím horší škody napáchá. A nejde jen o kopírování, ale i o napodobování – zde je ochranná známka nejúčinnější zbraní.