foto: www.kraj-lbc.cz
Málokdo prošel českým zdravotnictvím, a současně politickým systémem, tak důkladně, jako MUDr. Přemysl Sobotka, liberecký lékař a politik. Objektivně uznává, že tyto činnosti je v určité chvíli nutné oddělit. Dnes působí jako zastupitel (ODS) a náměstek hejtmana Libereckého kraje pro zdravotnictví. Na zkušenosti a názory jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru HOSPITALin:
Hodně let jste prožil v politice i ve zdravotnictví. Jak tyto oblasti spolu souvisejí, nebo se prolínají, podle Vaší zkušenosti?
Od roku 1968 jsem působil jako lékař, od roku 1989 jako politik i lékař a od roku 1998 již jen jako politik. Důvodem opuštění medicíny byly opakovaně vyhrané volby do Senátu a funkce již nebyly slučitelné. Jako lékař jsem přísahal, že budu pomáhat lidem, jako politik jsem přísahal na Ústavu, že budu pracovat v zájmu ČR a jejich občanů. Vysoké funkce v Senátu a nyní v Libereckém kraji mi nedovolovaly dělat medicínu dostatečně dobře.
Co byl pro vás osobně největší přínos - setkání s lidmi, možnost využití aktuálních pravomocí, zajistit lidem lepší podmínky pro práci i péči?
Medicína mě naučila rychlou analýzu i následnou syntézu problémů pacienta, a to se dalo velmi dobře využít i v politice, včetně posuzování zákonů. Setkání s lidmi, kteří mi dělali tzv. zrcadla, byla základem pro politiku. Vždy jsem kolegům při jednání říkal „opusťte skleník v Praze a jeďte 20 km mimo a uvidíte, co trápí lidi a jaká je realita života“.
Do politiky vstupuje hodně lékařů. Co je na ní tak láká?
Věřím, že většina lékařů při vstupu do politiky chtěla a chce pomoci při zlepšování demokracie v ČR. Titul MUDr navíc přináší určitou známost u veřejnosti a tím pro voliče i snažší rozhodnutí ve volbách. Ale i zde zastávám názor, že je nutné začít komunální politikou a postupně pokračovat do tzv. vysoké politiky.
Po epidemii se dozajista hodně věcí změní. Našel byste na této situaci, kterou vnímáme jako krizi, nějaká pozitiva?
Každá stresující a nebezpečná situace odhaluje charaktery lidí. COVID-19 to ukazuje ve velké nahotě, někdo populisticky slibuje a někdo fakticky pracuje a pomáhá. Pozitivních příkladů je dost, jen na ukázku – obětavost dobrovolníků, starost o potřebné v současném nouzovém stavu je fantastická. Těch populistů je však také hodně, ale to je na delší povídání a bylo by dost smutné.
Proč u nás příliš nefunguje, nebo zmizel, institut typu "rodinný lékař"?
Typ „rodinného lékaře“ bohužel neexistuje, byla to trochu idealistická představa v 90 letech. Medicína obrovsky pokročila a již se nedá vše stihnout a zvládnout, ale přes všechny moderní vyšetřovací metody musí zůstat v medicíně lidskost a selský rozum. Žádný lékař není Bůh, jen umí, co se naučil a na to se nesmí nikdo zapomínat, ani lékař ani pacient.
V ČR existuje ze zákona jedna komora lékařů. Myslíte si, že je to dobrá situace? Nemělo by zde fungovat něco jako konkurenční prostředí, nebo spíš vzájemně inspirační?
Lékařská komora stačí jedna, ale musí se vrátit k původnímu obsahu a poslání a nesmí být dalším Odborovým svazem. V této krizi se ukázalo, že chybí určitá systematičnost ve struktuře, a tak jsme měli určité komplikace v komunikaci a hlavně přenosu informací.
Uplatnila by se například komora pro zahraniční lékaře, sdílenou medicínu, instituce, která by usnadňovala pružnou výměnu vědeckých informací a jejich praktické využití?
Pokud bude dobře fungovat Lékařská komora, jsou další instituce nadbytečné.
Byl jste někdy delší dobu hospitalizován v některé z krajských nemocnic Libereckého kraje?
Bohudík jsem hospitalizaci v žádné nemocnici nepotřeboval, ale určitě znám prostředí uvnitř a věřím, že o každého pacienta je postaráno dobře. Jen často chybí větší osobní kontakt, vzájemná důvěra je přeci 50% úspěchu při léčení.
Co jste v životě dělal pro své zdraví?
Celý život jsem se snažil a snažím sportovat (hory, lyže, tenis, volejbal atd.), jinak se určitě nemohu vydávat za příklad tzv. zdravého přístupu k životu, ale to je mé osobní rozhodnutí, tak o minusech raději nebudu psát. Ale co je „zdravé“? Hlavně ať mi nikdo nevnucuje svůj styl života a neříká mi, že mám žít v lese na samotě a živit se kořínky. Já si chci život užít a je to má svobodná volba.
Máte nějakého kolegu-lékaře, před jehož osobností obrazně řečeno smeknete, dal byste ho mladým lékařům za vzor?
Lékařů si vážím a věřím, že svou profesi dělají dobře, ale někdo je lepší, někdo horší. Jmenovat nikoho nebudu.
Jen na okraj, brzy po promoci jsme s několika kolegy založili „ligu za záchranu vlastních životů“ a udělali jsme si kategorie, kdo na nás může sáhnout a kdo ne, ale to je jen na odlehčení.
Existuje nějaké plošně platné řešení pro zajištění kvalitního zdravotnictví, provozu nemocnic, podmínek pro lékaře, které byste přijal? Myslím tím například centrální nákupy, sjednocení pojišťoven v jednu, privatizace...
Plošné řešení zdravotnictví je obrovský problém, nikde na světě není ideální stav. Přestože jsem pravicový politik, tak systém OÚNZ a KÚNZ v určité modifikaci je nutný, každá nemocnice může poskytovat jen péči, na kterou má přístroje, personál atd. Není ale možné mít 14 (počet krajů) rozdílných zdravotnictví, určitá centralizace péče musí být, ale vždy s ohledem na strukturu zdravotnictví v krajích.
Jaké by bylo vaše sdělení, eufemisticky řečeno poselství, po dlouhé politické a doktorské kariéře? Co vzkáže potomkům lékař, co pravicový politik?
Nechci poučovat, snad jediný vzkaz: Medicína i politika jsou krásné, pokud si každý uvědomí, že obojí je určitá služba lidem. Věřím, že kromě povolání je obojí i poslání.
Autor: Jan Hovorka
Přemysl Sobotka je český politik a lékař, člen ODS. V letech 1996 až 2016 byl senátorem. V letech 2004–2010 zastával post předsedy Senátu Parlamentu České republiky, od listopadu 2010 do října 2016 byl jeho místopředsedou. Od r. 2016 je náměstkem hejtmana Libereckého kraje.
Zdroj: cs.wikipedia.org
Foto: kraj-lbc.cz