foto: Petr Sedláček/Petr Sedláček (uprostřed) s Jiřím Černým (vlevo) a Jiřím Dědečkem
Zachycen okamžik nebo děj, zastavený a uchovaný v čase. To je cíl člověka, který fotografuje nebo natáčí. Kdo si najde téma, životní nebo profesní, může tím naplnit život.
Uchová věrohodné svědectví, vzpomínku, někdy se třeba i proslaví. A obecně požívají „báječní muži s klikou“, tedy kamerou, úcty a obdivu.
MUDr. Petr Sedláček dlouhodobě provází slavné osobnosti. Dostane se tak do prostředí, které je pro řadu nás, prostých diváků, neobvyklé, zvláštní, zajímavé. Lékař má vždycky ve vztahu jistý náskok. To je metafora. Ví hodně o lidském těle, je z profese empatický, předvídá i to, co my nikdy, protože nevíme, že se to může stát. A pokud je schopen to zachytit, zprostředkovat, předat, vznikne umělecké dílo. Je to umění, tvořené z umění.
Co jste - svědek, pozorovatel, diagnostik?
Nejprve děkuji za chválu v úvodu a za umělecké dílo. Nevím. Ve svém profesi lékaře jsem samozřejmě mimo jiné diagnostik. Při fotografování jsem stejně samozřejmě svědek - události, situace, setkání, člověka jako takového, jeho emocí, výrazu obličeje atd. Pozorovatel v obou případech.
Ví lékař o člověku, kterého provází, opatruje a ošetřuje, sleduje jako objekt, víc než běžný pozorovatel?
Měl by. Lékař musí svého pacienta poznat více než běžný pozorovatel, potřebuje se o něm dovědět mnohé, aby jeho potíže mohl diagnostikovat a následně léčit. Celostní neboli holistický lékař pak ještě více, i věci z pacientova soukromí, aby ho mohl posoudit celkově a následně vybrat nejvhodnější léčbu, upravit životosprávu, návyky, stravu.
Jsou k vám lidé, které fotografujete, upřímní, upřímnější?
Těžko posoudit, to je velice individuální. Většinou fotografuji muzikanty na koncertech při produkci.
Kdo vás nejvíc zaujal, i jako objekt fotografování, nejen jako člověk?
Takových by bylo více. Jsou to samozřejmě především moji hudební oblíbenci. Ale kdybych měl jmenovat jen jednoho člověka, byl by to asi Jiří Černý, nestor naší hudební publicistiky. Snad mohu říci i přítel, v posledních asi dvaceti letech jsem ho často vozil po jeho štacích a hodně jsme se sblížili. Fotil jsem ho při každém našem společném výjezdu, fotografií mám určitě minimálně tisíce.
Připravujete knihu, máte potřebu podělit se o fotografie s veřejností, nebo je to jen mezi dvěma lidmi, vámi a fotografovaným člověkem?
Knihu bych připravil velmi rád. Předpokládám, že by mohla být zajímavá pro podobné nadšence jako jsem sám. Bohužel zatím se nenašel nakladatel. Ale mám fotografie například v knize o Vladimíru Mišíkovi Byl jsem dobrej, v médiích jako Rock & Pop, deník.cz, mé domovské Regeneraci, zpravodaji Jonáš klubu, občas něco propašuji do Acupunctura Bohemo Slovaca, odborného časopisu našé České lékařské akupunkturistické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, jehož mám čest a potěšení být šéfredaktorem..
Je doktor umělec víc doktor, nebo umělec?
Nejprve a znovu děkuji za toho umělce :-). Já už jsem v důchodovém věku, takže dělám jen co mě baví,. Pracuji na část úvazku na benešovské rehabilitaci, jinak hlavně fotím, píšu a překládám. Nejvíce času pak určitě trávím tříděním fotografií.
Cesta k získání fotky je lov, závod, postoj z očí do očí, vítězný souboj, dopadení,,,?
Všechno. Nejprve musíte získat fotoakreditaci na koncert, abyste vůbec mohl fotit. Pak už je to "lov", otázka připravenosti, stisknout spoušť ve správném okamžiku, zachytit určitý výraz obličeje, štěstí. Budu se trochu chlubit. Jiří Černý mi jednou řekl, že mé fotky jsou nejlépe charakterizují umělce z těch, které viděl, a je z nich vidět, že je mám rád. Což je pravda, fotím v drtivé většině či vždy své oblíbence.
Cítil jste se někdy provinile, když jste získal snímek, o kterém objekt nevěděl?
Nemohu říci. U našich interpretů jsem fotil a fotím vždy se svolením jejich, agentury, pořadatele čili s fotoakreditací. U některých zahraničích také, u jiných jsem jich vždy nestihl zeptat...Ale myslím si, že světové hvězdě jako je např. Paul McCartney je celkem jedno, že nějaký amatérský nadšenec si ho na koncertu z publika vyfotí, i když pak třeba fotku vystaví a uvidí ji pár přátel.
Je rentgenový snímek uměleckou fotografií?
Myslím, že může být. Jeden z mých bývalých kolegů z vlašimské nemocnice, rentgenový laborant Richard Bruna, nyní působí v Motole a každoročně připravuje kalendář s krásnými snímky z CT, MR a dalších zobrazovacích metod.
Koho jste fotil a fotíte nejraději?
Jak jsem říkal, fotím své oblíbence. Ze zahraničních jsem měl možnost fotografovat veličiny jako Leonard Cohen, Paul McCartney, Ringo Starr, Carlos Santana, Eric Clapton, Steve Howe a celá skupina Yes, Johnny Winter několik týdnů před odchodem, Glen Hansard, Ian Anderson a Jethro Tull, Buddy Guy, Neil Young a další.
Z našich mě zaujali nejvíce jednak velmi sympatičtí lidé, mistři svého oboru a přitom pořád skromní, slušní, jako byl Radim Hladík nebo Jiří Cerha a naštěstí stále jsou Vladimír Mišík, Vladimír Guma Kulhánek, Jirka Dědeček, Zdeněk Kluka a jednak zajímavé a pro mě úžasně fotogenické obličeje, jako byl Marián Varga a opět stále jsou už jmenovaný Vladimír Guma Kulhánek, Honza Hrubý, Jiří Zelí Zelenka, který se umí fantasticky "ksichtit". Samozřejmě spousta dalších, vše namátkou, nelze vyjmenovat všechny, které mám rád jako umělce i lidi, čímž se jim omlouvám. Jen kolik je skvělých Osamělých písničkářů Jana Buriana! Jeden z nich, Petr Linhart, mi přislíbil zahrát na vernisáži výstavy v Liberci.
Je v každé situaci člověk fotografovatelný?
Asi ano, ale ne vždy je to vhodné a zajímavé.
Je někdo, koho jste nikdy nechtěl fotit?
Takových by se také pár našlo, ale nechci je jmenovat, abych jim nedělal reklamu.
Fotíte sebe?
Sám nemám tu potřebu. Někdy potřebuji někam fotku jako každý, většinou vyberu ze starších, třeba z dovolené a podobně. Z koncertů mívám s muzikanty. Máme s kamarádem takový rituál po koncertu - když se ptá, jaký byl koncert, někdy slyší - "stoprocentní výtěžnost" - nafoceno, natočeno, podepsaný plakát a fotka s umělci ;-). Někdy ještě tričko nebo mikina, z posledního koncertu k 55 letům skupiny Progres 2 obojí.
Autor. JAN HOVORKA
Foto: Petr Sedláček
