foto: Archiv redakce/MUDr. Pavel Dlouhý
Je normální, že pandemie zaskočí společnost na úrovni, jakou většina světa dnes má? Lidstvo je nepřipraveno z nedbalosti, potlačilo zkušenosti z morových a jiných ran, opatrnost uvadá? Hledáme odpovědi my laici, hledají je odborníci. K předním expertům, kteří dokáží definovat nebezpečí a nastavit dlouhodobé modely prevence, patří doc. MUDr. Pavel Dlouhý, Ph.D., předseda ČLS JEP - Společnosti hygieny a komunitní medicíny.
Čím můžete přispět, nebo přispíváte, k větší bezpečnosti z hlediska epidemického nebezpečí?
Společnost hygieny a komunitní medicíny, obdobně jako ostatní odborné společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, za normálních okolností pořádá konference a semináře, garantuje odborný časopis, participuje na specializačním vzdělávání lékařů v oboru, účastní se tvorby strategických materiálů (v minulosti např. Zdraví 2020), připomínkuje chystané legislativní změny či je dokonce aktivně iniciuje, vydává odborná stanoviska a podobně. V době pandemie Covid-19 je mnoho členů naší společnosti přímo zapojeno do boje s koronavirem z titulu svého zaměstnání, povolání a funkce (řečeno vojenskou terminologií dokonce v první linii a na velitelských pozicích – členové společnosti jsou hlavní hygienička, řada ředitelů a pracovníků hygienických stanic). Ovšem aktivně k řešení situace přispívají i ostatní členové společnosti, zejména z akademických pracovišť - dle potřeby poskytují hygienické službě konzultační a expertní servis, prostřednictvím médií se vyjadřují k aktuálním problémům spojených s epidemií. Aktivně se odborná společnost angažuje v problematice řešení neutěšené personální situace v hygienické službě.
Aktuálně je Praha mezi místy se zvyšujícím se počtem nakažených. Co může být hlavní příčinou?
Příčin je jistě více. V Praze jako v každém velkoměstě je větší koncentrace lidí, ať už stálých obyvatel, tak i turistů tuzemských i zahraničních a stejně tak i zahraničních pracovníků a studentů. Je zde více příležitostí k hromadným akcím, jak kulturním, sportovním a společenským. Domníváme se, že důvodem je v první řadě poněkud nezodpovědné chování některých lidí, kteří se takovýchto akcí účastní. To, že byl ukončen nouzový stav a zrušena většina závazných opatření, zdaleka neznamená, že je vyhráno. Virus zde stále je, s nebezpečím nákazy musíme počítat. Budeme-li se chovat odpovědně a dodržovat jistá hygienická pravidla, můžeme žít relativně normálně, a bez nějakých drakonických opatření.
Očekáváte druhou vlnu, zhoršení stavu, krizi?
Je otázkou, co je myšleno druhou vlnou. Pokud bychom vycházeli pouze z údajů o počtu nakažených, pak zde již druhá vlna je. Nicméně, to by bylo velmi zjednodušující, věc je třeba vidět v širším kontextu. Za prvé, tak jak se navyšují počty testovaných osob, jak pracují hygienické stanice a dohledávají kontakty, narůstá logicky i počet pozitivních případů. Dobrou zprávou je, že se většinou jedná o bezpříznakové osoby či nemocné s lehkým průběhem, oproti jaru je nižší nárůst nemocných v těžkém stavu i zemřelých. To by mohlo svědčit o jistém „oslabení“ viru. Krizi neočekáváme, na druhou stranu, štěstí přeje připraveným, a nemůžeme věc podcenit.
V březnu prakticky nebylo jiné cesty – o viru jsme toho příliš nevěděli, z Itálie a dalších zemí přicházely katastrofické zprávy, náš zdravotnický systém nebyl připraven na explozivní vývoj epidemie. Nyní jsme však již v jiné situaci…
Z plošných opatření se patrně nevyhneme nošení roušek ve vnitřních prostorách a hromadné dopravě (dle některých studií nošení roušek snižuje riziko nákazy o 20 %), žádoucí by bylo zpřísnění pravidel pro přijíždějící pracovníky z rizikových oblastí, možná omezení počtu osob na hromadných akcích. Zároveň je třeba apelovat na veřejnost, že je nezbytné dodržovat základní hygienická pravidla (mytí a dezinfekce rukou), jakož i vyhýbat se těsnému kontaktu s jinými lidmi.
Zcela zásadní je chránit zranitelné a vysoce rizikové skupiny populace. Těmito relativně jednoduchými opatřeními se dá riziko v rámci populace významně snížit. Hygienická služba bude nadále provádět cílená šetření a opatření v konkrétních případech a lokalitách.
Velkou neznámou je nicméně souběh sezónní chřipky a covidu. Zde mohou nastat dva zcela odlišné scénáře. Buď obrovské problémy (diagnostika v případě obdobných projevů, velmi těžké průběhy v případě superinfekce…), nebo naopak mírnější průběh onemocnění (oslabený koronavirus by dle některých hypotéz mohl být do jisté míry přirozenou ochranou před virem chřipky…). To se však již dostáváme na velmi tenký led, vývoj lze těžko předvídat. Každopádně lze v letošním roce veřejnosti – a rizikovým skupinám zvláště – doporučit donedávna podceňované očkování proti chřipce.
Plní svou roli dostatečně krajské hygienické stanice?
Hygienické stanice plní svoji roli na 200 %. Za prvé, musíme si uvědomit, že se jedná o naprosto mimořádnou, extrémní situaci, se kterou se nikdo z nás, a ani ti nejzkušenější pracovníci hygienické služby, nikdy nesetkali! Bylo třeba reagovat rychle, provádět nestandardní opatření, pod obrovským tlakem, v situaci, kdy informací o viru nebylo mnoho. O důvodech, že jsme situaci zvládli lépe (v Česku, a ještě lépe na Slovensku) než jiné vysoce rozvinuté státy (pojmem „lépe“ míníme zejména počty zemřelých – nelze najít silnější ukazatel) můžeme spekulovat, možná zde hraje roli očkování proti TBC, větší disciplinovanost byvších obyvatel států tábora socialismu, možná i jiné vlivy, ale nepochybně i česko-slovenská hygienická škola. Většina lékařů-hygieniků v ČR s SR, kteří řeší epidemii, jsou absolventi Lékařské fakulty hygienické, nynější 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V našich zeměpisných šířkách byla výuka i organizace hygieny a epidemiologie v mnoha směrech podceňována, v zahraničí (i na západ od nás) záviděna, a možná na tom něco bude.
Pracovníci hygienických stanic od března prakticky neznají volno, víkend, dovolenou, nezastavili se ani na vteřinu. I když na epidemiologii byli dočasně „převeleni“ pracovníci jiných oddělení, pomáhali na infolinkách studenti lékařských fakult, povolána byla armáda, tak je velmi náročné vše zvládnout.
Vláda, vlivem okolností, tváří v tvář léta podceňované situaci, navýšila počty míst v hygienické službě o 137. To je jistě krok správným směrem, na druhou stranu není reálné, že tato místa budou urychleně obsazena kvalifikovanými pracovníky. Jistě, hygienická služba potřebuje posílit okamžitě, hned (!!!), potřebujeme pracovníky, kteří se budou věnovat trasování, práci na telefonních linkách apod. Nicméně, toto by pravděpodobně zvládli i dobře proškolení zaměstnanci na dobu určitou, například studenti lékařských fakult.
Na trvalá místa je žádoucí přijímat lékaře-hygieniky, bakaláře a magistry v ochraně veřejného zdraví či jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví. Ty nemáme někde ve skladu, nenaklonujeme je, ale musíme si je náležitě vychovat. To je běh na dlouhou trať, zvláště u lékařů – studium medicíny trvá šest let, následně specializační příprava v hygieně a epidemiologii čtyři roky. Je proto nanejvýš žádoucí, aby přidělená – navýšená místa v hygienické službě-byla obsazována postupně, třeba v horizontu pěti i více let.
A zároveň je třeba myslet i na jiné obory, než je epidemiologie – samozřejmě, aktuální situace je jedna věc, ale dlouhodobý výhled je věcí další. Že potřebujeme vysoce kvalifikované pracovníky i v jiných oblastech (hygiena komunální, hygiena výživy…) se v nedávné minulosti ukázalo v jiných mimořádných situacích – viz povodně, metanolová kauza apod.
Zároveň ale je třeba si uvědomit jinou věc – mimořádné situace samozřejmě hygieniky a epidemiology zviditelní, ale to je pouze vrchol ledovce, co se týče jejich práce. Oni jinak vykonávají běžnou agendu, nenápadnou, ale extrémně důležitou, patrně z hlediska dlouhodobého zdraví populace důležitější.
Lékařů-hygieniků je nedostatek. Myslíte, že by bylo přínosné umožnit flexibilnější zaměstnání lékařů z třetích zemí?
V současné době v oboru hygiena a epidemiologie atestují v celé České republice ročně jeden až dva lékaři, což je hrozně málo. Nicméně, hygienická služba potřebuje nejenom lékaře, ale i jiné kvalifikované pracovníky v oboru, bakaláře a magistry v ochraně veřejného zdraví, a i jiné zdravotnické pracovníky. Je nezbytné vytvořit takové podmínky, aby jak pro lékaře, tak nelékařské pracovníky, se tento obor stal atraktivní.
Primárně jde samozřejmě o platy – jestli lékař, nastupující do hygienické služby, měl až dosud o 10–12 tisíc nižší nástupní plat než lékař nastupující do zdravotnického zařízení, a nelékařský zdravotnický pracovník obdobně o 5-6 tisíc nižší plat, asi není překvapivé, že do hygienických oborů velký nával nebyl. Tyto věci se již na vládní úrovni řeší, mimo jiné zásluhou naší odborné společnosti. Leč roli hrají i jiné faktory. Pracovníci v hygienické službě působí v režimu státní služby, který je poněkud omezující. Výjimečný je i samotný charakter našeho oboru. Hygienik (a teď pomiňme mimořádné situace, jako je Covid-19) se zabývá primární prevencí chronických onemocnění, kdy výsledek je vidět za mnoho let, a to na úrovni populace (např. prodloužení délky života, délky života ve zdraví). Nevidí přitom konkrétního člověka, pacienta, kterému zachránil život, kterého úspěšně odoperoval, nového človíčka, kterého porodil. Jak říká dr. Valenta, jeden z místopředsedů naší odborné společnosti, mnohdy je ideální výsledek naší práce, že se vůbec nic nestane – nedojde k epidemii, otravě z jídla, nemoci z povolání… prostě dělá-li hygienik a epidemiolog dobře svoji práci, vše funguje a nic mimořádného se nestane. To ale vede k tomu, že naše práce je veřejností (a bohužel i politiky, vidící maximálně na konec svého volebního období) podceňována. A může to být také jeden z důvodů, proč se mladí do našeho oboru zrovna nehrnou.
Ovšem, z historického hlediska pokroky v hygienických oborech zachránily patrně více lidských životů než všichni kardiochirurgové dohromady. Koneckonců, i první nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu nebyl Wilhelm Konrad Röntgen, jak se spousta lidí mylně domnívá, ale profesor hygieny na Univerzitě v Marburgu, Emil Adolf von Behring, objevitel séra proti záškrtu.
Co si můžeme představit pod pojmem "komunitní medicína"?
Termín „komunitní medicína“ vyjadřuje zaměření na zdraví populace, primární prevenci nemocí na populační úrovní. Možná se jedná o termín poněkud archaistický, a po pominutí epidemie lze očekávat diskusi na téma, jak naši odbornou společnost výstižněji pojmenovat.
Jaké byly v minulosti "velké" případy epidemie v Praze?
Toto je skvělá otázka, děkuji za ni. Sledujeme-li televizi, je v současné době samozřejmě hlavním problémem covid-19. Máme ale spoustu jiných infekcí, od znovu se objevujících závažných nemocí jako je dávivý kašel, spalničky, tuberkulóza až po „běžné“ střevní nákazy. Salmonelóza, kampylobakerióza, listerióza a alimentární intoxikace, jako třeba stafylokoková enterotoxikóza jsou a budou zde stále, a musíme proto být na ně připraveni.
Každoročně pak přichází jedna velká sezónní epidemie, a to epidemie chřipky, v souvislosti s níž každoročně umírají stovky lidí, přestože je k dispozici očkování….
Z hlediska rozsahu opatření a omezení populace je současná situace naprosto výjimečná, a možná srovnatelná pouze s epidemií žloutenky A v roce 1979, kdy onemocnělo téměř 40 tisíc osob. Je však třeba mít na paměti, že tehdy k nákaze došlo alimentární cestou – vehikulem byly mražené jahodové dřeně a proces šíření nákazy je u žloutenky zcela jiný. Prevence a boj s nákazou, která se šíří respirační cestou, je mnohem, mnohem obtížnější…
Autor: Jan Hovorka
doc. MUDr. Pavel Dlouhý, Ph.D.
Vystudoval 3. lékařskou fakultu UK. Na fakultě působí od roku 1994 jako odborný asistent a od roku 2011 jako docent. Habilitační práci obhájil na téma „Trans izomery nenasycených mastných kyselin ve výživě a jejich vliv na zdraví“. Odborně se zaměřuje na výživu, zejména na studium problematiky tuků a různých skupin mastných kyselin ve výživě a na oblast nutriční toxikologie a epidemiologie.
Je přednostou Ústavu hygieny, vedoucím Katedry hygieny, epidemiologie a preventivního lékařství a tajemníkem Centra pro výzkum výživy, metabolismu a diabetu. V letech 2004 – 2012 byl členem Akademického senátu 3. LF UK, od roku 2012 je proděkanem pro specializační vzdělávání (v letech 2014 – 2018 též pro rozvoj).
Předsedá Společnosti hygieny a komunitní medicíny ČLS JEP, akreditační komisi a specializační oborové radě pro hygienu a epidemiologii. Je členem Vzdělávací rady MZ ČR, vědecké rady Státního zdravotního ústavu, správní rady a prezidia Společnosti pro výživu, výboru Odboru výživy obyvatelstva a jakosti potravin ČAZV a redakční rady časopisu Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa.
(Zdroj www.lf3.cuni.cz)