foto: www.akesoholding.cz/MUDr. Michal Průša
Příčiny bolesti hledají všichni lékaři, na přímou léčbu se soustřeďují specialisté. Obory se prolínají, potíže překrývají a najít skutečnou příčinu bývá opravdu složité. Leckdy si pacienti hledají cestu sami, ať už v začátku podceňovaných potíží, nebo při dlouhém léčení.
Odborný pohled na diagnózu a léčbu nám poskytl také MUDr. Michal Průša, MBA – lékař anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Hořovice.
Žijeme v epoše dostupných farmaceutik, analgetik. Měli by lidé po nich sahat, pokud řeší bolest, automaticky?
Žijeme v době, kdy je nám předkládáno snadné řešení na jakýkoli problém a často bez přemýšlení proč tento problém vznikl i bez upozornění jaké nežádoucí účinky nám může toto snadné řešení přinést. Obdobné je to i s bolestí, ta totiž není jen otravným symptomem, kterého je nutno se zbavit, ale její úloha je primárně zcela jiná. Bolest má primárně ochranný charakter, tedy upozornit na to, že je něco špatně a mohlo by být ještě hůř, pokud bychom tento signál nevyslyšeli. Především bychom tedy měli pátrat to příčině bolesti a pokoušet se ovlivnit nejprve ji. Farmakologická léčba bolesti je na místě když o zdroji bolesti víme a nedokážeme ho jinými modalitami ovlivnit.
Jaká je nejčastější příčina bolesti, se kterou se lékaři setkávají?
Lékaři rozdělují bolest z hlediska trvání na akutní a chronickou. S akutní bolestí si většinou dokážeme terapeuticky dobře poradit a nejčastějšími příklady jsou bolesti hlavy, zubů, bolesti spojené s poraněními, operačními nebo jinými bolestivými zákroky. Chronické bolesti, tedy ty, které trvají vice než několik týdnů, jsou terapeuticky hůře ovlivnitelné a většinou souvisejí s nějakým chronickým somatickým nebo i psychickým onemocněním, ale existují i bolesti bez zjevné vyvolávající příčiny. Asi nejčastějším příkladem chronické bolesti jsou bolesti zad a kloubů.
Je možné bolestem předcházet, prevenci zaměřit na to, aby běžné příčiny bolesti se projevovaly co nejméně?
Některým typům chronické bolesti lze opravdu účinně předcházet. Jedná se především o onemocnění spjatá s nezdravým životním stylem a životosprávou. Jako příklad mohu uvést například onemocnění nosných kloubů a páteře při nadváze nebo ischemické bolesti u kuřáků. Důležitá je i prevence u onkologických onemocnění, kdy zachycením raného stadia nádoru a jeho potenciálním plným vyléčením redukujeme i četnost bolesti, která je častým symptomem pozdních stádií onkologických onemocnění.
Kdy vzniká na analgetikách závislost, je potom řešitelná současně s léčbou bolesti?
Obecně platí, že pokud je léčba vedena odborně a léky proti bolesti jsou medikovány účelně a cíleně, je riziko závislosti na analgeticích menší. Pokud nejsou analgetika a zvláště ta opiátová zneužívána pacienty pro jiný, například euforizující účinek, ale striktně užívána pro jejich účinek protibolestivý, je riziko závislosti opět menší. Závislost lze obecně rozdělit na psychickou a fyzickou, a jejich výskyt je kromě výše uvedených ovlivněn i jinými faktury např. délkou podávání léku. Problém se závislostmi na opiátech, který se v nedávné době objevil v USA, souvisel s příliš benevolentními pravidly pro předepisování těchto léků i jejich nelegální dostupností. V Čechách je preskripce opiátů přísně regulována.
Léčba bolesti (algeziologie) je samostatný obor. Kde se prolíná s dalšími specializacemi?
Algeziologie se zabývá léčbou chronické bolesti a je poměrně mladý obor, který už svými zakladateli byl koncipován na základě multioborové spolupráce různých lékařských i nelékařských odborníků. To plyne z poměrně složité diagnostiky původu chronické bolesti i jejího obtížného ovlivnění. Tak, abychom mohli účinně terapeuticky ovlivnit dlouhodobou bolest, je třeba ji povětšinou ovlivnit několika modalitami z různých oborů.
Chronická nebo dlouhodobá bolest postihne často pacienta i v dalších sférách, psychické nebo sociální. Varují lékaři dostatečně důrazně pacienty před tímto nebezpečím?
Do léčby chronické bolesti patří i ovlivnění psychiky, psychofarmaka jsou součástí běžné komplexní léčby dlouhodobé bolesti, stejně jako spolupráce s psychologem či psychiatrem. Neméně důležitý je důraz i na sociální strádání pacienta související nejenom s poklesem příjmu při dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo invaliditě, ale i deteriorací pacienta při ztrátě sociálních vazeb například při omezené mobilitě či ztrátě zaměstnání. Do této oblasti patří i spirituální strádání obzvláště při dlouhodobých a nevyléčitelných onemocněních.
Doporučil byste některé metody méně obvyklé či dostupné, jako například akupunkturu nebo léčebné konopí?
S dostupností obou těchto metod to není tak špatné, především léčebné konopí je k moji velké radosti v Čechách stále dostupnější. Pro obě tyto metody ale platí podle mne dvě zásady – patří do rukou školeného odborníka a měly by být používány účelně a současně s jinými metodami, ovlivňující bolestivý stav.
Nedávno se objevily zprávy, že je výpadek anestetik u stomatologů. Dá se podobným situacím předcházet?
Obecně lze všemu do určité míry předcházet, nicméně je mimo moji odbornost i znalosti se vyjadřovat, zda naše kompetentní místa tyto situace zvládají dostatečně či nikoli. My lékaři v terénu čelíme různým výpadkům léků, které jsou pro naše pacienty důležité a my pak často velmi obtížně a mnohdy s diskomfortem pro naše pacienty hledáme alternativy.
Má vaše zdravotnické zařízení možnosti multidisciplinárního vyšetření a léčby?
Já mám to štěstí, že pracuji ve zdravotnickém zařízení, kde je taková spolupráce možná a rád a často ji využívám pro blaho svých pacientů.
Redakce / Hana Plačková