foto: Archiv redakce/MUDr. Markéta Pfeiferová
Všichni mladí lékaři vkročí do praxe v poněkud proměněném „světě nemocnic“. Ještě nevíme, co všechno se změní, ale určitě se otevře i prostor pro nové iniciativy a inovace oborů. Mladí praktici jsou v první linii trvale. Jaké mají podmínky? Ptali jsme se MUDr. Markéty Pfeiferové, předsedkyně spolku Mladí praktici:
Počet praktických lékařů dramaticky klesá, zejména kvůli odchodům do důchodu velkého počtu lékařů. Vidí to Mladí praktici jako šanci?
V reakci na tento dlouhodobý trend v našem oboru je jedním z pilířů naší činnosti právě motivovat mladé lékaře k tomu stát se všeobecným praktickým lékařem. Snažíme se zvyšovat atraktivitu oboru pro mladé, ať už zahraničními aktivitami nebo konferencemi šitými na míru dle potřeb mladého začínajícího lékaře.
Chcete oživit institut rodinného lékaře, být co nejblíž stálým klientům?
Institut rodinného lékaře tak, jak je vnímán v zahraničí, ne zcela (podle mého názoru) ideální cestou. Velice si vážím vysoce specializované práce praktických lékařů pro děti a dorost a myslím, že díky tomu je kvalita péče o pediatrickou populaci u nás jedna z nejlepších na světě. Samozřejmě souhlasím s tím, že je pro práci praktického lékaře přínosem, když léčí všechny dospělé příslušníky jedné domácnosti, zlepšuje to kontinuitu péče. My jako Mladí praktici zejména usilujeme o oživení a posílení komunitní role praktického lékaře, snažíme se být blíže svým pacientům v místě, kde žijeme, a zvyšovat zdravotní gramotnost našich pacientů pomocí různých komunitních programů, přednášek.
Zabýváte se i prevencí, jak to bude vypadat teď, po zkušenosti s pandemií?
Preventivní medicína tvoří za normálních okolností značnou část práce všeobecného praktického lékaře. Je i důvodem, proč jsem tento obor sama zvolila. Prodlužovat život člověka ve zdraví je jedním z nejdůležitějších úkolů moderní medicíny. Věřím, že pandemie nebude mít na preventivní programy do budoucna zásadní vliv, ale samozřejmě takto dlouhý výpadek preventivní péče budeme pociťovat při naší práci ještě dlouho.
Studium lékařství je u nás velmi náročné, a tedy i dlouhé. Myslíte si, že pětiletá doba na atestaci odpovídá „potřebám trhu“?
Specializační příprava všeobecného praktického lékaře trvá tři roky, to už je dle mého názoru nepodkročitelná hranice. Délku a obsah specializačního vzdělávání nelze více přizpůsobovat „potřebám trhu“, jsou jasně dané kompetence, který musí lékař získat za určitý čas.
Mají praktici podporu státu, například v odlehlejších oblastech dotace, podporují je třeba kraje?
Existuje dotační program Ministerstva zdravotnictví ČR pro mladé začínající praktické lékaře ve vybraných regionech. Na mnoha místech se setkáte i s podporou krajů různými stipendijními programy již během specializační přípravy mladého praktického lékaře. I samotné obce se často snaží nejrůznějšími výhodami přilákat mladého lékaře. Já zatím bohužel dobrou zkušenost s proaktivním přístupem obce, kde žiji, k mladému lékaři nemám, přestože si myslím, že je mladý lékař z dlouhodobé perspektivy pro danou oblast strategicky důležitý.
Vidíte v současném nastavení oboru někde omezení, která jsou zbytečná? Nebo nadbytečná?
Určitě mou práci ztěžují mnohá preskripční omezení na základní léčivé přípravky, která nemají nikde jinde ve světě obdoby a zbytečně omezují kompetence praktických lékařů.
Ve které zemi je podle vás praktické lékařství na špičce? Takové, že by to odpovídalo vašim představám.
Myslím, že neexistuje model, který by se dal jednoduše přenést do českého prostředí. Pro mě jsou v mnohém inspirativní země jako Dánsko nebo Nizozemsko. Fascinuje mě propojení primární péče s vědou a v tom jsou Nizozemci na špičce. Důležité je pacientům již při prvním kontaktu se systémem zdravotní péče nabídnout co možná nejaktuálnější možnosti v péči o zdraví.
Kde je hranice mezi mladým praktikem, a praktikem, který není mladý. Je to věk, délka praxe?
Inspirovali jsme se evropským modelem definice Mladého praktika. Mladým praktickým lékařem může být již student medicíny, lékař v předatestační přípravě nebo lékař do 5 let po atestaci. Rozhodující tedy není věk.
Zajímají se praktici o metody sdílené péče, jako je tradiční čínská , tibetská či japonská medicína, ajúrvéda, fyzioterapeutické metody, byliny?
Praktický lékař se vzdělává po celou dobu své profesní kariéry, tudíž by měl prohlubovat své znalosti i v nejrůznějších výše zmíněných léčebných přístupech, aby dokázal vést náležitou odbornou diskuzi se svým pacientem a kvalifikovaně mu pomoci. Praktické lékařství zaznamenalo v posledních letech výrazný posun zejména v oblasti psychosomatického přístupu k pacientovi.
Autor: Jan Hovorka