V oblasti poskytování péče metodami TCM u nás ještě zdaleka není konec šarvátkám a debatám. Zhusta se řeší neřešitelné, srovnává nesrovnatelné. My se snažíme dát slovo všem odborníkům, kteří jsou kompetentní k problematice se vyjadřovat. Cílem je konsenzus. Souhra všech, kdo mají na to vstoupit do děje. Role mediátora je někdy trochu nevděčná, ale většina profesionálů pochopí, oč nám jde.
Ano, o to, aby mohli svou práci dělat v relevantním prostředí, právních limitech, které chrání je i pacienty, aby bylo kvalitní vzdělání, zdravotní produkty i péče. Lékaři toto potřebují stejně jako pacienti. MUDr. Ladislav Fildán má ordinaci v Brně a už dvacet let vede Českou lékařskou akupunkturistickou společnost.
Probíhá docela divoká diskuze o tom, zda TCM má být součástí nebo podporou a doplněním zdravotní péče u nás. Jak se na to díváte?
Naší odborné lékařské akupunkturistické společnosti, která existuje téměř 50 let, se nikdo neptal. Jsme do té, jak říkáte divoké, diskuze zataženi až poslední dobou. Akupunkturu považujeme a máme ji takto zakotvenou v předpisech za léčebně preventivní péči, která by měla být vyhrazena pouze kvalifikovaný lékařům. Jiná je situace kolem čínských bylinných preparátů, které se k nám začaly dovážet až po revoluci a jejich tradice a uchopení mezi lékaři je poměrně malá.
Jste v čele ČLAS. Jaká je pozice společnosti v systému zdravotnictví?
Česká lékařská akupunkturistická společnost je jednou z mnoha odborných lékařských společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Samozřejmě se mezi kolegy najdou odpůrci, ale lze říci, že akupunktura je poměrně dobře přijímána širokou lékařskou veřejností. Je provozována téměř v každé větší nemocnici, na poliklinikách a v mnoha soukromých ordinacích. V současnosti ji používá asi 500 až 800 lékařů. Naše společnost má asi 520 členů, ne všichni, kteří akupunkturu používají, jsou našimi členy, proto ten rozptyl.
Pouze lékaři jsou oprávněni k invazívním úkonům, narušujícím integritu těla. Jaký máte názor na to, že praktici TCM bez medicínského vzdělání tyto úkony provozují?
Náš názor je jednoznačně negativní. Lidé bez medicínského vzdělání a klinické praxe by se neměli plést do léčebně preventivní péče. Problémem je u nás obtížná vymahatelnost práva. Zdravotníci spadají pod zdravotnické zákony, tedy pod Ministerstvo zdravotnictví a krajské zdravotní úřady, které mohou kontrolovat činnost zdravotníků. Kdežto nezdravotníci si pod nějakým jménem zaregistrují živnost, spadají pod Živnostenský zákon, tedy pod Ministerstvo vnitra a živnostenské úřady. Zdravotníci dosud neměli páky na laiky motající se do léčebně preventivní péče. Možná se nyní změní situace se schválením odborné způsobilosti terapeut a specialista TČM, na které budou mít zdravotních zásadní vliv.
Jde skutečně o ohrožení pacienta, nebo nebezpečí z důvodů neodborného zacházení, pokud terapeut aplikuje jehličky? Například tatéři to dělají běžně. Bylo by účelné řekněme legalizovat tento úkon, aby ho mohli nemedicínští specialisté provádět?
Tetování je velmi povrchové jen v nejvrchnější vrstvičce kůže a nemá za cíl léčit. Akupunktura je podobná pouze v tom, že také se dojde k propíchnutí kůže, ovšem většinou podstatně hlouběji, dochází k ovlivnění nervově cévních svazků a k následným specifickým reakcím organizmu.
Setkal jste se někdy s případem, že použití akupunktury, nebo metod TCM, mělo nějaké následky ve smyslu prokazatelného poškození pacientova stavu? Může k tomu vůbec dojít?
Jsem ve výboru akupunkturní společnosti přes 20 let, z toho 8 let jako vědecký sekretář a 12 let jako předseda a za celou tuto dobu jsme řešili asi 4 stížnosti, ani jedna nebyla na poškození akupunkturou, většinou šlo o finance nebo nedorozumění mezi lékařem a pacientem.
Kdyby bylo tak málo stížností i v jiných lékařských oborech, tak by tam byli velmi šťastní.
ČLAS je odborná společnost, stejně jako zhruba 50 dalších v ČLS JEP. Reagujete na tuto kritiku, nebo je podle vás akupunktura samostatný obor?
Akupunktura je podle nás samostatný obor a takto je uzákoněn např. na Slovensku. Je to dáno rozsahem znalostí a možností akupunktury. Ale u nás je to zatím jen metoda léčebně preventivní péče.
Projekty zavádění metod a technologií TCM u nás jsou zhruba tři roky intenzívnější. Jaký je váš názor na tento čínský model, nabídku ostatním státům?
Proti školení čínskými lektory samozřejmě nic nemáme a vítáme to, ale pokud chtějí u nás léčit, tak se musejí řídit našimi zákony, zejména zákonem o pracovnících ve zdravotnictví. Protože pokud se jím neřídí, tak ten zákon ani nemusíme mít. Ovšem ten zákon chrání především pacienty.
Myslíte, že nedávno schválená nelékařská profese terapeut TCM a specialista TCM může prospět v oblasti péče o pacienty a také pomoci řešit diskuzi?
Možná, že bude mít opačný efekt na ty, kteří vidí usnadnění zavedení TČM do praxe. Ale nejprve se bude muset určit náplň oboru, kdo bude školit a zodpovídat za vzdělání, kdo bude absolventy garantovat, kolik bude stát studium. Domnívám, že teprve potíže nastanou. I po absolvování studia TČM však nebudou tito terapeuti a specialisté TČM lékaři a ani zdravotnickými pracovníky.
Můžete poukázat na nějaké studie, které ve smyslu EBS mohou potvrdit účinky akupunktury? Vedete si sám statistiky a přehled pacientů?
Studií existují tisíce a denně nové vznikají v celém světě. Nejzajímavější se jeví studie s využitím funkční magnetické rezonance mozku, kdy po napíchnutí určitého akupunkturního bodu dojde k reakci příslušné oblasti mozku, což lze opakovat. Právě opakování reakce je velmi důležité, protože to vylučuje náhodu.
Sám jsem si kdysi statistiky vedl, ale u akupunktury to už ani nedělám, protože její účinnost je natolik zřejmá, že to nemá smysl. Zejména v léčbě potíží pohybového aparátu, tam je dominantní postavení akupunktury nejen v akutních stavech, ale i u chronických problémů. Nemá smysl neustále někoho přesvědčovat o těchto efektech akupunktury.
Myslíte, že by studenti medicíny a lékaři měli mít trvalou a otevřenou nabídku studia TCM v dostatečně dlouhém kurzu, aby mohli tuto praxi provozovat?
Myslím, že by to bylo užitečné.
Měla by být péče TCM součástí nabídky v NZZ, například jako následná, postoperační, proti bolesti, rehabilitační a podobně? Forma oddělení, specializovaného pracoviště a pod.
V Brně vedl velké oddělení akupunktury ve Fakultní nemocnici v Bohunicích prim. MUDr. Richard Umlauf, CSc. už za hlubokého socializmu. Bylo to jedno z největších oddělení (ne-li největší) v Evropě. Jinak indikace, které uvádíte, běžně provádí každý akupunkturista. Větší problém je v tom, že ostatní odborníci posílají pacienty na akupunkturu až když vyčerpali své možnosti. I přesto je akupunktura i u složitých případů úspěšná. Akupunkturu vyhledávají v naprosté většině sami pacienti. Pokud by bylo oddělení v rámci nemocnice, tak by to mohlo fungovat dobře, ale problém je v tom, že to placená služba, kdežto ostatní činnost v nemocni je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. K tomu, aby byla akupunktura či TCM hrazena ze zdravotního pojištění je ještě dlouhá cesta. Domnívám se, že by napnutých rozpočtech ve zdravotnictví akupunktura byla tak bídně ohodnocena, že by ji na pojišťovnu stejně nikdo nechtěl dělat.
Jak je vaše společnost vnímána ze strany ČLK?
Zatím nás nechávají žít, i když občas se různé komise proti alternativním metodám snažily akupunkturu potlačit. V komisích nikdy nebyl nikdo z nás, nikdo, kdo by třeba akupunkturu běžně prováděl.
Byl jste při studiu akupunktury v kontaktu s čínskými lékaři, navštívil jste nějakou nemocnici v Číně?
Byl jsem na kurzu ve velmi moderní nemocnici na Taiwanu, v Číně jsem nebyl. V té nemocnici bylo oddělení TČM normálním oddělením nemocnice, mělo lůžkovou a ambulantní část a bylo vedeno na velmi dobré úrovni. Nemocnice by u nás patřila mezi nejmodernější zařízení. Prodělal jsem také kurz u světoznámého akupunkturisty na Srí Lance.