MUDr. Jana Kolářová: S bydžovskou nemocnicí jsem spjata už čtyřicet let

MUDr. Jana Kolářová: S bydžovskou nemocnicí jsem spjata už čtyřicet let
foto: www.zhkhk.cz/MUDr. Jana Kolářová
27 / 11 / 2023

Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje není jediný, kdo letos slaví kulaté výročí. V Novém Bydžově byla před 170 lety (1853) započata výstavba nemocnice, která měla být poctou přežití atentátu na Františka Josefa I. Další jubileum zde slaví primářka jejího rehabilitačního oddělení a zároveň náměstkyně léčebně-preventivní péče ON Jičín paní MUDr. Jana Kolářová.

Přesně před 40 lety zde začínala jako lékařka na interním oddělení. Jak se nemocnice postupně změnila a kam směřuje, nám prozradila v rozhovoru:

Paní primářko, do nemocnice Nový Bydžov jste nastoupila v září 1983, tedy před 40 lety. Jak na to vzpomínáte?

S láskou a velkým respektem, zároveň tenkrát trochu se zklamáním. Byla jsem čerstvě po studiích a plánovala jsem, že budu oční lékařkou. K tomuto oboru jsem se dostala na lékařské fakultě jako pomocná vědecká síla na oční klinice FNHK, pod vedením laskavé paní primářky MUDr. Jebavé. Po promoci jsem se chtěla tomuto oboru věnovat. Nicméně v té době nebylo samozřejmostí dělat obor, který si vyberete, a mojí žádosti bylo doporučeno nevyhovět. OÚNZ mi tehdy přidělil obor praktického lékaře. A tak jsem nastoupila v rámci přípravy do bydžovské nemocnice. Nejprve na tříměsíční stáž na chirurgii, na primariát MUDr. Dlouhého, a následně na internu k panu primáři Drugdovi. Díky jeho odborným i lidským vlastnostem jsem nakonec přijala jeho pracovní nabídku na internu a bylo mi umožněno změnit specializaci z praktika na interní lékařství. Pracovala jsem tedy na interně a po dvou kratších mateřských dovolených jsem v roce 1989 složila I. atestaci z vnitřního lékařství.

Jak jste se dostala k rehabilitaci?

Na interně jsem pracovala zejména na revmatologické části, kde jako součást léčby těchto pacientů byla i rehabilitace, kterou absolvovali ve zdejším ambulantním rehabilitačním provozu. Tato problematika mě postupně začala více zajímat a uvědomila jsem si její velký význam. Shodou okolností byla v té době pro lékaře nově zavedena možnost specializace Fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace, pro kterou jsem se nakonec rozhodla. V roce 1994 jsem pak zvládla atestaci z rehabilitace a byla jmenována primářkou rehabilitačního oddělení. V té době zde byl pouze ambulantní provoz.

Jak vnímáte celkově posun nemocnice od doby, kdy jste nastoupila?

V bydžovské nemocnici byly v době mého nástupu tehdy všechny základní obory, lůžková interna, chirurgie, dětské oddělení a gynekologie s porodnicí, pod vedením vynikajících lékařů a primářů Drugdy, Dlouhého, Šafaříkové a Vaníčka. Samozřejmě tu byly i ambulantní provozy oddělení, včetně ARO. K tomu lékařská pohotovostní služba, kterou sloužili praktičtí lékaři.

V čase se naše nemocnice hodně změnila, protože z původních lůžkových oddělení tu zůstala jen interna s postupným omezováním počtu lůžek a nově vznikla lůžka akutní rehabilitace a následné a dlouhodobé péče. Začátkem roku 2016 pak byla interna výrazně oslabena zrušením JIP a redukcí lůžek na jednu stanici. Chirurgie zůstala pouze v ambulantním rozsahu a pohotovost pro dospělé v současné době zajišťují lékaři z nemocnice. Dětská pohotovost byla zrušena.

Jak změnila nemocnici fúze s ON Jičín a. s. v roce 2004?

Tato změna byla jistě plánovaná a připravovaná delší dobu, předcházely tomu již některé kroky. Lůžka gynekologie s porodnicí byla uzavřena koncem roku 2003 a na jaře 2004 skončilo dětské oddělení. Tyto prostory pak byly využity pro lůžka LDN a rehabilitační oddělení, které se k nám přesunuly z Nové Paky, z prostor tamního kláštera. Postupně došlo k uzavření lůžek chirurgie, která byla upravena pro potřeby LDN. Zůstala tehdy pouze 24hodinová chirurgická ambulance. Nyní je v provozu jen během dne. LDN je nyní rozložena v nemocnici ve třech budovách, kde máme celkem 158 lůžek následné a dlouhodobé péče. Tu zajišťuje tým zkušených lékařů pod vedením pana primáře MUDr. Bartůňka.

Před pár lety se mluvilo o problémech s udržením interny. Co se tenkrát stalo?

Zásadní krize začala v roce 2016, kdy došlo ke zrušení interní JIP. Zůstalo jen expektační lůžko v rámci interní ambulance, které slouží k monitorování pacienta před převozem na pracoviště s intenzivní péčí. Kvůli tomu jsme ztratili status akreditovaného pracoviště, kde se mohou vzdělávat mladí lékaři. Také proto několik z nich bohužel odešlo kvůli obavám o budoucí existenci oddělení a získat nové mladé lékaře nebylo z tohoto důvodu snadné. Pochybnosti o budoucnosti interny zde byly velice nešťastně šířeny. Počet stanic byl nakonec redukován ze třech na jednu s 22 lůžky. Odešel tenkrát i pan primář MUDr. Herout a pro nás bylo hodně těžké najít za něho náhradu. Nakonec se mi podařilo na naši internu získat několik nových lékařů a skvělou primářku, paní MUDr. Bašteckou, která sem dojížděla jako revmatologický ordinář z FNHK. Provoz jsme tedy nakonec udrželi.

Jaké jsou plány s interním oddělením nyní?

Naší velkou snahou je udržení interny na stávajících 22 lůžkách a personálně ji zajistit. Letos na jaře probíhala jednání se zřizovatelem a myslím, že se mi její další existenci podařilo obhájit. Interna má pro novobydžovskou nemocnici zásadní význam. Jednak zajišťuje péči spádově pro 30 tisíc obyvatel, a tím z velké části pokryje potřeby regionu. Nejbližší interní lůžka jsou v Jičíně a Hradci Králové a kapacitně by nestačila. Dále se postará o pacienty s potřebou interní hospitalizace z lůžek rehabilitace a LDN. V neposlední řadě přebírá pacienty na standardní lůžkovou péči, u kterých předcházela hospitalizace na JIP v Jičíně či FNHK. Máme tu i vlastní biochemickou laboratoř, fungující během dne: Pro noční služby máme alespoň biochemický analyzátor, takže základní rozbory můžeme dělat i v noci. V nemocnici je i rentgenové pracoviště s možností ultrazvukového vyšetření.

Pacienti z širokého okolí k vám jezdí za skvělou rehabilitační péčí. Je to budoucnost nemocnice?

Od doby, kdy jsem nastoupila jako primářka rehabilitace, a měli jsme pouze ambulantní provoz, se mnohé změnilo. Po fúzi s ON Jičín se v místě bývalého dětského oddělení nově vybudovala i lůžková rehabilitace. Celé RHB oddělení máme v současné době nadstandardně vybavené. Díky projektům IROP 2018-20 se nám podařilo získat z dotací nové přístroje pro další možnosti terapie. Jsou to např. moderní robotické přístroje pro nácvik chůze i pro obnovu hybnosti horních končetin. Tyto, ale i další přístroje využívají biologickou zpětnou vazbu, zejména vizuální, zlepšující koordinaci trénovaného pohybu. Významně též zvyšují motivaci pacienta; cvičení je baví. V neposlední řadě lze díky těmto přístrojům objektivizovat výsledky terapie. Přibylo i zcela nové spektrum fyzikální léčby. Stávající vybavení jsme obnovili a doplnili. Uvedu pár příkladů: lasery, včetně vysokovýkonného, rázová vlna, vysokovýkonný magnet, kryoterapie, lymfoterapie, spinální trakce, klasické přístroje pro elektroléčbu i ultrazvuk. Ke cvičení jsou velmi účinné závěsné systémy Redcord, s možností umístění i nad lůžko pacienta. Došlo k modernizaci vodoléčby, využíváme cvičební bazén, končetinové i celotělové vířivky a mnoho dalších rehabilitačních pomůcek nebo přístrojů. Nepostradatelnou součástí rehabilitační léčby jsou i skvělí ergoterapeuti a psycholog. Našim pacientům tak dokážeme poskytnout péči srovnatelnou s moderně vybavenými zařízeními po celém Česku. Proto se na nás často obrací.

Jak vy celkově vnímáte s odstupem restrukturalizaci nemocnice?

Každá taková změna vždy vyvolává spoustu otázek, emocí a hlavně nejistotu, která často hraje velkou roli při rozhodování nových uchazečů v daném místě pracovat. Ať už se mi to líbí, či ne, změnu struktury, kterou nemocnice prošla, považuji ve stávajících podmínkách za nevyhnutelnou. Vyplývá to ze současné situace ve zdravotnictví v celé ČR. Zejména nás trápí personální problémy, neboť chybí lékaři, fyzioterapeuti a rentgenoví laboranti. Podíl na vývoji nemocnice má jistě i ekonomická a politická situace. Malé nemocnice jsou zranitelnější, jelikož nemají možnost udržet celé spektrum lůžkových oddělení a vybavení ve stejném rozsahu jako nemocnice velké. Už jen proto, že došlo k rozšíření diagnostických i terapeutických možností a nemůže být v každé všechno. Na to prostě nejsou lidé ani peníze.

Má se tedy nemocnice menšího typu soustředit spíše na konkrétní obory a kvalitu péče?

Ano, ono nám nic jiného nezbývá. Pokud chceme udržet alespoň současný rozsah péče tak, aby byla na dobré úrovni, soustředíme se na co nejkvalitnější péči, moderní vybavení a v týmu chceme mít skutečné odborníky s lidským přístupem. Ti pak jsou podle mého největší vizitkou nemocnice. Bohužel si v posledních letech často všímám, a nejde ani tak o naši nemocnici, že na některých pracovištích občas kvůli všem moderním diagnostickým a technickým vymoženostem se paradoxně méně času dostává na klasické objektivní vyšetření a „povídání si“ s pacientem. Stále platí letité lékařské moudro, že dobrá anamnéza je polovinou diagnózy. Nejenom odborné znalosti, ale umění naslouchat a umět navázat kontakt a důvěru v nás zdravotníky i umění podnítit v pacientovi pocit zodpovědnosti za svoje zdraví je nedocenitelná schopnost každého zdravotníka. Toto vše, spolu s aktivním přístupem pacienta ke svému zdraví, se pak zákonitě odráží ve výsledcích léčení.

Potýká se nemocnice s nedostatkem personálu?

Ani my jsme se tomu bohužel nevyhnuli. V tuto chvíli nám do optimálního stavu chybí minimálně dva kvalifikovaní lékaři na internu, uvítali bychom nové fyzioterapeuty a rentgenové laboranty. Musím říci, že nám v nejhorších časech i nyní velmi pomáhají ukrajinští lékaři. Máme jich tady deset, jsou velmi pracovití, šikovní, vstřícní a milí. Někteří sem přišli již před válkou na Ukrajině, jiní během ní. Nebylo to pro ně určitě jednoduché, opustit svoji zem, kde se válčí, najít zde domov a práci… Byla tu i jazyková bariéra. Veškerá administrativa kolem jejich zaměstnání a dalšího vzdělávání byla a je složitá, nicméně i jako lékaři pracující „pod dozorem“ jsou pro nás přínosem. My se zase snažíme dle možností jim pomoci. Jsou našimi významnými kolegy i kamarády.

Jaké jsou nyní plány na rozvoj nemocnice?

Z hlediska stavebního nás nyní čeká velká rekonstrukce budovy interny. Bude provedena   řada protipožárních a bezpečnostních opatření, vybudovány budou evakuační výtahy, úniková schodiště, nové rozvody sítí slaboproudu, vznikne plně bezbariérový vchod. Časem bychom rádi doplnili i zateplení a výměnu oken. Kraj zde nyní vypisuje zakázku, takže práce by mohly začít ještě letos. Hotové už máme zateplení obou budov LDN, bývalé polikliniky a ředitelství. Sem jsme soustředili zázemí pro technické oddělení, správce, provoz, údržbu, IT. Má zde zázemí ZZS, jsou tu ambulance logopeda a psychologa. Máme novou kotelnu, všechna oddělení jsou vybavena novými lůžky, nábytkem i podlahami, máme nové přístrojové vybavení. Rádi bychom zde ještě v budoucnu vylepšili silnice a parkování pro pacienty i zaměstnance.

Myslím, že máme našim pacientům co nabídnout. Mým velkým cílem a přáním je udržet nemocnici stabilizovanou personálně a zachovat všechny stávající provozy. Vytvořit příjemné prostředí pro naše zaměstnance a být pracovištěm, kde budou naši pacienti spokojení! Pro nás zdravotníky je to velkou odměnou a motivací k práci.

 www.zhkhk.cz

Lucie Chytilová

 

 

 

 

Tagy článku

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace